Poselství metropolity Kypriána ke svátku Narození roku 2017: Jeho navštívení a jeho chudoba.

Navštívil nás.“ „Stal se pro nás chudým.“

Ve jménu Otce i Syna i Svatého Ducha. Přesvatá Trojice, sláva tobě!

Moji milovaní bratři a sestry v Kristu,
rád bych vám v tento veliký den, a zvlášť uprostřed mystagogické (do tajemství uvádějící) atmosféry slavení svátku Narození, pokorně připomenul jednu spásonosnou pravdu. Při každé svaté liturgii jsme poctěni pozváním k tajemnému a požehnanému stolu našeho Pána a Spasitele Ježíše Krista – k eschatologické večeři Beránkově.

Za tímto stolem je naše Bohorodice Panna Maria, nesnoubená (panenská) nevěsta, jež přináší tento pokrm; ona je ta, která nabízí, vlastnoručně předkládá božský a zbožšťující pokrm; ona je ta, jež vyživuje ty, kteří jsou pozváni k tajemné večeři života, tím, že nabízí tělo a krev svého Syna, našeho Boha.

Při svaté liturgii prosíme v okamžiku po posvěcení přinesených darů ústy sloužícího kněze o přímluvy „zvláště přesvaté Bohorodice“ [a dále pak všech svatých] těmito úchvatnými slovy: „Na jejichž přímluvy, Bože, navštiv nás.“ Ano, moji milovaní křesťané, při každém eucharistickém shromáždění prosíme našeho Spasitele, aby nás navštívil, prosíme jej, aby prodloužil ono své první navštívení. Chceme být účastníky tajemství (mystéria), abychom mu mohli nabídnout pohostinství jako našemu vzácnému hostu. Skutečně prosíme, aby jeho návštěva mohla být nepřetržitá po dobu, kdy přijímáme jeho přítomnost v našich srdcích nejen jako hosta, který jen prochází kolem, nýbrž jako hospodáře, který obývá a spravuje toto místo, jako našeho Ženicha, s nímž jsme v nevyslovitelném a věčném spojení a jednotě.

Nikdy nezapomeňte na tuto pravdu: že pro nás věřící je toto samotnou podstatou svátku Narození: sňatek Boha s člověkem; navštívení Ženicha a jeho spojení s námi; pokorný příchod Krista, který se stal chudým, aby nám mohl udělit neporušitelné bohatství svého božství!

*     *    *

Moji milovaní bratři a sestry,
v tento den nás svatý apoštol Pavel učí slovy: „Znáte přece milost našeho Pána Ježíše Krista, že se kvůli vám stal chudým, ačkoliv byl bohatý, abyste vy jeho chudobou mohli zbohatnout.“ (2 Kor 8:9) A svatí dojemně vykládají tuto úžasnou pasáž apoštolského čtení slovy: „Bratři, apoštol praví, že máme uvažovat a rozmýšlet dobře o tomto velikém tajemství vtělení našeho Pána ... Rozjímejte, křesťané, o Pánovi všech ... Pokud by nepřijal nízkou, osamocenou a hrubou přirozenost člověka a nepodstoupil všechna ta ostatní a potupná utrpení pro nás chudé, jeho nepřátele, jistě bychom se nestali bohatými... Jakým bohatstvím že jsme se stali bohatými? Bohatstvím zbožnosti, poznáním Boha a milosti; s očištěním, posvěcením, přijetím za jeho syny; bohatstvím zbožštění z milosti; a všemi ostatními dobrými věcmi, které nám v tomto životě udělil, i těmi, které nám udělí v životě příštím.“ (sv. Theothylakt a sv. Nikodém)

Svatí dále směřují naši pozornost k tomu, že „Pán je nejen nazýván chudým, protože byl oděn chudobou lidské přirozenosti, ale rovněž protože během svého pozemského života žil jako chudý“. Narodil se v jesličkách; pracoval jako truhlář „do svých 30 let, aby uživil sebe a svou nejsvětější matku, která byla chudá, a aby prokázal milosrdenství chudým“; nikdy nesklonil svou hlavu k odpočinku; jeho oděv byl chudý; byl závislý na almužně, kterou dostává.

A nakonec duchem inspirovaní svatí chvalořečí a oslavují Spasitelovu nevyjádřitelnou pokoru v chudobě: „Sláva tobě, náš Pane Ježíši Kriste, neboť ty jsi zakusil tak výjimečnou pokoru, nejen tím, že jsi sloužil svým svatým učedníkům, jimž jsi umýval nohy, a snášel jsi utrpení i tu nejpotupnější smrt na kříži, ale rovněž tím, že jsi provozoval truhlářské řemeslo ... Sláva tobě, nanejvýše chudému, a tvé blahosklonnosti, již si pro nás podstoupil.“ (sv. Nikodém)

*     *    *

Moji milovaní bratři a sestry v Kristu,
vraťme se k liturgickému zvolání „na jejichž přímluvy, Bože, navštiv nás“. Tajemství Božího navštívení je zakořeněno jak každém nás jednotlivě, tak i kolektivně, když máme po náležité přípravě účast na neposkvrněných tajinách. Dvojitá láska – ke Kristu a k našemu bratru – po nás požaduje dvojitou chudobu, to znamená pokorný stav mysli a dobrovolné odříkání se poskytováním almužny našim bližním. Tímto způsobem se naše srdce otevírají, abychom uvítali našeho očekávaného velikého, a přesto však nuzného hosta. „Ten, kdo jí i moje tělo a pije mou krev, přebývá ve mně a já v něm.“ (Jan 6:56)

Na těchto základech je nám dán ten nejjemnější dar být obydlím, sídlem a svatostánkem Boží slávy Svaté Trojice a mít jako stálého hospodáře v našich srdcích našeho ženicha Krista.

*     *    *

Nechť nás požehnání našeho pamětihodného starce, otce a vrchního pastýře metropolity Kypriána na přímluvy té, která poskytuje pokrm naší církvi – Panny Marie, Bohorodice –   vede a posiluje v našem svatém úsilí o otevření našich srdcí, abychom pohnuti láskou, mohli přijmout chudobu, a tím být obdařeni bohatstvím zbožštění z milosti v Kristu, našem spasiteli a Bohu. Amen!

ve Svátek  Narození našeho Pána a Spasitele
váš pokorný přímluvce před vtěleným Pánem
metropolita filijský a oropský Kyprián

 


Svatý Václav - ikona
Chystáme ikonopisecký seminář “SVATÝ VÁCLAV”