O liturgii předem posvěcených Darů
Ve svém výkladu k tomuto kánonu nám sv. Nikodém Svatohorec s odkazem na kanonistu Blastarise připomíná, že věřící se podobojí zápasníkům, kteří, když večer končí se zápasením, usedají k jídlu, aby se posilnili na následující den. Stejně tak i věřící v období spirituálního zápasu Velkého půstu přijímají sv. Tajiny Těla a Krve Páně, aby obdrželi pomoc a posilnění, a tak mohli pokračovat s ještě větší odhodlaností ve svém boji proti noetickým nepřátelům – démonům a svým vášním.
Jedná se o liturgii, která se sestává z večerní bohoslužby a přijímání sv. Tajin. Slouží se pouze v průběhu Velkého půstu mimo soboty a neděle a zvláště pak ve středu a v pátek. V průběhu liturgie věřící přijímají svatý chléb, tedy Tělo Kristovo, který byl posvěcen na liturgii předcházející soboty či neděle a byl napojen svatou Krví.
Děje se to proto, že vysluhování sv. liturgie je událost radostná, celá prodchnutá slávou Kristova Vzkříšení. To však neodpovídá velkopostní atmosféře duchovní zkroušenosti a pokání, což vedlo k tomu, že v souladu se starodávnou tradicí a na základě 38. kánonu laodicjeského sněmu bylo sloužení sv. liturgie v tomto období zakázáno.
Z druhé strany však duchovně zápasící věřící cítili zvláště v tomto období, které je v Církvi považováno za období intenzivního spirituálního boje, potřebu posilňovat se sv. Tajinami. Měli tedy pochopitelně touhu přijímat jak nejčastěji to jen bylo možné. Vždyť sv. Eucharistie byla a je pro nás tou skutečnou potravou a životem.
Z důvodu, aby věřící nepřicházeli o možnost účasti na sv. eucharistii v průběhu všedních dnů Velkého půstu, Církev ustanovila sloužení liturgie předem posvěcených darů (42. kánon trullského sněmu).
Ve svém výkladu k tomuto kánonu nám sv. Nikodém Svatohorec s odkazem na kanonistu Blastarise připomíná, že věřící se podobojí zápasníkům, kteří, když večer končí se zápasením, usedají k jídlu, aby se posilnili na následující den. Stejně tak i věřící v období spirituálního zápasu Velkého půstu přijímají sv. Tajiny Těla a Krve Páně, aby obdrželi pomoc a posilnění, a tak mohli pokračovat s ještě větší odhodlaností ve svém boji proti noetickým nepřátelům – démonům a svým vášním.
Liturgie předem posvěcených Darů se většinou připisuje sv. Řehoři Velikému nebo sv. Germanovi konstantinopolskému. Nejedná se však o dílo ani jednoho z nich, ale o kolektivní dílo posvátné tradice Církve.
Liturgie předem posvěcených Darů či “neúplná liturgie” se správně slouží večer, protože je spojena s večerní bohoslužbou. Věřící se tradičně postili až do večera a po sv. přijímání jedli “suchou stravu” (postní strava přijímaná jedenkrát denně, a to po třetí hodině odpoledne, upravovaná bez oleje a vína).
Liturgie předem posvěcených Darů je charakteristická atmosférou zkroušenosti, pokání a duchovního dojetí. Její průběh obsahuje čtení ze Starého zákona (Genesis a Přísloví), zpěv ze Žalmu 140 “Nechť moje modlitba směřuje…”, v úplné tichosti přenesení sv. Darů z žertveníku na sv. prestol, Vyznání víry a přijímání sv. Tajin.
Obecně byla tato liturgie vždy chápána jako veliký dar Církve svým věřícím za účelem co nejlepší přípravy na setkání se s velikým tajemstvím Kristova utrpení a vzkříšení.
Místo cherubínské písně se zpívá píseň “Nyní mocnosti nebeské s námi neviditelně vzdávají úctu. Neb hle, vchází Král slávy.” A po vchodu se sv. Dary se pokračuje ve zpěvu se slovy “Hle, tajemná oběť dokonaná a v průvodu přinášená. Přistupme s vírou a touhou, abychom se stali účastni věčného života. Alleluja, alleluja, alleluja”.
Na místě zpěvu ke sv. přijímání se zpívá “Okuste a vizte, jak dobrý jest Hospodin, alleluja.”
Kéž nás Pán učiní hodny prožít toto posvátné období půstu a zdrženlivosti v atmosféře pokání a duchovní přípravy. A kéž se svolením a požehnáním našeho duchovníka můžeme přistupovat k božskému tajemství sv. Eucharistie s hlubokou vírou a láskou, abychom získali podíl na věčném životě.
† Biskup Kliment gardikijský, správce moravské eparchie
