Category: Pravoslavný éthos
Přinášíme českým čtenářům překlad promluvy tehdejšího archimandrity, nynějšího biskupa Kypriána orejského, již pronesl 6./19. října 2003 na slavnosti, kterou bratrstvo monastýru sv. Kypriána a Justiny organizuje každoročně u příležitosti monastýrského svátku a svátku igumena a zakladatele tohoto monastýru (letos zesnulého) metropolity Kypriána. Slavnostní večer se každoročně odehrával ve velkém sálu hotelu Novotel v centru Athén za přítomnosti množství lidí, včetně významných představitelů řeckého veřejného života. Na programu bývala byzantská církevní hudba a řecké lidové písně v podání chrámového sboru, krátký film s duchovní tematikou a přednášky. V roce 2003 byl slavnostní večer zasvěcen tématu „Dobré slovo – jeho léčebná síla“.
Když sv. Pavel mluví o vdovství, předpokládá, že manželství smrtí jednoho z partnerů nezaniká… Písmo i Tradice se shodují, že věrnost vdovce zesnulé manželce a věrnost vdovy zesnulému muži je více než „ideál“; je to křesťanská norma. Manželství křesťanů není pouze pozemské, tělesné spojení, je to věčný svazek, který bude pokračovat i poté, co se naše těla ve vzkříšení stanou „duchovními“ a kdy Kristus bude „vše ve všem“.
Každodenní život přináší otevřenému křesťanu neustále nové příležitosti jak ukázat poslušnost Bohu, jak se vzdát své vlastní vůle a představy, jak zapřít sám sebe a to jak v zaměstnání, doma, na cestě, v obchodě či v mezilidských vztazích.
Naše srdce při neustálém snažení o aplikaci tohoto způsobu smýšlení si zvykne žít životem požehnané bezstarostnosti. Osvobodí se od egocentrismu a vyváže se z vlastního vězení. Nebude se znepokojovat a nebude netrpělivá. Ale to nejdůležitější zalije ji sladká láska k Bohu a k bližnímu.
Tuto zcela základní pravdu o duchovní a misijní síle „dobrého způsobu života“ zvěstoval také sv. Jan Zlatoústý a to s výjimečným důrazem: „Neexistoval by ani jeden pohan, pokud bychom byli skuteční křesťané, pokud bychom dodržovali přikázání Krista, když nám činí nespravedlnost a když nám berou naše vlastnictví. Pokud bychom žehnali těm, kteří nás proklínají a pokud bychom činili dobro těm, co nám ubližují. Žádný člověk není tak necitelný, aby se nestal křesťanem, pokud bychom všichni ve svých životech následovali tato pravidla.“
Tato slova metropolita Kyprián (Posvátný synod v ohrazení) napsal jako odezvu na konkrétní události v Řecku v roce 2001. O rok později byl článek otisknut také v anglickém překladu v časopise Orthodox Tradition, vydávaném při klášteru sv. Řehoře Palamy v Kalifornii s tím, že má svou platnost i v Americe. My jej předkládáme českému čtenáři, protože dobře vykresluje étos Pravoslaví. Je dokladem toho, že pravé ohrazení vůči ekumenismu není motivováno nacionalismem či šovinismem a nevede k nelásce a pohrdání lidmi jiného vyznání.
Naše Pravoslaví je jen malý ostrov uprostřed světa, který funguje na zcela odlišných principech – a tyto principy se navíc každým dnem mění k horšímu a uvádí nás do stále většího odcizení. Lidé jsou v pokušení ostře rozdělovat své životy na dvě odlišné části: každodenní život, který vedeme v práci, se světskými přáteli, v našich světských záležitostech a na Pravoslaví – život, který žijeme o nedělích a případně někdy v týdnu, když nám zbude čas.
Miliony a miliony lidí různých národů na požehnaném Balkáně v průběhu věků z pokolení na pokolení odpovídaly tímto pro ně charakteristickým způsobem. Nejsme z tohoto světa, ale z toho příštího. Naše vlast je tam, kde je náš Otec. Na tomto světě nejsme doma, jsme zde cizinci. Sláva Bohu, jsme na zemi jeho hosté.
Lidé odsoudili Boha na smrt. On svým vzkříšením odsoudil lidi na nesmrtelnost. Za rány jim odplácí objetím, za urážky požehnáním, za smrt nesmrtelností. Nikdy lidé neukázali větší nenávist k Bohu, než tehdy, když Ho ukřižovali. Nikdy Bůh neprokázal větší lásku k lidem než tehdy, když vstal z mrtvých. Lidé chtěli Boha učinit smrtelným, a On je svým vzkříšením učinil nesmrtelnými. Ukřižovaný Bůh vstal z mrtvých a pobil smrt. Smrt již více neexistuje.
