Category: Orthodoxní křesťanství
Syn Boží se stal Synem člověka. Přijal tělo, které je zobrazitelné a to ze skutečně zobrazitelné Matky a vždy Panny Marie a z Ducha Svatého. Tímto způsobem bezpočátečný Bůh přijal počátek. Logos se vtělil a nestvořený Stvořitel všehomíra se sjednotil se stvořením, aby ho zbožštil. Jak je známo, Boží Vtělení je základem pro ospravedlnění ikonografie, která je ve skutečnosti zobrazením zázraku. Ikonografie představuje našeho vtěleného Boha a Spasitele Ježíše Krista a celý podivuhodný plán spásy.
V jiném textu sv. Řehoř Palama definuje zbožnost jako nezpochybňování nauky bohonosných Otců. Píše: „Taková je pravá zbožnost nezpochybňovat bohonosné Otce“, protože jejich theologie určuje, kde jsou „hranice a vymezení pravé zbožnosti“. To je potřeba také vztáhnout k tak zvanému Synodiku Pravoslaví, kde se uvádí, že musíme být v harmonii a ve shodě „s Bohem inspirovanou theologií svatých Otců a se způsobem myšlení Církve“.
V apoštolské době se v Církvi ustanovil význam pojmu dogma jako Boží, nevyvratitelné, absolutní a pro všechny závazné pravdy víry. Velký horlivec apoštolské tradice sv. Cyril Jeruzalémský nazývá základní pravdy víry obsažené v Jeruzalémském vyznání nutnými dogmaty (τῶν ἀναγκαίων δογμάτων), dogmaty zbožnosti (δογμάτων εὐσεβών), a zápas víry, kterým si dogmata přivlastňujeme ke spáse, nazývá dogmatickou formou víry (εἶδος τῆς πίστεως τὸ δογματικόν).
Jednou jeden protestantský pastor řekl zbožnému pravoslavnému ruskému knězi: My se zabýváme humanitární pomocí, stavíme domovy důchodců a dětské domovy, organizujme rockové a popové koncerty a jsme schopni zaplnit koncertní sály mladými lidmi. Organizujeme výlety, horské túry… zapojujeme se dokonce do místního i celonárodního politického života. Jsme plni energie a velice aktivní!.. Vy, copak vy děláte? Ruský kněz odpověděl: Co děláme my? My sloužíme svatou liturgii! A svaté liturgie zadarmo plní ráj a vyprazdňují peklo.
Ráj a peklo nejsou dvě různá místa. Taková interpretace nás zavádí do pohanství. Jedná se o dva různé stavy, které vycházejí ze stejného nestvořeného pramene, ale jsou zakoušeny jako dvě odlišné zkušenosti. Nebo lépe řečeno se jedná o stejnou zkušenost, kterou každý člověk prožívá odlišně, v závislosti na svých vnitřních předpokladech. Tou zkušeností je vidění Krista v nestvořeném Světle jeho Božství, jeho Slávy. Počínaje Druhým příchodem Krista budou všichni lidé po celou nekonečnou věčnost zřít Krista v jeho nestvořeném Světle.
V časech sv. Irenaea a Tertulliána byla doba Apoštolů stále na dosah lidské ruky a paměti. Sv. Irenaeus ve svém dětství slýchával vyučování sv. Polycarpa, přímého učedníka autora čtvrtého evangelia sv. Jana Theologa. Byla to teprve třetí generace po Kristu! Vzpomínky na apoštolskou dobu byly stále čerstvé.
V zemi Alamanů žil kněz jménem Pelagios, který se od ostatních odlišoval svoji velikou úctou k Bohorodičce. Ďábel na něj žárlil a zaséval do jeho srdce myšlenky malověrnosti o svatém přijímání. Často přemýšlel:„Jak je možné, aby se chléb a víno proměnily v Tělo a Krev Krista?“ Tyto špatné myšlenky mu způsobovaly veliké trápení, ale nikdy se neodvážil s někým se o nich poradit. A proto se obrátil k samotné Bohorodičce a požádal ji o pomoc.
„Nestyďme se vyznávat ukřižovaného. S odvahou a směle si čiňme na čele znamení kříže. Čiňme tak při každé příležitosti: nad chlebem, který budeme jíst, nad sklenicí, ze které budeme pít, když odcházíme a když přicházíme, když uléháme a když vstáváme, když jdeme a také když jsme na místě. Veliká je moc, kterou nás kříž ochraňuje. Je to znamení věřících a postrach démonů.“ (Sv. Cyril Jeruzalémský)
„Požehnej nám Indictio* Nového roku,ó Ty Věkovitý a pro lidstvo Nový.“
O první neděli Velkého půstu naše Církev slaví svátek vítězství Pravoslaví – vítězství pravého křesťanského učení nad všemi jeho porušeními a pokřiveními – herezemi a lživými naukami. O druhé neděli Velkého půstu jakoby se pak svátek vítězství Pravoslaví opakoval a prohluboval. Slavíme totiž památku jednoho z největších sloupů Pravoslaví – sv. Řehoře Palamy, arcibiskupa Soluňského, který svým neobyčejným slovem, nesoucím Božím milost a svým osobním příkladem vysokého asketického života zahanbil učitele lži, kteří se odvážili popřít samotnou podstatu Pravoslaví. Tím je zápas modlitby a půstu, který osvěcuje lidskou duši světlem Boží milosti a činí ji účastnou Boží slávy.