Vstoupili jsme do velkopostního období, ve kterém jsou pravoslavní křesťané voláni k intenzivnímu duchovnímu zápasu, jehož jednou ze základních složek je půst. Chceme-li úspěšně využít toto výjimečné období liturgického roku, je zcela nezbytné připomenout si,...
Starec Sáva z monastýru Filotheu mi vyprávěl, jak během období velkého hladu roku 1917 otcové z iveronského monastýru, když viděli, jak se sklady potravin vyprazdňují, omezili svou pohostinnost. Pouze jeden zvláště pevný starec z...
Při svaté liturgii prosíme v okamžiku po posvěcení přinesených darů ústy sloužícího kněze o přímluvy „zvláště přesvaté Bohorodice“ [a dále pak všech svatých] těmito úchvatnými slovy: „Na jejichž přímluvy, Bože, navštiv nás.“ Ano, moji...
Metropolita Chrysostomos zakynthský se narodil v roce 1890 v řeckém Pireu. Po ukončení základní a střední školy se zapsal na studium theologie na Athénské univerzitě, kterou v roce 1907 absolvoval s vyznamenáním. Mluvil plynně...
Jeho zápas byl podoben zápasu svatého Maxima Vyznavače. Světitel Glykerij odmítl “jít s duchem doby” a nebál se zůstat s menšinou. Pro posvátná pravidla vytrpěl bití, rány a vězení. Jeho oběť nebyla marná. Svým příkladem i slovem probudil svědomí lidu a navrátil ke Pravému Pravoslaví tisíce lidí. Tak z malinké hrstky jeho druhů, kteří se postavili novému (papistickému) kalendáři, vyrostlo v Rumunsku široké starokalendářní hnutí. V současné době má Rumunská starostylní církev několik biskupů, 150 kněží, 110 farních chrámů a několik monastýrů.
Co znamená vítat ho s palmovými ratolestmi a olivovými větvemi? Když někdo odchází do boje proti nepříteli a potom se vrací jako vítěz, každý z jeho vlastních ho vítá s palmovými ratolestmi. Palmová ratolest je totiž symbol vítězství. A zase když je někomu činěno příkoří a chce jít za soudcem, aby rozhodl o jeho sporu, drží v ruce olivovou větev a volá po slitování a pomoci. Oliva je totiž symbol slitování.
Bratři vězte, že je blažený ten, který se má náležitě na pozoru tak, jak se sluší v průběhu těchto svatých dní. Neboť i kdyby se stalo, že jako člověk zhřešil, ať ze slabosti, či z nedbalosti, hle, Bůh mu dal tyto svaté dny, aby se očistil od hříchů celého roku v případě, že se horlivě s duchovní bdělostí a pokorným smýšlením obrátí ke svému nitru a přinese pokání. Tím se jeho duše zbaví tíhy a s čistým svědomím kráčí vstříc svatému dni Vzkříšení a bez odsouzení přistupuje ke svatým Tajinám.
Mladý muž si stěžoval svému duchovnímu otci, že jeho srdce je tak tvrdé, že se mu nedostává slz dojetí – a to ani při modlitbě. „Hřeším dnem i nocí, a přesto nepláču nad svými hříchy. Každým dnem je to stále horší a horší. Chci se dát na cestu pokání a plakat nad svými hříchy, ale nemohu. Téměř nikdy nejsem v kajícném rozpoložení. Proč jsem uvnitř tak tvrdý? Co je se mnou špatně? Čeho se mi nedostává?“
Příběh z knihy vzpomínek Má Odysea, již napsal ředitel řecké pobočky Červeného kříže v Řecku v době II. světové války, kdy bylo Řecko okupováno nacisty, švéd Sture Linner. Vypráví o otřesné události, která se shodou okolností stala na den přesně dva roky (10. 6. 1944) po lidické tragédii.
Otevřel jsem oči a s úžasem jsem spatřil nad-nebeské bytosti. Andělé procházeli před ikonou Bohorodičky! Z jedné strany jeskyně vcházeli a z druhé vycházeli. Jaká to byla krása! Nádheru andělů není možné popsat… Jejich tváře celé zářily, jejich šat byl plný světla, vlasy krásně spuštěné dozadu, křídla otevřená! V okamžiku kdy procházeli před ikonou stáhli křídla, překřížili ruce na hrudi a poklonili se Bohorodičce!
