Rubrika: Ekumenismus

O přerušení církevního obecenství v Konstantinopoli za patriarchy Nestoria

Jedním z velkých vítězství ariánské církevní politiky bylo svolání konstantinopolského sněmu v roce 360. Sv. Jeroným o tomto sněmu, na kterém se císaři Constantiovi podařilo přinutit ke sjednocení východní a západní biskupy na základě ariánského vyznání, píše: „Celý svět zasténal a užasl, když zjistil, že stal ariánským.“ Můžeme předpokládat, že podobná byla asi reakce v místních pravoslavných církvích, které se zúčastnily krétského tzv. „Svatého a velkého sněmu“ (19. 6.-26. 6. 2016). Což mohli věřící a duchovní – alespoň ti tradičně orientovaní – reagovat jinak než s údivem, zděšením a velikým zármutkem, když zjistili, že podpisem dokumentu „Vztahy Pravoslavné církve ke zbylému křesťanskému světu“, se teď jejich církve staly ekumenickými?

O generačním zlomu na Svaté hoře Athos

Před krátkou dobou jsme do naší nové rubriky „Zeptejte se duchovního“ dostali následující dotaz od pana Jozefa š: „Veľká postava hory Athos sv. starec Paisij (+1994), mal žiaka Tichona, o ktorom prehlásil, že je príkladom vernosti Christovi a Jeho pravde. Tento Paisijov žiak je v súčastnosti igumenom monastiera Stavronikita na Athose a on sám povedal, že latinská cirkev, hoc je heretická, tak aj v nej sú Christovi učeníci, ktorí prinášajú osoh spáse duší a že na vzdory tomu, že sú heretici, tak ich môžeme nazvať údmi Tajomného Christovho Tela – Cirkvi. Ak sa mýli, prečo si takéhoto človeka vybral sv. Paisij ako svojho žiaka? Tichon totiž tieto názory presadzoval ešte za života sv. Paisija, keď bol jeho žiakom. A sv. Paisij o tom vedel.“ Protože na tento dotaz není možné odpovědět v rozsahu několika řádků, rozhodli jsme se v naší redakci odpovědět na něj formou krátkého článku.

Dopis o. Serafíma Rose na obranu archimandrity (později metropolity) Kypriána

V Americe známe archimandritu Kypriána jako vysoce respektovaného duchovního ze starokalendářní jurisdikce, kterou Posvátný synod Ruské zahraniční pravoslavné církve a mnoho dalších biskupů mimo Řecko uznává. Společně s mnoha pravoslavnými křesťany v Americe chceme věřit, že řecká vláda bude respektovat upřímné náboženské přesvědčení řeckých křesťanů, kteří se z kanonických důvodů a z důvodů svědomí oddělili od oficiální církve, dovolí o. Kypriánovi svobodně praktikovat svoji pravoslavnou víru a umožní mu působit jako knězi bez zasahování státu.

o. Jiří Ján: Cesta k „Velkému a svatému sněmu“ Pravoslavné církve

Předkládáme českému čtenáři historicko-theologickou studii o. Jiřího Jána věnovanou problematice, jež zaujímá ústřední místo v životě Pravoslavné církve již od začátku minulého století: otázce svolání Velkého sněmu (v prvních desetiletí 20. století nazývaného Ekumenický sněm). Studie ve své původní formě byla publikovaná na našich stránkách jako série tří článků v červenci roku 2014. Následujícího roku v rozšířené a mírně přepracované podobě byla tato práce publikována v řečtině jako samostatná brožura. Krátce poté vzhledem k závažnosti a aktuálnosti zpracovaného tématu a vzhledem k bolestivému nedostatku podobných pojednání vyšel také anglický překlad. V těchto dnech se dokončuje příprava ruské verze. Doufáme, že publikování rozšířené verze také v českém překladu pomůže zaplnit mezeru v informovanosti české a slovenské pravoslavné veřejnosti o této zcela klíčové události novodobé historie Pravoslavné církve. Na začátku článku naleznete tento text ke stažení v pdf a v nejběžnějších formátech pro čtečky e-knih. Připravujeme také tištěnou verzi – brožuru, která bude od konce února zdarma k objednání na naší adrese.

Sv. Justin Popovič: Humanistický ekumenismus

Bez pokání a vstupu do pravé Církve Kristovy je neopodstatněné a nesmyslné mluvit o jakémkoliv sjednocení „církví“, o dialogu lásky, o intercomuniu. Tím nejdůležitějším a nejhlavnějším je stát se údem a spoluúčastníkem boholidského Těla Kristovy Církve, získat obecenství s duší Církve, tedy s Duchem Svatým a tak se stát spoludědicem nesmrtelných boholidských blah.

Arcibiskup Chrysostomos z Etny*: O používání slova „hereze“

Zatímco jako pravoslavní křesťané máme kanonické právo, ne-li povinnost, oddělit se od hierarchů, kteří učí otevřeně herezi (s „odkrytou hlavou“, jak praví posvátné kánony – viz například XV. kánon konstantinopolského sněmu 861) a odmítají se zříci své špatné víry, nemáme žádné osobní právo paušálními odsouzeními zavrhnout ty, o nichž jsme pevně přesvědčeni, že jsou na omylu.

Metropolita oropský a filijský Kyprián: Svatý Marek Efezský včera a dnes; Orthodoxie, orthopraxie a církevní obecenství

„V osobě Marka Efezského se výjimečně spojily úplná oddanost Orthodoxii s vysokou svatostí života… Marek dokázal, že není možné vést dlouhodobý zápas za Pravoslaví bez dosvědčené svatosti života.“Sv. Marek byl po zásluze církevní hymnografií oslavován jako Atlás Pravoslaví, protože svoji svatostí spolu se svým vyznavačstvím a svědectvím „podržel“ naši svatou víru.

O nové eklesiologii konstantinopolského patriarchy Bartoloměje

Toto eklesiologické prohlášení by se mohlo stát milníkem na cestě pravoslavného antiekumenismu. Ospravedlnění takového soudu spočívá v tom, že tímto prohlášením dochází ke zcela zjevnému posunu v postoji odpůrců ekumenismu z oficiálního pravoslaví. Zároveň se jedná o posun, který je přibližuje k postoji odpůrců ekumenismu z tzv. ohrazeného či pravého pravoslaví. Za zmínku stojí také fakt, že se tento posun odráží také ve stále častějších osobních kontaktech mezi představiteli obou stran. Jedná se o skutečnost, která pouze odráží zcela očividný fakt, že jak starostylním tak i novostylním antiekumenistům (přestože existují výjimky na obou stranách) jde o jednu a tutéž věc – uchovat neporušenou pravoslavnou víru.

Odhalení neporušených ostatků vladyky Konstantina (Essenskij): Odpověď z nebes v pravou chvíli

…Žil skromně a pokorně jako prostý mnich. Spal a jedl zcela minimálně. Zbytek času trávil modlitbou v chrámu a v kélii. Doslova se nořil na celé hodiny do Ježíšovy modlitby, kterou si zamiloval již od svých mladých let a modlil se za celý svět. Zvláště v průběhu těchto posledních let, kdy se mohl plně a bez rozptylování věnovat intenzivnímu vnitřnímu duchovnímu životu, se podivuhodným způsobem zmnohonásobilo jeho charisma dojetí a duchovních slz. Na svátek Nanebevstoupení roku 1996 všichni v oltáři spatřili, jak při přijetí sv. Tajin vyšlo z jeho vnitra světlo, které ho celého zalilo. To se pak ještě několikrát opakovalo. Zesnul v pátek před Letnicemi 18/31. 5. 1996. Rakev s jeho ostatky zůstala v chrámu po tři dny. V neděli Letnic se pak z jeho ostatků začala šířit jemná vůně.

Setkání patriarchy Bartoloměje a papeže Františka ve Fanaru: další krok na cestě za hranice svatootcovského Pravoslaví

Jako „pád pravoslavné víry“, jako „pošlapání pravoslavných dogmat“, jako „eklesiologicky a kanonicky zcela nepřípustné“ charakterizoval nejčtenější celostátní pravoslavný týdeník v Řecku Orthodoxos Typos události, které se staly při oslavách svátku sv. Ondřeje ve dnech 29.-30.11. 2014 v chrámu sv. Jiřího ve Fanaru v Konstantinopoli. To, čeho jsme byli svědky, bylo podle zmíněného týdeníku již „v podstatě společné sloužení“ patriarchy a papeže, v průběhu kterého „byly pošlapány všechny posvátné kánony, které zakazují společnou modlitbu s heretiky“.