Příběh z knihy vzpomínek Má Odysea, již napsal ředitel řecké pobočky Červeného kříže v Řecku v době II. světové války, kdy bylo Řecko okupováno nacisty, švéd Sture Linner. Vypráví o otřesné události, která se shodou okolností stala na den přesně dva roky (10. 6. 1944) po lidické tragédii.
Otevřel jsem oči a s úžasem jsem spatřil nad-nebeské bytosti. Andělé procházeli před ikonou Bohorodičky! Z jedné strany jeskyně vcházeli a z druhé vycházeli. Jaká to byla krása! Nádheru andělů není možné popsat… Jejich tváře celé zářily, jejich šat byl plný světla, vlasy krásně spuštěné dozadu, křídla otevřená! V okamžiku kdy procházeli před ikonou stáhli křídla, překřížili ruce na hrudi a poklonili se Bohorodičce!
Tvé znalosti jsou dobré, ale dobro je lepší než znalosti. Tví rodiče mají to, co je lepší. U cizinců ses učil vědění, u rodičů se nyní uč dobru. Uveď dobro a znalosti do souladu, avšak tak, aby dobro nad znalostmi vládlo a řídilo je. Nad libovolnými technickými poznatky stojí jako to nejdůležitější učení Kristovo, ve kterém je nejvyšší dobrota nazývána láskou a nejvyšší poznání nazývané moudrostí.
No ak by, povedzme, hoci aj celučký svet išiel cestou nerozumnosti a k priepasti, či by si ty, matka troch synov, nemala chrabrosť, aby si povedala: ja nejdem tou cestou? Určite by to bolo junáctvo, ktoré by pritiahlo pohľady neba i zeme. Takéto junáctva sú zapísané do zlatej knihy Svätého Písma. Toto junáctvo mali dve dcéry Lótove v Sodome. V prekliatom meste Sodome nebolo ani jednej jedinej neskazenej a nerozvrátenej duše okrem Ĺótovho domu. Keby dcéry Lótove, dievčatá, hovorili, čo hovorí jedna matka troch detí v naše dni: poďme, ako všetci, tak aj my – svet by nevedel o dcérach Lótových, ani o Lótovi; ich mená by neboli spomenuté v zlatej a večnej Knihe.
I kdyby celičký svět šel cestou pošetilosti do propasti, ty, matka tří synů, bys neměla odvahu, abys řekla: já tou cestou nejdu? Určitě by to byla chrabrost, která by přivábila pohledy nebe i země. Takové statečné činy jsou zapsány do zlaté knihy Svatého Písma. Tuto odvahu měly dvě Lotovy dcery v Sodomě. V prokletém městě Sodomě nebylo ani jedné jediné nezkažené a nerozvrácené duše, kromě Lotova domu. Kdyby Lotovy dcery, pouhá děvčata, říkaly to, co říká matka tří dětí v našich dnech: pojďme, jako všichni, tak i my – svět by o dcerách Lotových, ani o Lotovi nevěděl; jejich jména by nebyla zmíněna ve zlaté a věčné Knize.
Dobré sú tvoje znalosti, ale dobrota je lepšia ako znalosti. Tvoji rodičia majú to, čo je lepšie. U cudzincov si sa učil poznatkom, u rodičov sa teraz uč dobrote. Uveď do súladu dobrotu a znalosti, no tak, aby dobrota vládla nad znalosťami a riadila ich. Nad ľubovoľnými technickými poznatkami ako to najdôležitejšie stojí učenie Kristovo, v ktorom je najvyššia dobrota nazývaná láskou a najvyššie poznanie nazývané múdrosťou.
Víte, otče, Bůh je mi svědkem, jak velice miluji své vězněné bratry! Oni všichni jsou jako andělé Boží a Kristus je jistojistě spasí. Až nastane čas strašného Soudu, tehdy Kristus řekne všem uvězněným: “Vězňové Moji, mučedníci Moji, malí bratři Moji, pojďte ke Mně, připravil jsem pro vás u Mého Otce zvláštní příbytek, který je zhotoven z vašeho utrpení a horoucích slz, zasviťte jako slunce v Království Otce nebeského!“
Vy, kteří nesete Boha ve svých srdcích – vaše slova jsou Pravda a to jediná Pravda. Vy jste vyhráli velkou sázku mezi věřícími a nevěřícími. Sázku, kterou já jsem prohrál. Třesu se, sténám, nenacházím odpočinutí. Je pravdou, že v pekle není možnost žádného pokání. Hanba všem těm, kteří chodí po zemi tak, jako já jsem chodil. Naše těla byla opilá pýchou a vysmívala se těm, kteří věří v Boha a v život věčný; téměř všichni nám tleskali. Chovali jsme se k vám jako k bláznům, jako k pošetilým. A čím více a lehčeji snášíte naše urážky, tím více narůstá naše zloba.
V Egyptě, kde se v době křesťanského starověku nacházelo mnoho velkých mnišských center, žil jeden mnich, který se přátelil s jedním nevzdělaným, prostým a bezelstným rolníkem. Jednoho dne rolník povídá mnichovi: „Já také uctívám Boha, který stvořil tento svět. Každý večer mu nalévám do misky trochu kozího mléka a nechávám mu je pod palmou. Večer pak Bůh přichází a pije to mléko. Moc mu chutná. Ani jednou se nestalo, aby něco v misce zůstalo.“
…A viděl jsem sám sebe, jak stojím před Golgotou, před svatým Křížem, na kterém byl ukřižován Kristus mezi dvěma lotry. Vrhl jsem se k Němu a začal Ho velebit a uctívat. Když jsem se ale k Němu přiblížil, odvrátil ode mne hlavu a řekl přísným hlasem svatým andělům, kteří stáli kolem: „Vyhoďte ho odsud, neboť je to můj nepřítel (antikrist). Dříve, než já sám jsem mohl vynést soud, odsoudil svého bratra.“
