Otevřel jsem oči a s úžasem jsem spatřil nad-nebeské bytosti. Andělé procházeli před ikonou Bohorodičky! Z jedné strany jeskyně vcházeli a z druhé vycházeli. Jaká to byla krása! Nádheru andělů není možné popsat… Jejich tváře celé zářily, jejich šat byl plný světla, vlasy krásně spuštěné dozadu, křídla otevřená! V okamžiku kdy procházeli před ikonou stáhli křídla, překřížili ruce na hrudi a poklonili se Bohorodičce!
Před krátkou dobou jsme do naší nové rubriky „Zeptejte se duchovního“ dostali následující dotaz od pana Jozefa š: „Veľká postava hory Athos sv. starec Paisij (+1994), mal žiaka Tichona, o ktorom prehlásil, že je príkladom vernosti Christovi a Jeho pravde. Tento Paisijov žiak je v súčastnosti igumenom monastiera Stavronikita na Athose a on sám povedal, že latinská cirkev, hoc je heretická, tak aj v nej sú Christovi učeníci, ktorí prinášajú osoh spáse duší a že na vzdory tomu, že sú heretici, tak ich môžeme nazvať údmi Tajomného Christovho Tela – Cirkvi. Ak sa mýli, prečo si takéhoto človeka vybral sv. Paisij ako svojho žiaka? Tichon totiž tieto názory presadzoval ešte za života sv. Paisija, keď bol jeho žiakom. A sv. Paisij o tom vedel.“ Protože na tento dotaz není možné odpovědět v rozsahu několika řádků, rozhodli jsme se v naší redakci odpovědět na něj formou krátkého článku.
V Americe známe archimandritu Kypriána jako vysoce respektovaného duchovního ze starokalendářní jurisdikce, kterou Posvátný synod Ruské zahraniční pravoslavné církve a mnoho dalších biskupů mimo Řecko uznává. Společně s mnoha pravoslavnými křesťany v Americe chceme věřit, že řecká vláda bude respektovat upřímné náboženské přesvědčení řeckých křesťanů, kteří se z kanonických důvodů a z důvodů svědomí oddělili od oficiální církve, dovolí o. Kypriánovi svobodně praktikovat svoji pravoslavnou víru a umožní mu působit jako knězi bez zasahování státu.
S milostí Boží, s pomocí Bohorodičky a s požehnáním ctihodného metropolity Kypriána a správce moravské eparchie naší církve, biskupa Klimenta, uspořádala naše dílna druhý ikonopisecký seminář v České republice, v zemi krásné a – jak se ukázalo – v zemi, která má ráda ikony.
Pravoslavná ikonografie básnickým způsobem proměňuje přirozenou skutečnost, její tvary a barvy proto, aby dosáhla duchovního vyjádření svatosti. Samozřejmě, že ikonopisec ctí charakteristické rysy zobrazovaného světce, avšak výtvarně je prezentuje takovým způsobem, aby se v konečném výsledku vyhnul fotograficky-naturalistickému zobrazení „starého“ člověka a naopak představil „nového“ člověka, obnoveného v Kristu.
V Ikonopisecké dílně metropolie oropské a filijské v Řecku vrcholí přípravy na druhý seminář pravoslavné ikonografie, který opět proběhne v Praze. Řekové pro účastníky semináře přivezou čtyřdenní praktický program, během kterého každý účastník semináře vytvoří svoji vlastní ikonu. Přinášíme fotoreportáž z šesté, sedmé a osmé schůzky řeckých lektorů pod vedením o. Gabriela z monastýru sv. Kypriána a Justiny (Athény).
Novomučedníci a vyznavači Katakombní církve v SSSR / Významné postavy zápasu za zachování Pravoslaví ve 20. století
V době, kdy je Církev zrazována a věřící jsou vedeni na scestí, není čas na komplimenty a zdvořilostní dialogy. V takové situaci není možné stavět „sympatie“ nad Pravdu. Pro statečné křesťany je vědomí toho, že každé jejich slovo jim může přinést vězení, či dokonce smrt, pouze dalším povzbuzením k tomu, aby mluvili přímo a bez kompromisů. Tak tomu bylo vždy v dějinách Kristovy Církve, a proto jsou její nejvýznamnější obhájci oslavováni v církevní hymnografii jako vítězové a bojovníci za Pravoslaví.
Před více než půl stoletím jsem jako dítě slyšel od různých starších lidí následující vysvětlení velkých otřesů a katastrof, které postihly Rusko: „Lidé zapomněli na Boha, z toho to vše plyne.“ Od té doby jsem pracoval na historii naší revoluce o něco méně než půl století. Přečetl jsem stovky knih. Shromáždil jsem stovky osobních výpovědí a napsal osm knih, ve kterých jsem se pokusil objasnit tuto katastrofu. A dnes, když se mě někdo zeptá, jak je možné v kostce pojmenovat hlavní příčinu oné ničivé revoluce, která za sebou zanechala 60 milionů mrtvých, nejsem schopen odpovědět výstižněji než pouze zopakovat: „Lidé zapomněli na Boha, z toho to vše plyne.“
Historie tzv. „Velkého a svatého sněmu Pravoslavné církve“ neskončila závěrečným zasedáním. Skončila pouze jeho první fáze, po které – jak nás učí církevní historie – nastává fáze druhá. V jejím průběhu jsou sněmovní závěry vystaveny soudu Církve. Podle pravoslavné eklesiologie totiž platí, že sněmy, včetně ekumenických, nejsou nadřazeny Církvi. Naopak jednalo se vždy „pouze“ o nástroj určený pro reprezentaci Církve. Sněmy byly událostmi, kde docházelo k prezentaci, k vyjevení myšlení a uvažování nikoliv shromážděných biskupů, ale Boholidského organismu Církve.
Vážení návštěvníci našich webových stránek, milí příznivci tradičního Pravoslaví, připravili jsme pro vás novou rubriku-aplikaci Zeptejte se duchovního. Jde o jednoduchý způsob, jak se spojit s duchovními Řecké pravoslavné starostylní církve a položit jim doslova jakoukoliv otázku. Odpovídat vám budou kněží, kteří působí v České republice (o. Jeremiáš Cvak), v Kanadě (o. Chariton Mrázek) nebo v Řecku (o. Jiří Ján) a svůj dotaz můžete směřovat i na správce Moravské eparchie Řecké pravoslavné starostylní církve, vladyku Klimenta gardikijského.
