Rubrika: Pravoslavná spiritualita a její praxe

Mladý muž si stěžoval svému duchovnímu otci, že jeho srdce je tak tvrdé, že se mu nedostává slz dojetí – a to ani při modlitbě. „Hřeším dnem i nocí, a přesto nepláču nad svými hříchy. Každým dnem je to stále horší a horší. Chci se dát na cestu pokání a plakat nad svými hříchy, ale nemohu. Téměř nikdy nejsem v kajícném rozpoložení. Proč jsem uvnitř tak tvrdý? Co je se mnou špatně? Čeho se mi nedostává?“

Příběh z knihy vzpomínek Má Odysea, již napsal ředitel řecké pobočky Červeného kříže v Řecku v době II. světové války, kdy bylo Řecko okupováno nacisty, švéd Sture Linner. Vypráví o otřesné události, která se shodou okolností stala na den přesně dva roky (10. 6. 1944) po lidické tragédii.

Otevřel jsem oči a s úžasem jsem spatřil nad-nebeské bytosti. Andělé procházeli před ikonou Bohorodičky! Z jedné strany jeskyně vcházeli a z druhé vycházeli. Jaká to byla krása! Nádheru andělů není možné popsat… Jejich tváře celé zářily, jejich šat byl plný světla, vlasy krásně spuštěné dozadu, křídla otevřená! V okamžiku kdy procházeli před ikonou stáhli křídla, překřížili ruce na hrudi a poklonili se Bohorodičce!

Tvé znalosti jsou dobré, ale dobro je lepší než znalosti. Tví rodiče mají to, co je lepší. U cizinců ses učil vědění, u rodičů se nyní uč dobru. Uveď dobro a znalosti do souladu, avšak tak, aby dobro nad znalostmi vládlo a řídilo je. Nad libovolnými technickými poznatky stojí jako to nejdůležitější učení Kristovo, ve kterém je nejvyšší dobrota nazývána láskou a nejvyšší poznání nazývané moudrostí.

No ak by, povedzme, hoci aj celučký svet išiel cestou nerozumnosti a k priepasti, či by si ty, matka troch synov, nemala chrabrosť, aby si povedala: ja nejdem tou cestou? Určite by to bolo junáctvo, ktoré by pritiahlo pohľady neba i zeme. Takéto junáctva sú zapísané do zlatej knihy Svätého Písma. Toto junáctvo mali dve dcéry Lótove v Sodome. V prekliatom meste Sodome nebolo ani jednej jedinej neskazenej a nerozvrátenej duše okrem Ĺótovho domu. Keby dcéry Lótove, dievčatá, hovorili, čo hovorí jedna matka troch detí v naše dni: poďme, ako všetci, tak aj my – svet by nevedel o dcérach Lótových, ani o Lótovi; ich mená by neboli spomenuté v zlatej a večnej Knihe.