Prototyp klasické ikonografie Kristova Narození, kterou vidíme na přiložené reprodukci ikony, se nachází na ampulích z 5. a 6. století. Šlo o nádobky, ve kterých si poutníci při svém návratu ze Svaté země přinášeli...
Pravoslavná ikonografie básnickým způsobem proměňuje přirozenou skutečnost, její tvary a barvy proto, aby dosáhla duchovního vyjádření svatosti. Samozřejmě, že ikonopisec ctí charakteristické rysy zobrazovaného světce, avšak výtvarně je prezentuje takovým způsobem, aby se v konečném výsledku vyhnul fotograficky-naturalistickému zobrazení „starého“ člověka a naopak představil „nového“ člověka, obnoveného v Kristu.
„Ikona má theologický význam. Nejedná se o malířské dílo, které je namalováno proto, aby potěšilo naše oči … nebo aby nám připomenulo naše příbuzné či přátele. Ikona je nakreslena takovým způsobem, aby nás pozdvihla z tohoto porušitelného světa a dovolila nám zakusit něco z nové reality Království Božího. Proto se ikona vůbec nepodobá obrazům, které materiálním způsobem zobrazují osoby svatých, tak jak je tomu v případě západního náboženského umění. Ikona zobrazuje světce ve stavu neporušitelnosti… Krása, kterou zobrazují ikony, je krása duchovní, nikoliv tělesná, je to krása svatosti.“
Ikona je poetické dílo a inspirací Ducha Svatého se ikona stává duchovním vyjádřením. Ikona zjevuje Boží milost výtvarnými prostředky. Vše, co vidíme v chrámu, je poetickým vyjádřením. A právě takové je i ikonopisectví. Když se hlouběji ponoříme do theologických otázek, spatříme, že také to, jak se Bůh vztahuje k člověku, je poetické. Jestli tedy chceme porozumět duchu, v jakém se pohybuje ikonopisectví, musíme pochopit rozdíl mezi prózou a básní.
Třetí díl našeho miniseriálu krátkých reportáží a fotografií z ikonopiseckých kurzů a seminářů pro veřejnost. Ty pořádala na konci roku 2012 ikonopisecká dílna při monastýru Sv. Kypriána a Justiny (Fili, Řecko) ve spolupráci s humanitární organizací Svatý Filaret v rámci velké ikonopisecké výstavy. Výtěžek celé akce je věnován na pomoc lidem, postižených řeckou krizí. Na rok 2014 připravujeme návštěvu řeckého ikonopisce mnicha otce Gabriela v České republice s podobnými semináři a kurzy.
Druhý díl našeho miniseriálu krátkých reportáží a fotografií z ikonopiseckých kurzů a seminářů pro veřejnost. Ty pořádala na konci loňského roku ikonopisecká dílna při monastýru Sv. Kypriána a Justiny (Fili, Řecko) ve spolupráci s humanitární organizací Svatý Filaret v rámci velké ikonopisecké výstavy. Výtěžek celé akce je věnován na pomoc lidem, postižených řeckou krizí. Na příští rok připravujeme návštěvu řeckého ikonopisce mnicha otce Gabriela v České republice s podobnými semináři a kurzy.
Ikonopisecká dílna při monastýru Sv. Kypriána a Justiny ve spolupráci s humanitární organizací Svatý Filaret pořádala na konci loňského roku v Athénách velkou ikonopiseckou výstavu, jejíž výtěžek organizace Svatý Filaret věnuje na pomoc lidem, postižených řeckou krizí. Součástí výstavy byly ikonopisecké semináře a kurzy pro veřejnost, ze kterých postupně přineseme fotografie a krátké reportáže v pětidílném seriálu. Pro zájemce je vždy na konci článku přiložen řecký originál. Na příští rok připravujeme návštěvu řeckého ikonopisce mnicha otce Gabriela v České republice s podobnými semináři a kurzy.
Syn Boží se stal Synem člověka. Přijal tělo, které je zobrazitelné a to ze skutečně zobrazitelné Matky a vždy Panny Marie a z Ducha Svatého. Tímto způsobem bezpočátečný Bůh přijal počátek. Logos se vtělil a nestvořený Stvořitel všehomíra se sjednotil se stvořením, aby ho zbožštil. Jak je známo, Boží Vtělení je základem pro ospravedlnění ikonografie, která je ve skutečnosti zobrazením zázraku. Ikonografie představuje našeho vtěleného Boha a Spasitele Ježíše Krista a celý podivuhodný plán spásy.
