Požehnání od Boha přichází, když dáváme potřebným

Kristus jako žebrák

Starec Sáva z monastýru Filotheu mi vyprávěl, jak během období velkého hladu roku 1917 otcové z iveronského monastýru, když viděli, jak se sklady potravin vyprazdňují, omezili svou pohostinnost. Pouze jeden zvláště pevný starec z tohoto monastýru se rozhodl dělat věci po svém a naprosto s tímto rozhodnutím nesouhlasil. Přirozeně došlo k tomu, že Kristusmonastýr Filotheu přestal žehnat tomuto monastýru. Otcové začali hladovět a žehrat na to, že Kristus a Bohorodička se nestarají o jejich monastýr. Bohužel však mniši neviděli, kde dělají chybu.

Jednoho dne se Kristus zjevil vrátnému monastýru v podobě chudého muže a požádal ho o trochu chleba. Vrátný mu smutně odpověděl: “Nemáme žádný chléb, můj bratře, a proto jsme přestali přijímat chudé a poutníky. Ale když chvíli počkáš, přinesu ti kousek chleba, který mám ve své cele.”

milosrdenstvíOdešel tedy do své cely a přinesl mu kousek chleba, co měl pro sebe. V té chvíli uviděl, jak tvář žebráka začala zářit. Když si žebrák vzal si přinesený kousek chleba, zeptal se vrátného: “Víš, proč na monastýr přišlo toto neštěstí? Protože jste odsud vyhnali jak „dávejte“ tak i „bude vám dáno”. S těmito slovy a v zářivém oslepujícím světle opustil vrátného.

Vyděšený vrátný utíkal za ostatními mnichy a pověděl jim, co se stalo. Nejprve otcům nedocházelo, které lidi z monastýru vyhnali. Ovšem pak pochopili, že tím žebrákem byl sám Kristus, a porozuměli jeho slovům z Evangelia: Dávejte, a bude vám dáno (Lk 6:38). Učinili tedy pokání ze své chyby, a když začali dávat chudým z toho mála, co měli, Bůh jim opět začal udělovat své hojné požehnání.

________

Přeloženo z řečtiny: Starec Paisios athonský, Athonští otcové a  athonské příběhy, vydal Monastýr sv. Jana Theologa (Souroti, Thessaloniki, 1998). s. 135-136.