Narození Krista, Jezdovice 2010
Sváteční bohoslužby v chrámu sv. Jana Sanfranciského v Jezdovicích v roce 2010.
Author: spravce
O. Georgios Metallinos*: Ráj a peklo podle pravoslavné tradice
Ráj a peklo nejsou dvě různá místa. Taková interpretace nás zavádí do pohanství. Jedná se o dva různé stavy, které vycházejí ze stejného nestvořeného pramene, ale jsou zakoušeny jako dvě odlišné zkušenosti. Nebo lépe řečeno se jedná o stejnou zkušenost, kterou každý člověk prožívá odlišně, v závislosti na svých vnitřních předpokladech. Tou zkušeností je vidění Krista v nestvořeném Světle jeho Božství, jeho Slávy. Počínaje Druhým příchodem Krista budou všichni lidé po celou nekonečnou věčnost zřít Krista v jeho nestvořeném Světle.
Encyklika ke svátku Narození našeho Spasitele Krista
V Kristu milovaní bratři a sestry,
znovu se v tento velký den shromažďujeme v chrámu slávy našeho Pána. Znovu se účastníme hostiny Království Božího a vedeni Božím Utěšitelem do pravého Světla, klaníme se s úctou nevyslovitelnému tajemství Vtělení našeho Spasitele Krista.
Sv. Jan Maximovič*: Pravoslavný pohled na dogma o „neposkvrněném početí“
Dokonce po odpadnutí západní církve Bernard z Clairvaux, který je pokládán za její velikou autoritu, napsal: „Jsem zhrozen, když nyní vidím, jak někteří z vás touží změnit podmínky v důležitých záležitostech a zavedli nový svátek, neznámý pro církev, neschválený rozumným smýšlením a neospravedlněný starodávnou tradicí. Což jsme skutečně moudřejší a zbožnější než naši Otcové?…Vím, řeknete mi, že musíme ctít Matku Boží, jak jen je to možné. To je pravda, ale oslavování Královny nebes vyžaduje soudnost. Královská Panna nemá potřebu falešného oslavování.
Biskup Fotij triadický*: Jednota Pravoslaví v našich dnech
účast místních pravoslavných církví ve Světové radě církví, však bývá často představována jako pouhý formální akt, bez reálného významu pro řadové kněze a laiky. Jedná se však o tento případ? Pravdou je, že celkem nevelká skupina oficiálních představitelů místních pravoslavných církví přijímá rozhodnutí v otázkách zcela zásadního významu a to za zády milionů pravoslavných duchovních a laiků…Někteří však mohou namítnout: „Jaký má pro mne význam, že můj biskup či kněz je ekumenista a přijímá rozhodnutí protivící se pravoslavné víře? Já chodím do chrámu jako pravoslavný křesťan a ekumenismus mne nikterak nezajímá.“
Otec Serafím Rose: Pravoslavný život v dnešním světě
Naše Pravoslaví je jen malý ostrov uprostřed světa, který funguje na zcela odlišných principech – a tyto principy se navíc každým dnem mění k horšímu a uvádí nás do stále většího odcizení. Lidé jsou v pokušení ostře rozdělovat své životy na dvě odlišné části: každodenní život, který vedeme v práci, se světskými přáteli, v našich světských záležitostech a na Pravoslaví – život, který žijeme o nedělích a případně někdy v týdnu, když nám zbude čas.
“Vysvobodila jsi mne z pekla”: milodary přinášejí úlevu duším zesnulých
Jednou místní kněz, ohromený silou a účinností jejích modliteb, si ji pozval k sobě a zeptal se jí: “Kateřino, jak se modlíš před ikonou Krista?” A ona s celou svojí prostotou odpověděla: “Drahý otče, jak víš, neumím číst. Říkám jednu modlitbu, kterou mě naučila moje babička: “Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh.” Kněz byl velice překvapený, když uslyšel první verš Janova evangelia. Když se přesvědčil o bezelstnosti její duše a o prostotě a hloubce její víry, řekl jí: “Modli se dítě moje, modli se, jak se modlíš.”
Metropolita Hierotheos (Vlachos): Definice pravoslavné duchovnosti
Termín pravoslaví (řecky orthodoxia – òϱθοδοξία) se skládá ze slov orthé (òϱθή) – pravdivý a doxa (δόξα). Pojem doxa je na jedné straně označením pro smýšlení, nauku, víru, a na straně druhé znamená také oslavu, přičemž oba tyto významy spolu velmi úzce souvisejí. Pravá nauka o Bohu zakládá pravou oslavu Boha. Je-li Bůh abstraktní, je abstraktní i modlitba k němu, je-li Bůh osobní, dostává osobní charakter i modlitba. Bůh zjevil pravdivou víru, pravdivou nauku, a tak říkáme, že nauka o Bohu a o všech tématech spojených se spásou člověka je zjevení Boží, nikoliv lidské.
Sv. Nikolaj Velimirovič: O zemi odkud není návratu
Miliony a miliony lidí různých národů na požehnaném Balkáně v průběhu věků z pokolení na pokolení odpovídaly tímto pro ně charakteristickým způsobem. Nejsme z tohoto světa, ale z toho příštího. Naše vlast je tam, kde je náš Otec. Na tomto světě nejsme doma, jsme zde cizinci. Sláva Bohu, jsme na zemi jeho hosté.
o. Georges Florovsky: Autorita starověkých církevních sněmů a Tradice Otců
V časech sv. Irenaea a Tertulliána byla doba Apoštolů stále na dosah lidské ruky a paměti. Sv. Irenaeus ve svém dětství slýchával vyučování sv. Polycarpa, přímého učedníka autora čtvrtého evangelia sv. Jana Theologa. Byla to teprve třetí generace po Kristu! Vzpomínky na apoštolskou dobu byly stále čerstvé.
