Co znamená vítat ho s palmovými ratolestmi a olivovými větvemi? Když někdo odchází do boje proti nepříteli a potom se vrací jako vítěz, každý z jeho vlastních ho vítá s palmovými ratolestmi. Palmová ratolest je totiž symbol vítězství. A zase když je někomu činěno příkoří a chce jít za soudcem, aby rozhodl o jeho sporu, drží v ruce olivovou větev a volá po slitování a pomoci. Oliva je totiž symbol slitování.
Bratři vězte, že je blažený ten, který se má náležitě na pozoru tak, jak se sluší v průběhu těchto svatých dní. Neboť i kdyby se stalo, že jako člověk zhřešil, ať ze slabosti, či z nedbalosti, hle, Bůh mu dal tyto svaté dny, aby se očistil od hříchů celého roku v případě, že se horlivě s duchovní bdělostí a pokorným smýšlením obrátí ke svému nitru a přinese pokání. Tím se jeho duše zbaví tíhy a s čistým svědomím kráčí vstříc svatému dni Vzkříšení a bez odsouzení přistupuje ke svatým Tajinám.
Mladý muž si stěžoval svému duchovnímu otci, že jeho srdce je tak tvrdé, že se mu nedostává slz dojetí – a to ani při modlitbě. „Hřeším dnem i nocí, a přesto nepláču nad svými hříchy. Každým dnem je to stále horší a horší. Chci se dát na cestu pokání a plakat nad svými hříchy, ale nemohu. Téměř nikdy nejsem v kajícném rozpoložení. Proč jsem uvnitř tak tvrdý? Co je se mnou špatně? Čeho se mi nedostává?“
Příběh z knihy vzpomínek Má Odysea, již napsal ředitel řecké pobočky Červeného kříže v Řecku v době II. světové války, kdy bylo Řecko okupováno nacisty, švéd Sture Linner. Vypráví o otřesné události, která se shodou okolností stala na den přesně dva roky (10. 6. 1944) po lidické tragédii.
Otevřel jsem oči a s úžasem jsem spatřil nad-nebeské bytosti. Andělé procházeli před ikonou Bohorodičky! Z jedné strany jeskyně vcházeli a z druhé vycházeli. Jaká to byla krása! Nádheru andělů není možné popsat… Jejich tváře celé zářily, jejich šat byl plný světla, vlasy krásně spuštěné dozadu, křídla otevřená! V okamžiku kdy procházeli před ikonou stáhli křídla, překřížili ruce na hrudi a poklonili se Bohorodičce!
Různá patristická literatura o duchovním životě je vhodná pro různé podmínky života. Ta, která je vhodná pro poustevníky, není vhodná pro mnichy žijící v komunitě; ta, která je obecně určená pro mnichy, nebude přímo užitečná laikům; a obecně o všech stavech platí, že duchovní strava vhodná pro ty, kteří již dosáhli nějakých zkušeností, může být zcela nestravitelná pro začátečníky. Nejdříve je třeba, aby pravoslavný křesťan dosáhl určité vyváženosti v duchovním životě. Toho dosáhne tím, že v rámci církevní disciplíny bude aktivně dodržovat Boží přikázání, že bude studovat základní spisy svatých Otců a že bude mít duchovní vedení od živých otců.
Vysluhoval sv. Tajiny pro všechny pravoslavné křesťany bez výjimky, pro Řeky, Rusy, Araby… v té době spadali všichni orthodoxní věřící v USA pod ruskou misii. Snažil se nastolit mír a harmonii; s požehnáním biskupa Mikuláše pozval kvalifikované syrské kněze sloužit v arabsky mluvících farnostech, které založil; z laiků vybíral nadané muže pro kněžství.
Ač sám k sobě byl velmi přísný, ke svým věřícím, kteří k němu jako k pravému pastýři přicházeli s žádostí o pomoc, byl vždy dobrosrdečný, mírný, benevolentní a plný lásky.
Tvé znalosti jsou dobré, ale dobro je lepší než znalosti. Tví rodiče mají to, co je lepší. U cizinců ses učil vědění, u rodičů se nyní uč dobru. Uveď dobro a znalosti do souladu, avšak tak, aby dobro nad znalostmi vládlo a řídilo je. Nad libovolnými technickými poznatky stojí jako to nejdůležitější učení Kristovo, ve kterém je nejvyšší dobrota nazývána láskou a nejvyšší poznání nazývané moudrostí.
No ak by, povedzme, hoci aj celučký svet išiel cestou nerozumnosti a k priepasti, či by si ty, matka troch synov, nemala chrabrosť, aby si povedala: ja nejdem tou cestou? Určite by to bolo junáctvo, ktoré by pritiahlo pohľady neba i zeme. Takéto junáctva sú zapísané do zlatej knihy Svätého Písma. Toto junáctvo mali dve dcéry Lótove v Sodome. V prekliatom meste Sodome nebolo ani jednej jedinej neskazenej a nerozvrátenej duše okrem Ĺótovho domu. Keby dcéry Lótove, dievčatá, hovorili, čo hovorí jedna matka troch detí v naše dni: poďme, ako všetci, tak aj my – svet by nevedel o dcérach Lótových, ani o Lótovi; ich mená by neboli spomenuté v zlatej a večnej Knihe.
I kdyby celičký svět šel cestou pošetilosti do propasti, ty, matka tří synů, bys neměla odvahu, abys řekla: já tou cestou nejdu? Určitě by to byla chrabrost, která by přivábila pohledy nebe i země. Takové statečné činy jsou zapsány do zlaté knihy Svatého Písma. Tuto odvahu měly dvě Lotovy dcery v Sodomě. V prokletém městě Sodomě nebylo ani jedné jediné nezkažené a nerozvrácené duše, kromě Lotova domu. Kdyby Lotovy dcery, pouhá děvčata, říkaly to, co říká matka tří dětí v našich dnech: pojďme, jako všichni, tak i my – svět by o dcerách Lotových, ani o Lotovi nevěděl; jejich jména by nebyla zmíněna ve zlaté a věčné Knize.
