Category: Pravoslavný éthos

Řekové mezi Athénami a Cařihradem

S laskavým svolením časopisu Dingir přinášíme rozhovor s pravoslavným duchovním o. Jiřím Jánem o podobách vztahu Řeků k pravoslaví. Rozhovor vyšel v prosincovém čísle roku 2013.
Z obsahu: “Starověké Řecko, nebo pravoslavná Byzanc. Touto otázkou se dotýkáš nejvlastnějšího jádra novodobé řecké historie. Pro Evropana, žijícího v Řecku, je skutečně fascinujícím zážitkem pozorovat živý proces utváření národní identity. Domnívám se, že bychom stěží mohli najít jiný podobný případ, kde by nějaká evropská země procházela ještě dnes neukončeným procesem utváření své vlastní totožnosti. Ve které jiné evropské zemi se občané tak vášnivě ptají: Kdo jsme?”

Metropolita oropský a filijský Kyprián (†2013): O nepřátelích a spojencích v našem duchovním zápase

Nedostatek duchovní zkušenosti, malověrnost a naše vášně nám většinou nedovolují, abychom pochopili, kdo jsou ve skutečnosti naši praví nepřátelé. A ti mezitím dnem a nocí, pomocí různých nástrojů, úkladů a pokušení, obléhají naši duši a snaží se ji oddělit od Kristova Světla a podřídit ji temným vášním.

„O jednom starci se praví, že prosil Boha, aby mu zjevil démony. Bylo mu řečeno. Není třeba, abys spatřil démony. On však prosil i nadále:“Pane, Ty mě můžeš přikrýt svoji milostí.“ Bůh tedy otevřel jeho duchovní oči a on uviděl démony, kteří jako vosy nalétávali na lidi a zabodávali do nich svá žihadla. A anděl Páně jim hrozil.“

John Meyendorff: Manželství z pravoslavné perspektivy II.

Manželství v západním pohledu je redukováno na lidskou smlouvu a končí smrtí. Manželství je zde chápáno pouze jako pozemská záležitost týkající se „těla“ a jako takové je tudíž nehodno vstupu do Království Božího. Můžeme se oprávněně ptát zda takto chápané manželství může být ještě vůbec nazýváno „Tajinou“… Tím je manželství v Pravoslaví bezvýhradně zahrnuto do věčných Tajin; do míst, kde je hranice mezi nebem a zemí zrušena a kde lidská rozhodnutí a konání nabývají rozměru věčnosti.

Promluva na sváteční Velké večerní bohoslužbě: Veliký dar být ženou

Neboť v dnešní neosobním a nelidském světě, kde se vše hroutí, kde se člověk stal číslem, strojem na podávání výkonu, průmyslovým výrobkem, uprostřed společnosti, která mílovými kroky postupuje v procesu rozpadu a vulgarizace, by měla především žena být tou, která se postaví na odpor a která na sebe vezme tu obrovskou morální povinnost, která je s tímto postojem spojená, a to vše za účelem spásy světa…. A proč právě žena?… Protože je žena!…

Dobré slovo a jeho léčebná síla

Přinášíme českým čtenářům překlad promluvy tehdejšího archimandrity, nynějšího biskupa Kypriána orejského, již pronesl 6./19. října 2003 na slavnosti, kterou bratrstvo monastýru sv. Kypriána a Justiny organizuje každoročně u příležitosti monastýrského svátku a svátku igumena a zakladatele tohoto monastýru (letos zesnulého) metropolity Kypriána. Slavnostní večer se každoročně odehrával ve velkém sálu hotelu Novotel v centru Athén za přítomnosti množství lidí, včetně významných představitelů řeckého veřejného života. Na programu bývala byzantská církevní hudba a řecké lidové písně v podání chrámového sboru, krátký film s duchovní tematikou a přednášky. V roce 2003 byl slavnostní večer zasvěcen tématu „Dobré slovo – jeho léčebná síla“.

John Meyendorff: Manželství z pravoslavné perspektivy I; Biblické základy

Když sv. Pavel mluví o vdovství, předpokládá, že manželství smrtí jednoho z partnerů nezaniká… Písmo i Tradice se shodují, že věrnost vdovce zesnulé manželce a věrnost vdovy zesnulému muži je více než „ideál“; je to křesťanská norma. Manželství křesťanů není pouze pozemské, tělesné spojení, je to věčný svazek, který bude pokračovat i poté, co se naše těla ve vzkříšení stanou „duchovními“ a kdy Kristus bude „vše ve všem“.

Metropolita Kyprián oropský a filijský: Poslušnost a svoboda

Každodenní život přináší otevřenému křesťanu neustále nové příležitosti jak ukázat poslušnost Bohu, jak se vzdát své vlastní vůle a představy, jak zapřít sám sebe a to jak v zaměstnání, doma, na cestě, v obchodě či v mezilidských vztazích.

Naše srdce při neustálém snažení o aplikaci tohoto způsobu smýšlení si zvykne žít životem požehnané bezstarostnosti. Osvobodí se od egocentrismu a vyváže se z vlastního vězení. Nebude se znepokojovat a nebude netrpělivá. Ale to nejdůležitější zalije ji sladká láska k Bohu a k bližnímu.

Náš život: svědectví pravoslavného éthosu, nebo synkretické soužití?

Tuto zcela základní pravdu o duchovní a misijní síle „dobrého způsobu života“ zvěstoval také sv. Jan Zlatoústý a to s výjimečným důrazem: „Neexistoval by ani jeden pohan, pokud bychom byli skuteční křesťané, pokud bychom dodržovali přikázání Krista, když nám činí nespravedlnost a když nám berou naše vlastnictví. Pokud bychom žehnali těm, kteří nás proklínají a pokud bychom činili dobro těm, co nám ubližují. Žádný člověk není tak necitelný, aby se nestal křesťanem, pokud bychom všichni ve svých životech následovali tato pravidla.“

Metropolita Kyprián oropský a filijský: A kdo je můj bližní?

Tato slova metropolita Kyprián (Posvátný synod v ohrazení) napsal jako odezvu na konkrétní události v Řecku v roce 2001. O rok později byl článek otisknut také v anglickém překladu v časopise Orthodox Tradition, vydávaném při klášteru sv. Řehoře Palamy v Kalifornii s tím, že má svou platnost i v Americe. My jej předkládáme českému čtenáři, protože dobře vykresluje étos Pravoslaví. Je dokladem toho, že pravé ohrazení vůči ekumenismu není motivováno nacionalismem či šovinismem a nevede k nelásce a pohrdání lidmi jiného vyznání.

Otec Serafím Rose: Pravoslavný život v dnešním světě

Naše Pravoslaví je jen malý ostrov uprostřed světa, který funguje na zcela odlišných principech – a tyto principy se navíc každým dnem mění k horšímu a uvádí nás do stále většího odcizení. Lidé jsou v pokušení ostře rozdělovat své životy na dvě odlišné části: každodenní život, který vedeme v práci, se světskými přáteli, v našich světských záležitostech a na Pravoslaví – život, který žijeme o nedělích a případně někdy v týdnu, když nám zbude čas.