Category: Významné postavy zápasu za zachování Pravoslaví ve 20. století

Druhý bolestný dopis (1972) svatého Filareta Nového Vyznavače

Je to právě víra v obnovení celého lidstva v rámci nové univerzální církve, která dává ekumenismu povahu chiliastické hereze. Je to čím dál tím více patrné jak v ekumenických pokusech sjednotit všechny lidi, bez ohledu na Pravdu a omyly, tak i v tendenci vytvořit nejen novou církev, ale také nový svět. Propagátoři této hereze nechtějí věřit, že země a všechno co na ní jest, shoří, že nebesa pominou a vesmír se roztaví žárem. Zapomínají na to, že až po dni Posledního soudu přijde nové Nebe a nová Země, kde bude přebývat Pravda. Zapomínají na to, že se tak stane skrze tvůrčí slovo Boží a nikoli skrze úsilí lidských organizací.

První bolestný dopis (1969) svatého Filareta Nového Vyznavače

Pokud se pokušení objeví pouze v jedné místní pravoslavné církvi, může být napravení dosaženo ve stejném prostoru. Pokud se však nějaké zlo rozšíří do téměř všech místních církví, pak se to stává záležitostí, týkající se každého biskupa. Což je možné, aby nějaký biskup zůstal nečinný, když vidí, jak ve stejné době množství jeho spolubratří biskupů kráčí po cestě, která je spolu s jejich pastvou vede v propast záhuby, tím jak nepozorovaně ztrácí Pravoslaví? Je možné v takovém případě říct, že nám pokora přikazuje mlčet?

Krátký životopis sv. Filareta Nového Vyznavače

Svatý metropolita Filaret, světským jménem Georgij Nikolajevič Vozněsenskij, se narodil v roce 1903 v Kursku, v rodině kněze. Poté, co jeho matka zemřela, se jeho otec stal mnichem a byl vysvěcen na biskupa chaijlarského v Mandžusku. (…) Vedle hlubokého duchovního a liturgického života a intenzivní pastýřské práce se sv. metropolita Filaret vyznačoval především neochvějnou pevností a odhodlaností vyznávat pravdu Pravoslaví v současném světě. Své celoživotní odhodlání bojovat za zachování Pravoslaví prokázal sv. Filaret tváří v tvář oběma velkým nebezpečím, kterým muselo Pravoslaví ve 20. století čelit.

Sv. Jan Maximovič*: Pravoslavný pohled na dogma o „neposkvrněném početí“

Dokonce po odpadnutí západní církve Bernard z Clairvaux, který je pokládán za její velikou autoritu, napsal: „Jsem zhrozen, když nyní vidím, jak někteří z vás touží změnit podmínky v důležitých záležitostech a zavedli nový svátek, neznámý pro církev, neschválený rozumným smýšlením a neospravedlněný starodávnou tradicí. Což jsme skutečně moudřejší a zbožnější než naši Otcové?…Vím, řeknete mi, že musíme ctít Matku Boží, jak jen je to možné. To je pravda, ale oslavování Královny nebes vyžaduje soudnost. Královská Panna nemá potřebu falešného oslavování.