Dobré sú tvoje znalosti, ale dobrota je lepšia ako znalosti. Tvoji rodičia majú to, čo je lepšie. U cudzincov si sa učil poznatkom, u rodičov sa teraz uč dobrote. Uveď do súladu dobrotu a znalosti, no tak, aby dobrota vládla nad znalosťami a riadila ich. Nad ľubovoľnými technickými poznatkami ako to najdôležitejšie stojí učenie Kristovo, v ktorom je najvyššia dobrota nazývaná láskou a najvyššie poznanie nazývané múdrosťou.
Vzít svůj kříž neznamená pouze nést kříže, které na nás nakládají druzí nebo nám je posílá Prozřetelnost, ale znamená to také nést své vlastní kříže a nebo dokonce kříže sám na sebe nakládat a nést je. Znamená to, že křesťan může a má dávat a plnit různé sliby a závazky, které jsou našemu srdci bolestivé a tíživé, ale samozřejmě sliby, které jsou v souladu se slovem Božímu a Jeho vůlí a ne s naším mudrováním a výklady. Je například možné či spíše nutné zavázat se k věcem, které jsou užitečné pro naše bližní a pak je plnit: služba nemocným, aktivní pomoc potřebným, vyhledávání možností, jak s trpělivostí a pokorou napomáhat spáse a blahu lidí skutkem, slovem, radami, modlitbami a podobně.
Druhá část českého překladu knihy The Life and Conduct of Our Father Among the Saints Saint John the Wonderworker Archbishop of Shanghai and San Francisco, vydané v Center for Traditionalist Orthodox Studies. Životopis byl sestaven bratrstvem monastýru Sv. Kypriána a Justiny ve Fili (Řecko). Jeho anglická verze je opatřena úvodem metropolity Kypriána oropského a filijského a doslovem arcibiskupa Chrysostoma z Etny. Připravujeme rovněž vydání této publikace v knižní podobě, včetně zmíněného úvodu a doslovu.
Otec Josef byl řeckými duchovními a věřícími velmi ctěn jako muž přísného půstu, vysokého morálního standardu a sebeobětování. Neúnavně sloužil svatou liturgii a byl neustále k dispozici věřícím a všem, kteří potřebovali jeho duchovní radu a vedení. Na konci třicátých let a začátku let čtyřicátých, kdy velká část Řecka buď patřila ke starokalendářním komunitám, nebo alespoň sympatizovala s jejich oddaností církevní tradici, chovala veřejnost hluboký respekt k tradicionalistickým hrdinům včetně sv. Josefa, který byl ve velké úctě pro své duchovní ctnosti a prorocké dary.
První část českého překladu knihy The Life and Conduct of Our Father Among the Saints Saint John the Wonderworker Archbishop of Shanghai and San Francisco, vydané v Center for Traditionalist Orthodox Studies. Životopis byl sestaven bratrstvem monastýru Sv. Kypriána a Justiny ve Fili (Řecko). Jeho anglická verze je opatřena úvodem metropolity Kypriána oropského a filijského a doslovem arcibiskupa Chrysostoma z Etny. Připravujeme rovněž vydání této publikace v knižní podobě, včetně zmíněného úvodu a doslovu.
Při příležitosti svátku sv. Jana Maximoviče († 19. 6. 1966), arcibiskupa šanghajského a sanfranciského, hierarchy a misionáře z Ruské pravoslavné zahraniční církve, Bohem oslaveného skrze nezetlelé ostatky, zveřejňujeme dva dopisy z archívu našeho Posvátného synodu. Jedná se o listy, které sv. Jan adresoval představitelům Řecké pravoslavné starostylní církve, a ve kterých je patrný jeho zájem a podpora naší církve v jejím duchovní zápasu.
Milující duchovník, který v rámci pastýřského vztahu komunikuje s věřícím, je naplněný milostí Boží a prost sebe samého. Osvojuje si způsob vidění a prožívání věřícího, aniž by byl vázán jeho osobními schématy nahlížení světa a jeho individuálními systémy přesvědčení. V rámci požehnané, nepodmíněné, rozlišující lásky může být věřící plně a svobodně sám sebou, aniž by pociťoval, že jej duchovník soudí, omezuje a nerozumí mu.
Jedinec trpící depresí se projevuje chováním, které může být snadno chápáno jako egoistické, ať už jde o reptání, různé požadavky po druhých, stranění se společnosti, dlouhé spaní či nedostatečnou ochotu pracovat či komunikovat s druhými. Prožívání deprese zbavuje člověka sil a energie a nedovoluje mu, aby se věnoval něčemu jinému než jsou jeho problémy. Nemocný se utápí ve vlastním smutku a neustále se zabývá svými myšlenkami a pocity. Toto bolestné nutkavé zaobírání se sebou samým je mylně mnohými duchovníky vykládáno jako egocentrismus.
Pokání jako trvalé duchovní rozpoložení je vlastní těm, kteří skutečně touží po sjednocení s Bohem a upřímně zápasí ve snaze o překračování svého egoismu a odmítají se podřizovat svým vášnivým a hříšným přáním. Pokání je síla, která přináší proměnu naší přirozenosti a která nás ochraňuje od upadnutí do duchovního klamu, ve kterém nahlížíme sami sebe jako spravedlivé a cítíme se spokojeni s naším rádoby dobrým a Bohulibým duchovním stavem. Právě v tom spočívá mystérium a tajemství pokání: nachází se tam, kde se nesetkáváme se pocitem zabezpečení, sebe-dostatečnosti a sebedůvěry.
Myslím, že se všichni potřebujeme navrátit k porozumění toho, čemu nás hagiografie učí, tedy k tomu, jak očišťuje naši mysl a podrobuje si naše vášně; jak posiluje naši víru ve skutečnost, jež se nachází za přirozeným světem a za jeho omezeními. Potřebujeme hagiografii, neboť nám hovoří o prostotě ducha a protože klade do ostrého kontrastu lidskou dobrotu a víru s démonickými neduhy padlé lidské přirozenosti.
