Rubrika: Ekumenismus

…Žil skromně a pokorně jako prostý mnich. Spal a jedl zcela minimálně. Zbytek času trávil modlitbou v chrámu a v kélii. Doslova se nořil na celé hodiny do Ježíšovy modlitby, kterou si zamiloval již od svých mladých let a modlil se za celý svět. Zvláště v průběhu těchto posledních let, kdy se mohl plně a bez rozptylování věnovat intenzivnímu vnitřnímu duchovnímu životu, se podivuhodným způsobem zmnohonásobilo jeho charisma dojetí a duchovních slz. Na svátek Nanebevstoupení roku 1996 všichni v oltáři spatřili, jak při přijetí sv. Tajin vyšlo z jeho vnitra světlo, které ho celého zalilo. To se pak ještě několikrát opakovalo. Zesnul v pátek před Letnicemi 18/31. 5. 1996. Rakev s jeho ostatky zůstala v chrámu po tři dny. V neděli Letnic se pak z jeho ostatků začala šířit jemná vůně.

Dne 5/18. 3. 2014 bylo s pomocí Boží a pod záštitou Bohorodičky dosaženo dlouho očekávaného sjednocení mezi Řeckou pravoslavnou starostylní církví pod vedením arcibiskupa Kallinika a Posvátným synodem v ohrazení. Toto Bohem darované sjednocení bylo završením úspěšného čtrnáctiměsíčního oficiálního dialogu. Náročný, intenzivní, ale theologicky plodný dialog nechal vzniknout také eklesiologickému pojednání „Pravá pravoslavná církev tváří v tvář ekumenismu: dogmatická a kanonická témata“, které se stalo theologickým základem vyhlášeného sjednocení. Text, který nyní českému čtenáři přinášíme, byl poté na mezinárodním pravoslavném setkání schválen a podepsán také Rumunskou starostylní církví a Ruskou zahraniční církví. Také Bulharská starostylní církev s tímto textem vyjádřila svůj plný souhlas, ovšem z praktických důvodů se její představitelé nemohli zúčastnit společného podepsání v Athénách dne 8/21. 3. 2014. Jedná se o velice závažný dokument, který českému čtenáři pomůže lépe pochopit, proč ekumenismus způsobil rozdělení Pravoslavné církve a jaké důvody vedly velkou část pravoslavných křesťanů k přerušení společenství s oficiálními místními pravoslavnými církvemi.

Vzpomeňme na sv. Otce IV. století; na sv. Athanáše Velkého, sv. Hilaria z Poitires, sv. Cyrila Jeruzalémského, kappadocké Otce… Co bylo důvodem k tomu, že se pustili do projasnění a vyložení odpovídajících částí pravoslavné nauky, které pak nakonec schválil II. ekumenický sněm? Byla to potřeba vyvrátit heretické nauky ariánů, pneumatomachů a apolinaristů. Byl to zápas proti herezím, díky kterému vzniklo ono duchovní dědictví nesmírné hodnoty – theologické spisy církevních velikánů IV. století.

Tato událost se řadí do nespočetné řady podobných případů, které dokazují, že zbožní věřící byli vždy citliví a pozorní v otázkách víry. Sv. Řehoř Theolog je nazývá „nejhorlivější částí Církve“. Tito křesťané nikdy neotáleli vzdálit se od svých pastýřů, kteří byli velice ctnostní, ale nezvěstovali slova Pravdy. V naší době čelíme, a to již na úrovni celosvětové, nové bouři: herezi ekumenismu. Jsou zde pastýři a také patriarchové, kteří společně a s plným vědomím, jako své přesvědčení hlásají a rozšiřují heretickou nauku.