Metropolita Kyprián oropský a filijský: Poslušnost a svoboda
Každodenní život přináší otevřenému křesťanu neustále nové příležitosti jak ukázat poslušnost Bohu, jak se vzdát své vlastní vůle a představy, jak zapřít sám sebe a to jak v zaměstnání, doma, na cestě, v obchodě či v mezilidských vztazích.
Naše srdce při neustálém snažení o aplikaci tohoto způsobu smýšlení si zvykne žít životem požehnané bezstarostnosti. Osvobodí se od egocentrismu a vyváže se z vlastního vězení. Nebude se znepokojovat a nebude netrpělivá. Ale to nejdůležitější zalije ji sladká láska k Bohu a k bližnímu.
Svatí Otcové nás učí, že skutečná lidská svoboda je možná pouze jako svoboda v Kristu.
Jak však můžeme takovou svobodu nabýt?
To je možné tehdy, když se člověk podřídí Kristu, když se osvobodí
od svého hříšného a nemocného Já, když se skloní pod blahoslavené jho poslušnosti Kristu.
V mnišské tradici se tato poslušnost, zaměřená na dosažení charismatické svobody, interpretovala mnohem hlouběji a v daleko širším rámci, než jak se většinou uvádí v úzkém slova smyslu poslušnosti ke starci.
Tento širší rámec může přinést významný praktický užitek také křesťanům žijícím ve světě.
Věřící je člověk je tak veden k tomu:
aby všechno odkazoval k Bohu,
aby věřil, že všechno, co se děje v jeho životě, je Boží Prozřetelností používáno a vedeno k jeho spáse,
aby za všemi událostmi svého života rozpoznával spasitelnou vůli nebeského Otce,
aby se odvracel od své vlastní vůle a přijímal vůli Boží, nehledě na to, co ho to bude stát.
Bohem osvícení sv. Otcové nám radí, abychom se podřizovali okolnostem. To znamená s absolutní důvěrou předat sami sebe do rukou Božích, neustále pamatovat na Boha a klidní a svobodní plout mořem života čelíce všem událostem s poslušností vůli Boží.
Každodenní život přináší otevřenému křesťanu neustále nové příležitosti jak ukázat poslušnost Bohu, jak se vzdát své vlastní vůle a představy, jak zapřít sám sebe a to jak v zaměstnání, doma, na cestě, v obchodě či v mezilidských vztazích.
Naše srdce při neustálém snažení o aplikaci tohoto způsobu smýšlení si zvykne žít životem požehnané bezstarostnosti. Osvobodí se od egocentrismu a vyváže se z vlastního vězení. Nebude se znepokojovat a nebude netrpělivá. Ale to nejdůležitější zalije ji sladká láska k Bohu a k bližnímu.
Pouze pokud padne hradba naší vlastní vůle, pokud se člověk osvobodí od svého vlastní Já skrze poslušnost, je možné, aby se plně a se sebezapřením vydal lásce.
Všechny naše duchovní nemoci vyvěrají z uzavření do sebe sama, do sebelásky, do své vlastní vůle. Považujeme to vždycky za katastrofu, když se neuskuteční to, co si přejeme. Pokud se nám nepodaří realizovat naši vůli, uskutečnit naše plány a představy způsobuje nám to veliké soužení, přináší veliký neklid a stáváme se neurotickými.
Jak je sladká ona požehnaná a spasitelná svoboda v Kristu, která se získává poslušností v Kristu.
Nechť máme neustále na paměti následující Bohem inspirované poučení sv. Silvána Athonského, které nám pomůže v zápase o získání této veliké ctnosti – poslušnosti okolnostem:
„Pro toho, kdo se svěřil do vůle Boží, se život stává mnohem jednoduší. Když přijde nemoc, chudoba, nebo pronásledování, přemýšlí následujícím způsobem: „Tak se Bohu zalíbilo, musím tím projít pro své hříchy.“
Jak je možné, aby člověk poznal, že žije podle vůle Boží? Hle zde jsou některá znamení, že takto žije. Pokud se soužíš kvůli nějaké záležitosti, znamená to, že jsi se úplně nesvěřil do vůle Boží, přestože se ti zdá, že žiješ v souladu s vůlí Boží. Kdokoliv předal sám sebe do vůle Boží, se pro nic nesouží, i když je nemocný, chudý, nebo pronásledovaný. Jeho duše si je vědoma, že Hospodin o nás takto milostivě pečuje. Duch Svatý, kterého duše zná, totiž svědčí o tomto konání Božím. Pyšní a neposlušní se však nevydávají do vůle Boží, protože milují svoji vlastní vůli, což je skutečnost velice škodící naší duši. Ach Bože, mocí milostí Ducha Svatého učiň nás hodnými žít podle Tvé svaté vůle.“
Neděle ochrnutého, 9/22. 5. 2002
