Sv. Nikolaj Velimirovič: Jako nejlepší, tak i já!

(Misijní listy - List č. 126 - Jistému muži, který si stěžoval na nerozumnou ženu)

„Jako všichni, tak i já.“ Takováto slova Vám troubí do uší Vaše manželka vždy, když ji napomenete, ať přestane s otročením módě a s nákupní marnotratností.

Vy jste jí pěkně odpověděl: Podívej, Bůh nám dal tři děti jako tři zlatá jablka! Je třeba, abychom nyní žili pro děti, a nejen pro sebe. Nejsme už ani tak mladí, abychom se mohli honit za každou módou a každou zábavou. Nakonec i zdraví si musíme chránit kvůli dětem. Ty si, ženo, často stěžuješ na bolesti hlavy, ale přitom často děláš to, co ji způsobuje. Už jen to čichání jedovaté pomády na tváři je hotový bolehlav; navíc ještě nezdravý vzduch v kavárnách, podzemních putykách a divadlech; nezdravé odívání se, nepravidelný spánek; ještě i vzrušení z hazardních her a opilství. Nic z toho nevede k dobru. Ale na všechno toto žena odpovídá stále stejně: „Jako všichni, tak i já!“

Jací všichni, svéhlavá ženo? Copak je celý svět tou rozvrácenou hmotou, do které ses ty zamíchala a v níž dennodenně spočívají všechny tvé myšlenky?

Ty jsi ohraničila a omezila všechny své myšlenky, jen abys nedala očím nahlédnout mimo ohrady tvé společnosti a vidět ostatní Boží svět.

Nejenže ne všechny ženy na světě žijí jako ty, ale nenajdeš ve městě ani jednu ulici, kde by takto žily všechny ženy. Převážná většina matek, vdov a dívek žije jiným životem.

Jak tedy můžeš říci: jako všichni, tak i já? Vzala sis za příklad několik oněch rozvrácených, nezodpovědných osob - ani matek, ani dívek - a myslíš jen na ně a vidíš v nich celý svět. Přitom celý ostatní svět se na vás dívá jako na cirkus, ve kterém jste vy zvířaty i krotiteli.

I kdyby celičký svět šel cestou pošetilosti do propasti, ty, matka tří synů, bys neměla odvahu, abys řekla: já tou cestou nejdu?

Určitě by to byla chrabrost, která by přivábila pohledy nebe i země. Takové statečné činy jsou zapsány do zlaté knihy Svatého Písma. Tuto odvahu měly dvě Lotovy dcery v Sodomě. V prokletém městě Sodomě nebylo ani jedné jediné nezkažené a nerozvrácené duše, kromě Lotova domu. Kdyby Lotovy dcery, pouhá děvčata, říkaly to, co říká matka tří dětí v našich dnech: pojďme, jako všichni, tak i my - svět by o dcerách Lotových, ani o Lotovi nevěděl; jejich jména by nebyla zmíněna ve zlaté a věčné Knize. Ale ony tak nemluvily. Proto na Lotovi a jeho dcerách spočinulo Boží požehnání. A když rozvrácenému městu nadešel čas, aby bylo spáleno ohněm, ponořilo se pod zem a proměnilo se na Mrtvé moře, anděl Boží tuto čestnou rodinu vyvedl ven z města, aby neviděli nebeskou pomstu těm, kteří nebe bezmezně špinili.

Nebo si představ, že by Rastko Nemanjič mluvil jako ty: jako všichni, tak i já. Cožpak by se někdy stal svatým Sávou, otcem svého národa, a věčnou výčitkou svědomí těch svých potomků, kteří říkají: jako všichni, tak i já?

Ale pokud se nedotknou tvé duše tyto příklady, a tisíce jiných podobných, nevím, co bych ti ještě řekl. Pokud se nedáš poučit dobrými příklady života, alespoň se vyděs strašnými příklady smrti. Podívej se, jakou smrtí umírali a zemřou ti, které jsi následovala, zapomenouc na muže a děti. Hrozné nemoci, zločiny a sebevraždy - bez výjimky!

Mohu se obrátit k tomu, co je v tvé duši nejlepší, dcero úctyhodných rodičů? K tomu, co ještě není zatemněno soumrakem nočního života? Vzpamatuj se, vrať se ke střízlivosti, ke svědomí! Vzpomeň si, že když se směješ v kouři půlnoční orgie, tvé probuzené a plačící dítě v posteli hledá ruku a hlas maminky.

Odvrhni ta nebezpečná slova: jako všichni, tak i já, a pak řekni: Jako nejlepší, tak i já! Aby na tobě do konce věků přetrvalo požehnání Toho, který tě požehnal třemi dětmi.

:::__
Přeloženo ze srbštiny: Владика Николај: Мисионарска писма (126. Писмо - Једном господину који се жали на неразумну жену)


TEXT V SLOVENČINE