Rubrika: Duchovní život v pravoslaví


Promluva sv. Filareta Nového Vyznavače na všenočním bdění svátku Uvedení Přesvaté Bohorodičky do chrámu

A vskutku: jak blahoslavené je dítě, které od raného věku navštěvuje chrám Boží a může zde dostávat duchovní bohatství, jaké nemůže obdržet na žádném jiném místě. Proto nemáme chodit do chrámu sami, ale musíme...

Abba Dorotheus z Gazy, Poučení XV: O svatých postech, část 2.

Co znamená vítat ho s palmovými ratolestmi a olivovými větvemi? Když někdo odchází do boje proti nepříteli a potom se vrací jako vítěz, každý z jeho vlastních ho vítá s palmovými ratolestmi. Palmová ratolest je totiž symbol vítězství. A zase když je někomu činěno příkoří a chce jít za soudcem, aby rozhodl o jeho sporu, drží v ruce olivovou větev a volá po slitování a pomoci. Oliva je totiž symbol slitování.

Abba Dorotheus z Gazy, Poučení XV: O svatých postech

Bratři vězte, že je blažený ten, který se má náležitě na pozoru tak, jak se sluší v průběhu těchto svatých dní. Neboť i kdyby se stalo, že jako člověk zhřešil, ať ze slabosti, či z nedbalosti, hle, Bůh mu dal tyto svaté dny, aby se očistil od hříchů celého roku v případě, že se horlivě s duchovní bdělostí a pokorným smýšlením obrátí ke svému nitru a přinese pokání. Tím se jeho duše zbaví tíhy a s čistým svědomím kráčí vstříc svatému dni Vzkříšení a bez odsouzení přistupuje ke svatým Tajinám.

O. Serafím (Rose): Jak číst svaté Otce

Různá patristická literatura o duchovním životě je vhodná pro různé podmínky života. Ta, která je vhodná pro poustevníky, není vhodná pro mnichy žijící v komunitě; ta, která je obecně určená pro mnichy, nebude přímo užitečná laikům; a obecně o všech stavech platí, že duchovní strava vhodná pro ty, kteří již dosáhli nějakých zkušeností, může být zcela nestravitelná pro začátečníky. Nejdříve je třeba, aby pravoslavný křesťan dosáhl určité vyváženosti v duchovním životě. Toho dosáhne tím, že v rámci církevní disciplíny bude aktivně dodržovat Boží přikázání, že bude studovat základní spisy svatých Otců a že bude mít duchovní vedení od živých otců.

Svatý Innocent Aljašský (1797-1879): O nesení kříže

Vzít svůj kříž neznamená pouze nést kříže, které na nás nakládají druzí nebo nám je posílá Prozřetelnost, ale znamená to také nést své vlastní kříže a nebo dokonce kříže sám na sebe nakládat a nést je. Znamená to, že křesťan může a má dávat a plnit různé sliby a závazky, které jsou našemu srdci bolestivé a tíživé, ale samozřejmě sliby, které jsou v souladu se slovem Božímu a Jeho vůlí a ne s naším mudrováním a výklady. Je například možné či spíše nutné zavázat se k věcem, které jsou užitečné pro naše bližní a pak je plnit: služba nemocným, aktivní pomoc potřebným, vyhledávání možností, jak s trpělivostí a pokorou napomáhat spáse a blahu lidí skutkem, slovem, radami, modlitbami a podobně.

Nikitas Kaukios: Pastorální theologie a deprese, část 2.

Milující duchovník, který v rámci pastýřského vztahu komunikuje s věřícím, je naplněný milostí Boží a prost sebe samého. Osvojuje si způsob vidění a prožívání věřícího, aniž by byl vázán jeho osobními schématy nahlížení světa a jeho individuálními systémy přesvědčení. V rámci požehnané, nepodmíněné, rozlišující lásky může být věřící plně a svobodně sám sebou, aniž by pociťoval, že jej duchovník soudí, omezuje a nerozumí mu.

Nikitas Kaukios: Pastorální theologie a deprese, část 1.

Jedinec trpící depresí se projevuje chováním, které může být snadno chápáno jako egoistické, ať už jde o reptání, různé požadavky po druhých, stranění se společnosti, dlouhé spaní či nedostatečnou ochotu pracovat či komunikovat s druhými. Prožívání deprese zbavuje člověka sil a energie a nedovoluje mu, aby se věnoval něčemu jinému než jsou jeho problémy. Nemocný se utápí ve vlastním smutku a neustále se zabývá svými myšlenkami a pocity. Toto bolestné nutkavé zaobírání se sebou samým je mylně mnohými duchovníky vykládáno jako egocentrismus.