Sv. Nikolaj Velimirovič: O Městě Vědění a Městě Dobra
Tvé znalosti jsou dobré, ale dobro je lepší než znalosti. Tví rodiče mají to, co je lepší. U cizinců ses učil vědění, u rodičů se nyní uč dobru. Uveď dobro a znalosti do souladu, avšak tak, aby dobro nad znalostmi vládlo a řídilo je. Nad libovolnými technickými poznatky stojí jako to nejdůležitější učení Kristovo, ve kterém je nejvyšší dobrota nazývána láskou a nejvyšší poznání nazývané moudrostí.
(Misijní listy – List č. 218 – Předákovi K. P. o poznání Krista)
Velmi jste se radoval, že Váš syn ukončil vědecká studia v zahraničí a dostal diplom s vyznamenáním jako první mezi prvními. Ale teď jste Vy i Vaše manželka nečekaně pocítili jednu malou bolest, jako od bodnutí jehlou, když se Vám on, syn Váš, učený – přeučený, zlomyslně vysmál v den vaší křestní slávy. (Křestní sláva, srbsky Krstna Slava, nebo jen Slava, je velký srbský pravoslavný rodinný svátek – oslava svátku svatého ochránce celé rodiny, zpravidla svatého, jehož jméno nosil první z rodiny, kdo v historii přijal křesťanství – pozn. překl.)
Nic neřekl, jen se ušklíbl, když jste zapálil sváteční svíčku, odešel se z domu a vrátil se až po oslavě. Vy i Vaše manželka jste na sebe podívali a pocítili jste bolest v srdci. Nic neřekl, jen se pousmál, nicméně jeho smích vám odhalil pustotu duše Vašeho syna. A od té doby se stává pro vás čím dál tím jasnější, že jeho duše nemá duchovní centrum a mravní základ. A Vy se mu to bojíte říct, protože cítíte, že Vámi začíná i opovrhovat a odmítá všechna Vaše pravidla života a chování. Proto chcete, abych mu napsal já. Hle, odpovídám na Vaše přání, a píšu:
Mladý člověče, dovol, abych ti vyprávěl jedno podobenství. Dva dobří přátelé odešli žít do dvou různých a vzdálených míst. Po dlouhém čase se opět setkali. Jeden vyprávěl o jednom městě a druhý o druhém. Ale jeden z nich nechtěl svému příteli věřit a začal přezíravě vyjadřovat svůj názor na město, ve kterém nikdy nebyl. Přirozeně to jeho přítele krajně zarmoutilo, a ten zmlkl. To jsi ty a tvoji rodiče. Ty jsi žil v jakémsi Městě Vědění a oni v Městě Dobra. Nyní jim ty vyprávíš o své zkušenosti z Města Vědění a oni tě poslouchají a věří tvým slovům. Ale když oni vyprávějí o své zkušenosti z Města Dobra, s opovržením se jim směješ, jako bys je usvědčil ze lži. Je snad toto vědecký přístup – považovat svou zkušenost za pravdu a cizí za lež?
Tvé znalosti jsou dobré, ale dobro je lepší než znalosti. Tví rodiče mají to, co je lepší. U cizinců ses učil vědění, u rodičů se nyní uč dobru. Uveď dobro a znalosti do souladu, avšak tak, aby dobro nad znalostmi vládlo a řídilo je. Nad libovolnými technickými poznatky stojí jako to nejdůležitější učení Kristovo, ve kterém je nejvyšší dobrota nazývána láskou a nejvyšší poznání nazývané moudrostí. Hle, co říká apoštol: „Všechno považuji za marnost pro vznešenost poznání Ježíše Krista, Hospodina.“ (Fil 3,8). Čím více je světských znalostí bez tohoto svatého poznání, tím větší je škoda. A opět – čím větší je světské bohatství bez tohoto nebeského bohatství, tím větší je škoda. Neboť jedině Kristus může uchránit velkého znalce před zneužitím znalostí a velkého boháče od škodlivého naložení s bohatstvím. Vzpomeň si na onoho proslulého vědce, který řekl: “Všechny mé znalosti jsou v porovnání s mou neznalostí totéž jako hrst vody v porovnání s oceánem.” Takže i ty buď skromný. A polib rodičům ruku, „aby ti bylo dobře a abys dlouho živ na zemi“.
______
Přeloženo ze srbštiny: Владика Николај: Мисионарска писма (218. Писмо – Начелнику К. П.: О познању Христа), dostupné online http://www.svetosavlje.org/biblioteka/vlnikolaj/MisionarskaPisma/Nikolaj0801.htm
