Jak dojemný obraz nám nabízí Setkání Páně (Lk 2, 25-38)! Stařec hlubokého věku Simeon drží v náruči Boha-Dítě; z jedné strany stojí spravedlivý Josef a z druhé Přesvatá Panna Bohorodice; opodál vidíme prorokyni Annu,...
Co je to milost Ducha Svatého, zjistíme pouze tehdy, když začne vládnout v našem nitru, když se před ní skloní všechny naše vášně a my ji budeme zakoušet jako Království Boží, jako spravedlnost, pokoj...
Naši účast v budoucí božské slávě si máme ovšem vykládat nejen jako vnější nazírání Boha, nýbrž i jako vnitřní a blažené proniknutí celé naší bytosti touto blahodatnou slávou, což částečně zakusili apoštolé, když viděli...
Před více než půl stoletím jsem jako dítě slyšel od různých starších lidí následující vysvětlení velkých otřesů a katastrof, které postihly Rusko: „Lidé zapomněli na Boha, z toho to vše plyne.“ Od té doby jsem pracoval na historii naší revoluce o něco méně než půl století. Přečetl jsem stovky knih. Shromáždil jsem stovky osobních výpovědí a napsal osm knih, ve kterých jsem se pokusil objasnit tuto katastrofu. A dnes, když se mě někdo zeptá, jak je možné v kostce pojmenovat hlavní příčinu oné ničivé revoluce, která za sebou zanechala 60 milionů mrtvých, nejsem schopen odpovědět výstižněji než pouze zopakovat: „Lidé zapomněli na Boha, z toho to vše plyne.“
Toto privilegium nám bylo darováno ve Vtělení, tím jak se Bůh Slovo stal člověkem. Tehdy byl odhalen dokonalý vzor člověka, ale zároveň také možnost přisvojení si tohoto vzoru… Ovšem vždy a pouze ve společenství s ostatními bratry a skrze ně… neboť pouze tehdy se stáváme libou Kristovou vůní.
Člověk musí neustále pamatovat na to, že mu Hospodin neurčil jíst v potu tváře jenom svůj chléb materiální, ale také duchovní. Člověk musí neustále pamatovat na to, že je na zemi v dočasném vyhnanství a také na to, že je prach a do prachu, z kterého byl stvořen, se zase navrátí. O této pravdě svědčí na zemi vše. Člověka se neustále dotýkají nějaká utrpení. Neustále je v boji s vlastní zlobou a zlobou svých bližních, v boji se živly a se zemí, která je kvůli němu prokletá a poddává se mu pouze za cenu krvavého potu. O této pravdě mu neustále vydávají své svědectví také jeho bližní, kteří jsou postupně jeden za druhým vydáváni neúprosné smrti.
S laskavým svolením časopisu Dingir přinášíme rozhovor s pravoslavným duchovním o. Jiřím Jánem o podobách vztahu Řeků k pravoslaví. Rozhovor vyšel v prosincovém čísle roku 2013.
Z obsahu: “Starověké Řecko, nebo pravoslavná Byzanc. Touto otázkou se dotýkáš nejvlastnějšího jádra novodobé řecké historie. Pro Evropana, žijícího v Řecku, je skutečně fascinujícím zážitkem pozorovat živý proces utváření národní identity. Domnívám se, že bychom stěží mohli najít jiný podobný případ, kde by nějaká evropská země procházela ještě dnes neukončeným procesem utváření své vlastní totožnosti. Ve které jiné evropské zemi se občané tak vášnivě ptají: Kdo jsme?”
Neboť v dnešní neosobním a nelidském světě, kde se vše hroutí, kde se člověk stal číslem, strojem na podávání výkonu, průmyslovým výrobkem, uprostřed společnosti, která mílovými kroky postupuje v procesu rozpadu a vulgarizace, by měla především žena být tou, která se postaví na odpor a která na sebe vezme tu obrovskou morální povinnost, která je s tímto postojem spojená, a to vše za účelem spásy světa…. A proč právě žena?… Protože je žena!…
Přinášíme českým čtenářům překlad promluvy tehdejšího archimandrity, nynějšího biskupa Kypriána orejského, již pronesl 6./19. října 2003 na slavnosti, kterou bratrstvo monastýru sv. Kypriána a Justiny organizuje každoročně u příležitosti monastýrského svátku a svátku igumena a zakladatele tohoto monastýru (letos zesnulého) metropolity Kypriána. Slavnostní večer se každoročně odehrával ve velkém sálu hotelu Novotel v centru Athén za přítomnosti množství lidí, včetně významných představitelů řeckého veřejného života. Na programu bývala byzantská církevní hudba a řecké lidové písně v podání chrámového sboru, krátký film s duchovní tematikou a přednášky. V roce 2003 byl slavnostní večer zasvěcen tématu „Dobré slovo – jeho léčebná síla“.
Tuto zcela základní pravdu o duchovní a misijní síle „dobrého způsobu života“ zvěstoval také sv. Jan Zlatoústý a to s výjimečným důrazem: „Neexistoval by ani jeden pohan, pokud bychom byli skuteční křesťané, pokud bychom dodržovali přikázání Krista, když nám činí nespravedlnost a když nám berou naše vlastnictví. Pokud bychom žehnali těm, kteří nás proklínají a pokud bychom činili dobro těm, co nám ubližují. Žádný člověk není tak necitelný, aby se nestal křesťanem, pokud bychom všichni ve svých životech následovali tato pravidla.“
