Category: Encykliky

A tak se slitujme nad svými těly a učiňme je chrámy, posvěcenými Duchem Svatým skrze praktikování svatých ctností a přijímání svatých Tajin. Jen tak se budeme moci očistit od poskvrn hříchu a svá těla učinit hodnými přijmout Božské Světlo. Zachovávejme své duchovní bohatství nedotčené a bez újmy a nenechejme se znepokojovat hrozbami a neklidem tohoto světa, ale spíše podávejme – podle možností – pomocnou ruku oslabeným na duši i těle.

Náš Pán si přeje a nabádá nás všechny, abychom odvrhli zlobu a lest a stali podobnými dětem.„Jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského.“ (Mt 18,3).Pakliže se u nás nebudou projevovat dětské ctnosti a jestliže se nebudeme uvnitř cítit dětmi, tedy slabými, ale lidskými a upřímnými, dobrosrdečnými a nositeli naděje – radujíce se s radujícími a plačíce s plačícími (Ř 12,15) a obzvláště nebudeme-li vkládat pevnou naději v našeho Všemohoucího a Přeblahého Otce, jenž jest na Nebesích, tehdy skutečně nemůžeme naplnit toto Božské nabádání a Království Boží se od nás vzdálí.

A tak, bratři, přistupme s vírou a láskou k přijetí Těla a Krve našeho Vzkříšeného Spasitele, abychom obdrželi odpuštění hříchů a život věčný. Zářivé dary Vzkříšení dává Boží dobrota těm, kteří napřed okusili trpkost postu, stud pokání a strach z napomenutí, těm, kteří z celého srdce odpustili, smilovali se, byli trpěliví a silou Boží milosti ochránili svoje tělo neposkvrněné od porušenosti hříchem. Těm, kteří okrášlili svou duši čistotou, láskou a modlitbou. Vždyť vnitřní čistota a důstojnost se v nás usidlují skrze neustálé povznášení mysli k nejsladšímu Ježíši a skrze nepřetržité pamatování na vše to, co pro nás Spasitel vykonal.

Lékař našich duší a těl byl položen do jeslí a zabalen do plen od Vždyckypanny a Bohorodičky Marie, aby mohl uzdravit naše nedostatky a vášně. Tím, že se oblékl do pokory jako do svého šatu, vyléčil první a hlavní lidskou vášeň – pýchu a chamtivost. Obecně se všechna tělesná strádání, která podstoupil, stala, jak praví sv. Maxim Vyznavač, obnovením a uzdravením naší přirozenosti: Vtělení Boha Slova se stalo příčinou našeho zbožštění, Jeho ponížení se stalo naší obohacením, Jeho utrpení se stalo naší bezvášnivostí, Jeho námaha se stala naším odpočinutím, Jeho smrt se stala naším životem a vykoupením.

…Jedná se o muže řádného a duchovního, ozdobeného světským a theologickým vzděláním. Jeho moudrost, duchovní horlivost a léty nabytá pastýřská zkušenost jsou pevnou zárukou, že bude schopen úspěšně vést a dále upevňovat moravskou diecézi. Proto se na vás na všechny věřící moravské diecéze obracíme s tímto synodním listem, abychom vám sdělili tuto radostnou novinu a otcovsky vás požádali, abyste našeho milovaného bratra a spolu-biskupa Klimenta gardikijského přijali tak, jak náleží jeho archijerejskému a pastýřskému postavení, tedy jako vašeho kanonického biskupa, duchovního otce a pastýře….

Radost ze Vzkříšení a prožívání paschální naděje tvoří jednotu naší pravé víry (orthodoxia), a jejího viditelného doložení a potvrzení v našich životech (orthopraxia). úměrně našemu pokání, vítězství nad vášnemi, očištění od hříchu, osvobození od pout Zlého, hodnému a častému přijímání sv. Tajin, přijímáme milost a radost z vítězství Kristova Vzkříšení v naději života věčného.

V těchto svátečních dnech, více než kdy jindy, znovu zaznívá povzbuzující a nadějeplné volání naší svaté matky Církve: „Kristus je na zemi, povzneste se a radujte se!…“ Kristus, náš Pán a náš Bůh, Jednorozený Syn a Slovo Boží, je nyní mezi námi, zde na zemi, zde uprostřed nás. Nestvořený Bůh skrze Bohorodičku a za spolupůsobení Ducha Svatého, přijal stvořenou, lidskou přirozenost a stal se člověkem, abychom se my mohli stát bohy podle milosti. Božská Láska Ho přiměla k „Vyjití “ ze sebe samého, aby se setkal se ztraceným člověkem a aby ho láskyplně objal ve věčném sjednocení a přivedl ho k Bohu Otci. Kristus přišel na svět, aby obětoval sebe samého, jako nevinného Beránka svému Otci.

Následující text byl sepsán a publikován roku 2010 jako encyklika Posvátného synodu v ohrazení ke svátku nového církevního roku, který je v pravoslavné Církvi slaven 1. září. Text reagoval zejména na krizi v Řecku, která se v té době rozvíjela. Encyklika reflektuje řeckou krizi z duchovního hlediska, a proto je nadčasová a velmi aktuální i dnes.

Jak všichni víme, vidění Boha vyžaduje změnu smýšlení: místo zájmu a starání se o sebe samé si musíme osvojit smýšlení vzkříšeného Krista, a to konkrétně znamená nesobecké smýšlení otevřené pro sebeobětování, pokorné smýšlení obětující se poslušnosti.

Svatý apoštol Pavel nás vyzývá: „Každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši.“