„Tajně jsi se v jeskyni narodil, ale nebesa o Tobě, Spasiteli, zvěstovala všem, neboť jejich ústy byla hvězda.“ Tak zpívá svatá Církev na večerní bohoslužbě svátku Kristova Narození[1]. „Veliké je tajemství zbožnosti: Bůh se...
Zanechte člověka s Písmem samotného – a Písmo ztratí svůj veškerý jasný smysl a význam. Zůstane pouze samotný člověk, který bude vrtochy a rozmary svého rozumu zastírat autoritou Božího slova. I kdyby měl člověk v rukou knihu svatého Písma, bez...
Kristus nic nenapsal… Nepřišel na zemi proto, aby psal. Podstata Jeho díla není v učení, ani v sepsání knihy, např. systematické učebnice křesťanské dogmatiky. Nikoli, Kristovo dílo nespočívá v knihách. Je-li tomu opravdu tak, co je potom...
Církev nemá žádné desky, na kterých by byla Božím prstem napsána písmena. Církev má sv. Písmo, ale Ten, který Církev založil, nic nenapsal. Pouze jedenkrát je v Evangeliu sv. Jana o Kristu řečeno: „…skloniv se dolů...
“Tento záměr z jedné strany spočíval v tom, aby se On na základě skutečného hypostatického sjednocení beze změny smísil s přirozeností člověka a sjednotil se s lidskou přirozeností, a tak se stal – způsobem...
Přednáška na VII. Kongresu Celořeckého sdružení theologů v Athénách, 7. září 1990. Dokončení II. SHODY 1. Společné kořeny Ačkoli se již v průběhu 1. tisíciletí našeho letopočtu objevovaly zárodky rozdělení, zůstávala duchovní jednota Evropy zatím zachována....
Přednáška na VII. Kongresu Celořeckého sdružení theologů v Athénách, 7. září 1990. Již tisíc let je duchovní jednota Evropy rozbita. Její východní a balkánská část zachovala ve velké většině pravoslavnou víru, vyjma zemí a oblastí,...
„Římský katolicismus, který už dávno zradil Krista výměnou za světskou moc, dohnal lidstvo k tomu, aby se od něho odvrátilo, a stal se hlavním původcem jeho příklonu k ateismu a materialismu. Právě katolicismus a...
Jednou ze základních zodpovědností Církve je sloužit jako pečlivá a pozorná strážkyně onoho depositum fidei (svěřené víry), kterou Církev obdržela od svého Ženicha. Každá generace pravoslavných křesťanů, jsouce vtělením Kristova Těla ve svém čase...
Dostojevského velice trápil myšlenkový a morální chaos Evropy. Dlouhou dobu hledal příčinu tohoto chaosu a nakonec ji našel. Našel ji v římském katolictví. Proč – mnozí se budou nespokojně ptát – v římském katolictví? Což také katolíci nezvěstují Krista? Ano, zvěstují –odpovídá Dostojevský – ale Krista zdeformovaného, Krista poevropštěného, Krista učiněného podle obrazu a podobenství evropského člověka…. Evropský člověk dogmatem o neomylnosti člověka rozhodným a definitivním způsobem vyhnal z Evropy Bohočlověka Krista a sám se korunoval na člověkoboha, a tak navždy předurčil evropskou budoucnost: nevyhnutelně kráčet po cestách neomylnosti člověka – evropského člověkoboha.
