Bůh si oškliví vášeň odsuzování: Musíme být bdělí a nikoho nesoudit

Jeden starec vyprávěl následující příhodu: „Jednou jsem přebýval na odlehlém místě pouště, když mne navštívil jeden bratr z monastýru. Zeptal jsem se ho, jak se daří otcům, a on mi odpověděl, že díky mým modlitbám dobře.

Potom jsem se ho zeptal na jednoho bratra, který neměl zrovna dobrou pověst a on mi odpověděl: „Popravdě řečeno se dosud nezbavil své špatné pověsti.“

Když jsem to uslyšel, řekl jsem: „Uf!“ Hned jak jsem tu slabiku řekl, jakoby mne přemohl spánek a dostal jsem do vytržení. A viděl jsem sám sebe, jak stojím před Golgotou, před svatým Křížem, na kterém byl ukřižován Kristus mezi dvěma lotry.

Vrhl jsem se ke Kristovým nohám a začal Ho velebit a uctívat. Když jsem se ale k Němu přiblížil, odvrátil ode mne hlavu a řekl přísným hlasem svatým andělům, kteří stáli kolem: „Vyhoďte ho odsud, neboť je to můj nepřítel (antikrist). Dříve, než já sám jsem mohl vynést soud, odsoudil svého bratra.“

Když mne odtamtud vyháněli, zachytila se má rjasa ve dveřích a zůstala tam. Nechal jsem ji tam a v tom jsem se probudil. Pak jsem řekl bratru, který byl u mne na návštěvě: „Dnes byl pro mne špatný den.“ „Proč to říkáte, Otče?“ zeptal se. A tak jsem mu vypověděl, co mne postihlo a dodal jsem: Rjasa, o kterou jsem přišel, představuje Boží ochranu, které jsem požíval a teď jsem ji ztratil.

Od toho dne jsem pak strávil sedm let v poušti, svědkem je mi Pán slávy; neochutnal jsem chléb, ani jsem nespal pod střechou, nepotkal jsem žádného člověka, až do onoho dne, kdy jsem znovu spatřil svého Pána na Golgotě a On mi dal povolení nosit opět rjasu.“

Když jsme uslyšeli toto vypravování z úst podivuhodného starce, zvolali jsme: „Jestliže i tento spravedlivý otec byl spasen jen tak tak a s velkými těžkostmi, jak se my, bezbožní a hříšní, odvážíme stanout před Bohem?“

________
Přeloženo z řečtiny: To Mega Gerontikon, díl II, kap. 9, Soluň 1995, s. 508-511.