Category: Liturgika

Samotná idea, že křesťan se musí něčeho důležitého zříci a že „to něco“ není jen pár zavrženíhodných a nemorálních skutků, ale že je třeba změnit především celkový pohled na svět, celý „soubor priorit“, samotný...

Ve svém výkladu k tomuto kánonu nám sv. Nikodém Svatohorec s odkazem na kanonistu Blastarise připomíná, že věřící se podobojí zápasníkům, kteří, když večer končí se zápasením, usedají k jídlu, aby se posilnili na následující den. Stejně tak i věřící v období spirituálního zápasu Velkého půstu přijímají sv. Tajiny Těla a Krve Páně, aby obdrželi pomoc a posilnění, a tak mohli pokračovat s ještě větší odhodlaností ve svém boji proti noetickým nepřátelům – démonům a svým vášním.

Připomínáme si také smysl našeho kříže. Být křesťanem znamená být ve světě, ale nepatřit mu. Povznést se nad něj, avšak cestou kříže, potupy a bolesti, a to jak dobrovolné, tak nedobrovolné. Umět obojí přijmout jako dar a požehnání, prostředek k vlastní spáse. Uctívání sv. Kříže je pak projevem této odhodlanosti. Cesta, na kterou jsme se vydali, je cestou křížovou. Tato neděle je tedy jakási anticipace Velkého pátku, avšak stále jde o nedělní slavnost, a tak na Kříž nahlížíme prismatem vzkříšení. Je to symbol konečného vítězství. Svatí Otcové tuto připomínku právě uprostřed sv. Čtyřicátnice vysvětlovali jako povzbuzení na cestě.

První neděle Velkého půstu se v Pravoslavné církvi nazývá Nedělí Pravoslaví. Je to den, kdy pravoslavní věřící slaví vítězství Orthodoxie nad ikonoboreckou herezí. Poprvé se tato oslava uskutečnila v Konstantinopoli roku 843 za patriarchy sv. Metoděje a císařovny sv. Theodory u příležitosti konce druhé, závěrečné fáze ikonoborectví. Podle typikonu se v tento den v pravoslavných chrámech či kolem nich uskutečňuje průvod věřících s ikonami. Součástí průvodu jsou zastavení, při nichž biskup nebo kněz předčítá z tzv. Synodiku Pravoslaví, což je text, který najdeme v liturgické knize s názvem Postní trioda. Původně text Synodiku (sestavený na sněmu v Konstantinopoli 843) obsahoval kromě krátkého úvodu pouze odsouzení nauky ikonoborců. Později v průběhu historie byl jeho text rozšířen o odsouzení dalších herezí. Jako poslední byla do Synodiku Pravoslaví zařazena rozhodnutí tzv. hesychastických sněmů ze 14. století proti těm, kteří odmítají nauku Církve o nestvořených Božích energiích.

Jednou jeden protestantský pastor řekl zbožnému pravoslavnému ruskému knězi: My se zabýváme humanitární pomocí, stavíme domovy důchodců a dětské domovy, organizujme rockové a popové koncerty a jsme schopni zaplnit koncertní sály mladými lidmi. Organizujeme výlety, horské túry… zapojujeme se dokonce do místního i celonárodního politického života. Jsme plni energie a velice aktivní!.. Vy, copak vy děláte? Ruský kněz odpověděl: Co děláme my? My sloužíme svatou liturgii! A svaté liturgie zadarmo plní ráj a vyprazdňují peklo.

V zemi Alamanů žil kněz jménem Pelagios, který se od ostatních odlišoval svoji velikou úctou k Bohorodičce. Ďábel na něj žárlil a zaséval do jeho srdce myšlenky malověrnosti o svatém přijímání. Často přemýšlel:„Jak je možné, aby se chléb a víno proměnily v Tělo a Krev Krista?“ Tyto špatné myšlenky mu způsobovaly veliké trápení, ale nikdy se neodvážil s někým se o nich poradit. A proto se obrátil k samotné Bohorodičce a požádal ji o pomoc.

“Nestyďme se vyznávat ukřižovaného. S odvahou a směle si čiňme na čele znamení kříže. Čiňme tak při každé příležitosti: nad chlebem, který budeme jíst, nad sklenicí, ze které budeme pít, když odcházíme a když přicházíme, když uléháme a když vstáváme, když jdeme a také když jsme na místě. Veliká je moc, kterou nás kříž ochraňuje. Je to znamení věřících a postrach démonů.” (Sv. Cyril Jeruzalémský)

“Požehnej nám Indictio* Nového roku,ó Ty Věkovitý a pro lidstvo Nový.”