Synodní encyklika ke svátku Narození Krista 2017

Orel

Řecká pravoslavná starostylní církev
Posvátný synod
Kannigos 32
106 82 Athény
Řecko

Protokol č. 2665

 


Synodní encyklika ke svátku Narození Krista roku 2017

„Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle“

 

Milovaní otcové, bratři a sestry, milované děti v Pánu!

„A když se naplnil čas“ (Gal 4,4) a přišla doba příhodná, jednorozený Syn a Slovo Boha Otce se vtělil a vstoupil do našeho světa.  Stal se kvůli nám člověkem, aby nás vykoupil z věčného zahynutí a daroval nám spásu, Boží slávu, dar synovství a Nebeské království. Tímto skloněním a sestoupením ukázal hloubku svého vztahu k duševně a tělesně nemocnému lidskému rodu. Tak, jak prorokoval Izaiáš, stal se člověkem z ženy, přesvaté Bohorodice a vždycky panny Marie.

Jeho vtělení, které přineslo radost a spásu celému světu, a které rozdělilo historii na dvě epochy před a po Kristu, je tajemstvím všech tajemství, zcela  nepochopitelné nejen pro nás lidi, ale i pro svaté anděly.

Nekonečný Bůh se stává konečným; ten, jehož nelze ničím omezit, se omezil v útrobách panny; ten, kterého ani nebesa nemohou obsáhnout, se vmístil do ženského lůna; ten, který je bezpočátečný, přijal počátek; ten, který je věčný a nad časem, vstoupil do relativnosti času; ten, který je všemocný, se stal bezbranným, slzy ronícím dítětem; ten, který je bez jakýchkoliv potřeb, vstoupil do stavu odkázanosti a oblékl svoji Boží Osobu do lidské přirozenosti se všemi jejími potřebami - avšak s výjimkou hříchu; bohatý se stal chudým a narodil se ve stáji v judském Betlémě. Zabalili ho do zavinovaček a položili do jesliček v jeskyni, která byla příbytkem nemyslících zvířat; ten, který je plný slávy, ponížil sám sebe, umenšil se, sklonil se a přijal podobu služebníka, aniž by současně přestal být Bohem ve všem spolukralujícím s Otcem a Duchem svatým.

***

A proč takové velké ponížení podstupoval? „Pro velikou lásku svou, kterouž zamiloval nás.“ (Ef 2,4), jak potvrzuje svatý apoštol Pavel. Pokořil sám sebe, neboť nás miloval nekonečnou, bezpodmínečnou láskou a toužil nás spasit. Pokora je láska učiněná skutkem. A opravdu, miloval nás i tehdy, když jsme byli jeho nepřátelé a nikoliv přátelé. A to proto, že Bůh je láska (1J 4,8).

Kristus Bůh nemohl snést pohled na své stvoření padlé, tyranizované a mučené na věky věků. Z toho důvodu ponížil sám sebe tolik, aby za nás mohl trpět a osvobodit nás z moci hříchu, smrti a ďábla a tak odhalit svoji „dobrou vůli“, „předvěčný úradek“, prvotní plán, své zalíbení v lidském rodu. Z toho důvodu, v betlémské jeskyni v den narození Krista Spasitele, nebeské zástupy svatých andělů radostně a jásavě pěly: „Sláva na Výsostech Bohu a na zemi pokoj, lidem dobrá vůle“. (Lk 2,14).

***

Sestoupení našeho Spasitele Ježíše Krista, které osvítilo tmu, prohřálo ledový chlad a přineslo mír a usmíření těm, kteří byli ve stavu vzpoury proti Bohu, nás vyzývá, abychom přistoupili a s úctou nahlédli do hlubin tohoto Božského mystéria. Kristovo sestoupení v nás musí probouzet silnou touhu vystupovat k setkání s Tím, který k nám sestoupil a který k nám sestupuje při každé svaté liturgii v podobě svých drahocenných darů. Jeho sebevyprázdnění nás naléhavě vybízí k tomu, abychom se připodobnili božskému majestátu jeho pokory a lásky, což nám otevře cestu k tomu, abychom mohli sloužit našim bližním, ať už nás Jeho prozřetelnost umístila kamkoli.

Je to On, který nám udělil svůj pokoj. On je náš mír, usmíření a tvůrce pokoje. To on nás usmířil s Bohem, anděly, lidmi i se sebou samými, uprostřed světla Božské moudrosti a pravé zbožnosti. On od nás, Jeho věřících - od všech pravoslavných křesťanů - toužebně očekává, že se nespokojíme pouze s tím, že budeme nositeli čestného a velikého povolání křesťanského, ale že také v praxi ukážeme, že se nacházíme v požehnaném stavu pokoje a usmíření Kristem, s ostatními lidmi i se svým vnitřním člověkem.

Stav vnitřního pokoje vyžaduje nepřetržitou pozornost a bdělost, neboť neustále číhá nebezpečí, že upadneme ve správném postoji k pravdě naší víry, nebo že odpadneme od požehnaného stavu pokoje a usmíření a podrobíme tyranii vášní, které proti nám vedou boj a tak se dostaneme do moci Zlého a znovu se staneme nepřáteli Boha i našich blízkých.

***

Milovaní otcové a bratři v Kristu!

Kéž nikdy neztratíme bohatství Božských darů; kéž nikdy neodpadneme od Boží lásky a pokoje; kéž nikdy nevyměníme nebeské věci za pozemské, neporušitelné, za porušitelné, statky pravé a věčné, za falešné a pomíjivé!

Raději v pravém pokání, s pravoslavnou vírou a čistým svědomím, radujme se a děkujme Bohu za vše, co připravil těm, kteří ho milují. Amen!

 

Narození Krista Spasitele, 2017

Kristus se rodí!

S otcovskými pozdravy a požehnáním


arcibiskup athénský Kallinikos
a ostatní členové Posvátného synodu


Svatý Václav - ikona
Chystáme ikonopisecký seminář “SVATÝ VÁCLAV”