S milostí Boží, s pomocí Bohorodičky a s požehnáním ctihodného metropolity Kypriána a správce moravské eparchie naší církve, biskupa Klimenta, uspořádala naše dílna druhý ikonopisecký seminář v České republice, v zemi krásné a – jak se ukázalo – v zemi, která má ráda ikony.
Pravoslavná ikonografie básnickým způsobem proměňuje přirozenou skutečnost, její tvary a barvy proto, aby dosáhla duchovního vyjádření svatosti. Samozřejmě, že ikonopisec ctí charakteristické rysy zobrazovaného světce, avšak výtvarně je prezentuje takovým způsobem, aby se v konečném výsledku vyhnul fotograficky-naturalistickému zobrazení „starého“ člověka a naopak představil „nového“ člověka, obnoveného v Kristu.
V Ikonopisecké dílně metropolie oropské a filijské v Řecku vrcholí přípravy na druhý seminář pravoslavné ikonografie, který opět proběhne v Praze. Řekové pro účastníky semináře přivezou čtyřdenní praktický program, během kterého každý účastník semináře vytvoří svoji vlastní ikonu. Přinášíme fotoreportáž z šesté, sedmé a osmé schůzky řeckých lektorů pod vedením o. Gabriela z monastýru sv. Kypriána a Justiny (Athény).
Novomučedníci a vyznavači Katakombní církve v SSSR / Významné postavy zápasu za zachování Pravoslaví ve 20. století
V době, kdy je Církev zrazována a věřící jsou vedeni na scestí, není čas na komplimenty a zdvořilostní dialogy. V takové situaci není možné stavět „sympatie“ nad Pravdu. Pro statečné křesťany je vědomí toho, že každé jejich slovo jim může přinést vězení, či dokonce smrt, pouze dalším povzbuzením k tomu, aby mluvili přímo a bez kompromisů. Tak tomu bylo vždy v dějinách Kristovy Církve, a proto jsou její nejvýznamnější obhájci oslavováni v církevní hymnografii jako vítězové a bojovníci za Pravoslaví.
Před více než půl stoletím jsem jako dítě slyšel od různých starších lidí následující vysvětlení velkých otřesů a katastrof, které postihly Rusko: „Lidé zapomněli na Boha, z toho to vše plyne.“ Od té doby jsem pracoval na historii naší revoluce o něco méně než půl století. Přečetl jsem stovky knih. Shromáždil jsem stovky osobních výpovědí a napsal osm knih, ve kterých jsem se pokusil objasnit tuto katastrofu. A dnes, když se mě někdo zeptá, jak je možné v kostce pojmenovat hlavní příčinu oné ničivé revoluce, která za sebou zanechala 60 milionů mrtvých, nejsem schopen odpovědět výstižněji než pouze zopakovat: „Lidé zapomněli na Boha, z toho to vše plyne.“
Historie tzv. „Velkého a svatého sněmu Pravoslavné církve“ neskončila závěrečným zasedáním. Skončila pouze jeho první fáze, po které – jak nás učí církevní historie – nastává fáze druhá. V jejím průběhu jsou sněmovní závěry vystaveny soudu Církve. Podle pravoslavné eklesiologie totiž platí, že sněmy, včetně ekumenických, nejsou nadřazeny Církvi. Naopak jednalo se vždy „pouze“ o nástroj určený pro reprezentaci Církve. Sněmy byly událostmi, kde docházelo k prezentaci, k vyjevení myšlení a uvažování nikoliv shromážděných biskupů, ale Boholidského organismu Církve.
Vážení návštěvníci našich webových stránek, milí příznivci tradičního Pravoslaví, připravili jsme pro vás novou rubriku-aplikaci Zeptejte se duchovního. Jde o jednoduchý způsob, jak se spojit s duchovními Řecké pravoslavné starostylní církve a položit jim doslova jakoukoliv otázku. Odpovídat vám budou kněží, kteří působí v České republice (o. Jeremiáš Cvak), v Kanadě (o. Chariton Mrázek) nebo v Řecku (o. Jiří Ján) a svůj dotaz můžete směřovat i na správce Moravské eparchie Řecké pravoslavné starostylní církve, vladyku Klimenta gardikijského.
V rámci naší snahy informovat českou pravoslavnou veřejnost o tzv. „Svatém a velkém sněmu‟ Pravoslavné církve přinášíme shrnutí prohlášení, které na konci června zveřejnilo známé „Shromáždění duchovních a laiků‟ z řecké novostylní církve.
Podle ekumenismu totiž neexistují ani hereze ani heretici. Církev má jakoby neomezené hranice, které zahrnují všechny pokřtěné ve jméno Svaté Trojice, kteří společně tvoří jedno Tělo Krista. Theologické rozdíly v očích ekumenistů znamenají pouze „rozdílné tradice“, které mají být chápány jako legitimní vyjádření jedné a téže víry, aniž by měly jakýkoliv negativní dopad na milost sv. Tajin a strukturu různých jinoslavných „církevních společenství“. V rámci pravoslavného ekumenismu jsou tyto principy již po desetiletí akceptovány, kázány, žity a vyjadřovány mnoha různými způsoby.
Předkládáme českému čtenáři historicko-theologickou studii o. Jiřího Jána věnovanou problematice, jež zaujímá ústřední místo v životě Pravoslavné církve již od začátku minulého století: otázce svolání Velkého sněmu (v prvních desetiletí 20. století nazývaného Ekumenický sněm). Studie ve své původní formě byla publikovaná na našich stránkách jako série tří článků v červenci roku 2014. Následujícího roku v rozšířené a mírně přepracované podobě byla tato práce publikována v řečtině jako samostatná brožura. Krátce poté vzhledem k závažnosti a aktuálnosti zpracovaného tématu a vzhledem k bolestivému nedostatku podobných pojednání vyšel také anglický překlad. V těchto dnech se dokončuje příprava ruské verze. Doufáme, že publikování rozšířené verze také v českém překladu pomůže zaplnit mezeru v informovanosti české a slovenské pravoslavné veřejnosti o této zcela klíčové události novodobé historie Pravoslavné církve. Na začátku článku naleznete tento text ke stažení v pdf a v nejběžnějších formátech pro čtečky e-knih. Připravujeme také tištěnou verzi – brožuru, která bude od konce února zdarma k objednání na naší adrese.
Připravujeme IKONOPISECKÝ SEMINÁŘ
