Zázrak sv. Antonína jako potvrzení správnosti našeho postoje

V athénském chrámu Řecké pravoslavné starokalendářní církve, zasvěceném sv. apoštolům Petru a Pavlovi, se nachází velká ikona sv. Antonína. V jejím pravém spodním rohu je napsáno věnování: „S velkou vděčností věnuje hříšný o. Konstatin Papantoniou.“

Jaká historie se skrývá za tímto vyjádřením vděčnosti, kterou cítil tento ctihodný a také neobyčejně lidumilný kněz naší církve? (Byl znám jako „ten, který žebral“, aby pomáhal chudým).

Jeho příběh se odehrál v době krutého pronásledování starokalendářníků v letech 1951–1953. Tehdy na rozkaz novokalendářních biskupů řecká police dnes již zesnulého o. Konstantina zatkla, násilně ostříhala, oholila, zbavila ho kněžského oděvu a poslala do známé věznice „Chatzikosta“. Jeho žena presbytera Kateřina tak zůstala sama a bez pomoci se třemi malými dětmi, o které se musela starat. Její rodiče, novokalendářníci, se ji pokoušeli přesvědčit, aby šla do vězení a přemluvila svého manžela, aby přijal nový kalendář a tak si zajistil propuštění z vězení. Říkali jí známá slova: „Mysli na svoje děti. Jaký budou mít život?“

Presbytera Kateřina po nějaké době tlaku příbuzných podlehla a zachovala se podle špatné rady svých rodičů. O. Konstatin slova své manželky o tom, jaká je u nich doma situace a čemu všemu jsou vystaveny jejich děti, vyslechl s velikou bolestí a lítostí v srdci. Přesto však neodpověděl hned, ale požádal o trochu času na rozmyšlenou. Byl předvečer svátku sv. Antonína podle církevního kalendáře a o. Konstatin se modlil a prosil sv. Antonína o radu, jak se zachovat.

Když tu noc usnul, zjevil se mu sv. Antonína a řekl mu: „Zůstaň tam, kde jsi, já tě dostanu z vězení!“

Další den přišel do věznice jeden neznámý člověk a zaplatil za o. Konstantina pokutu – náhradu za trest odnětí svobody. Ten se samozřejmě chtěl dozvědět, kdo je onen neznámý člověk a ptal se na jména jeho příbuzných, aby je mohl vzpomínat při liturgii. Neznámý mu neodpověděl. Tak se o. Konstantin chtěl alespoň dozvědět jeho jméno, aby ho mohl vzpomínat. Neznámý odpověděl: „Antonín“ a zmizel!

Od té doby o. Konstantin každý rok na svátek sv. Antonína Velikého sloužil všenoční bdění a říkával svým duchovním dětem: „Zůstávám věrný církevnímu kalendáři tak, jak mi ukázal sv. Antonín!“ Také nechal namalovat výše zmíněnou velkou ikonu svého zachránce.

A i dnes se v chrámu sv. apoštolů Petra a Pavla, kde o. Konstantin tak dlouhá léta působil, každým rokem slaví, a to se zvláštním důrazem, svátek sv. Antonína.