A vskutku: jak blahoslavené je dítě, které od raného věku navštěvuje chrám Boží a může zde dostávat duchovní bohatství, jaké nemůže obdržet na žádném jiném místě. Proto nemáme chodit do chrámu sami, ale musíme...
Cílem tohoto krátkého pojednání není popsat dopodrobna historii kalendářní změny. Ta se uskutečnila v rámci širšího reformního proudu a v atmosféře obecného odvrácení od Pravoslaví a z něho vycházející Tradice. Tato atmosféra podnes šokuje i...
V době, kdy je Církev zrazována a věřící jsou vedeni na scestí, není čas na komplimenty a zdvořilostní dialogy. V takové situaci není možné stavět „sympatie“ nad Pravdu. Pro statečné křesťany je vědomí toho, že každé jejich slovo jim může přinést vězení, či dokonce smrt, pouze dalším povzbuzením k tomu, aby mluvili přímo a bez kompromisů. Tak tomu bylo vždy v dějinách Kristovy Církve, a proto jsou její nejvýznamnější obhájci oslavováni v církevní hymnografii jako vítězové a bojovníci za Pravoslaví.
Druhá část českého překladu knihy The Life and Conduct of Our Father Among the Saints Saint John the Wonderworker Archbishop of Shanghai and San Francisco, vydané v Center for Traditionalist Orthodox Studies. Životopis byl sestaven bratrstvem monastýru Sv. Kypriána a Justiny ve Fili (Řecko). Jeho anglická verze je opatřena úvodem metropolity Kypriána oropského a filijského a doslovem arcibiskupa Chrysostoma z Etny. Připravujeme rovněž vydání této publikace v knižní podobě, včetně zmíněného úvodu a doslovu.
První část českého překladu knihy The Life and Conduct of Our Father Among the Saints Saint John the Wonderworker Archbishop of Shanghai and San Francisco, vydané v Center for Traditionalist Orthodox Studies. Životopis byl sestaven bratrstvem monastýru Sv. Kypriána a Justiny ve Fili (Řecko). Jeho anglická verze je opatřena úvodem metropolity Kypriána oropského a filijského a doslovem arcibiskupa Chrysostoma z Etny. Připravujeme rovněž vydání této publikace v knižní podobě, včetně zmíněného úvodu a doslovu.
Při příležitosti svátku sv. Jana Maximoviče († 19. 6. 1966), arcibiskupa šanghajského a sanfranciského, hierarchy a misionáře z Ruské pravoslavné zahraniční církve, Bohem oslaveného skrze nezetlelé ostatky, zveřejňujeme dva dopisy z archívu našeho Posvátného synodu. Jedná se o listy, které sv. Jan adresoval představitelům Řecké pravoslavné starostylní církve, a ve kterých je patrný jeho zájem a podpora naší církve v jejím duchovní zápasu.
Přinášíme našim čtenářům anglický překlad a stručné české shrnutí přednášky biskupa Klimenta gardikijského, sekretáře Posvátného synodu a správce moravské eparchie naší církve, kterou pronesl na slavnostním večeru při příležitosti oslavu svátku Neděle Pravoslaví v 16. 2./1. 3. 2015. Přednáška je rozdělena do čtyř kapitol. První kapitola je věnována náčrtu historického vývoje pravoslavného ekumenismu počínaje Encyklikou konstantinopolského patriarchátu z roku 1920, přes založení SRC v roce 1948 až do následného zapojení všech místních pravoslavných církví do SRC v 60. letech.
Všichni jsme poučeni samotným apoštolem Pavlem, abychom ve všem chránili a udržovali pravoslavnou víru, která nám byla svěřena. V listu Galatským svatý Pavel píše: „Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž anathema!“ (Gal 1,8)… To je norma, kterou každý biskup Pravoslavné církve musí dodržovat a které je povinen se držet podle přísahy, jež skládá v den svého svěcení. Apoštol píše, že biskup by měl být tím, kdo je „pevný ve slovech pravé nauky, aby byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém učení, tak usvědčovat odpůrce.“ (Tit 1,9).
Je to právě víra v obnovení celého lidstva v rámci nové univerzální církve, která dává ekumenismu povahu chiliastické hereze. Je to čím dál tím více patrné jak v ekumenických pokusech sjednotit všechny lidi, bez ohledu na Pravdu a omyly, tak i v tendenci vytvořit nejen novou církev, ale také nový svět. Propagátoři této hereze nechtějí věřit, že země a všechno co na ní jest, shoří, že nebesa pominou a vesmír se roztaví žárem. Zapomínají na to, že až po dni Posledního soudu přijde nové Nebe a nová Země, kde bude přebývat Pravda. Zapomínají na to, že se tak stane skrze tvůrčí slovo Boží a nikoli skrze úsilí lidských organizací.
Pokud se pokušení objeví pouze v jedné místní pravoslavné církvi, může být napravení dosaženo ve stejném prostoru. Pokud se však nějaké zlo rozšíří do téměř všech místních církví, pak se to stává záležitostí, týkající se každého biskupa. Což je možné, aby nějaký biskup zůstal nečinný, když vidí, jak ve stejné době množství jeho spolubratří biskupů kráčí po cestě, která je spolu s jejich pastvou vede v propast záhuby, tím jak nepozorovaně ztrácí Pravoslaví? Je možné v takovém případě říct, že nám pokora přikazuje mlčet?
