Sv. Justin Popovič: Význam pojmů dogmatika a dogmata

V apoštolské době se v Církvi ustanovil význam pojmu dogma jako Boží, nevyvratitelné, absolutní a pro všechny závazné pravdy víry. Velký horlivec apoštolské tradice sv. Cyril Jeruzalémský nazývá základní pravdy víry obsažené v Jeruzalémském vyznání nutnými dogmaty (τῶν ἀναγκαίων δογμάτων), dogmaty zbožnosti (δογμάτων εὐσεβών), a zápas víry, kterým si dogmata přivlastňujeme ke spáse, nazývá dogmatickou formou víry (εἶδος τῆς πίστεως τὸ δογματικόν).

Pojem dogmatika
Již v samotném názvu „dogmatika“ je obsažen její předmět a její vymezení. Ze samého pojmu dogmatika vychází její logická definice. Dogmatika je věda o dogmatech křesťanské víry. Existují však různé křesťanské konfese, které chápou a interpretují dogmata odlišným způsobem. Pravoslavná církev na rozdíl od všech ostatních nazývá svoji dogmatiku „orthodoxn퓹, protože představuje a interpretuje Bohem zjevená dogmata v evangelijním, apoštolském a katholickém duchu. Tím se odděluje a ohrazuje od ne-evagelijních, ne-apoštolských, ne- katholických, ne-orthodoxních dogmat spasení. Z toho plyne, že pravoslavná dogmatika je věda, která systematicky a v duchu jedné, svaté, katholické a apoštolské Církve předkládá a interpretuje dogmata křesťanské víry.

Pojem dogmata
Bohem zjevená dogmata jsou věčné pravdy víry, obsažené ve svatém Zjevení. Církev je chrání, interpretuje a předává jako oživující a nezměnitelná pravidla spásy. Pojem dogma (δόγμα) je řeckého původu a pochází ze slovesa δοκεῖν (domnívat se, myslet, držet, věřit) a etymologicky znamená jasně definovaný názor, chápaný jako logická a nepopiratelná pravda v dané oblasti lidské činnosti, jako filozofie, náboženství či právo.²

Starověcí řečtí a římští spisovatelé používali pojem dogma ve filozofii, etice, právní vědě ve významu „nauka“, „pravidlo“, které díky své nepopiratelné pravdivosti získalo význam logické a fakticky dokázané pravdy, příkazu či zákona.³

Ve Starém zákoně pojem dogma označuje na jedné straně politické výnosy, státní zákony a předpisy⁴ a na straně druhé přikázání Mojžíšova zákona⁵, nebo obecně přikázání týkající se náboženského života.⁶

V Novém zákoně se pojem δόγμα vyskytuje pětkrát a to ve dvou významech. V prvním případě se jedná o oblast státní správy, kde označuje císařské vyhlášky a zákony⁷. V druhém případě se jedná o oblast náboženského života, kde označuje jak předpisy Mojžíšova zákona v té době závazné pro každého Žida⁸, tak i novozákonní ustanovení závazné pro všechny členy Kristovy Církve. Ve Skutcích apoštolských se uvádí, že Pavel a Timoteus učili věřící „zachovávat dogmata na nichž se usnesli apoštolové a starší v Jeruzalémě“ (φυλάσσειν τὰ δόγματα τὰ κεκριμένα ὑπὸ τῶν ἀποστόλων καὶ πρεσβυτέρων τῶν ἐν Ἱερουσαλήμ)⁹. Na jiném místě apoštol Pavel rozlišuje mezi právními předpisy Mojžíšova zákona a věčnými pravdami Nového zákona, když říká: „Pán Ježíš Kristus v dogmatech zrušil přikázání Mojžíšova zákona“(τὸν νόμον τῶν ἐντολῶν ἐν δόγμασι καταργήσας).¹⁰

Z toho je patrné, že již v apoštolské době se v Církvi ustanovil význam pojmu dogma jako Boží, nevyvratitelné, absolutní a pro všechny závazné pravdy víry.¹¹ Velký horlivec apoštolské tradice sv. Cyril Jeruzalémský nazývá základní pravdy víry obsažené v Jeruzalémském vyznání nutnými dogmaty (τῶν ἀναγκαίων δογμάτων)¹², dogmaty zbožnosti (δογμάτων εὐσεβών)¹³, a zápas víry, kterým si dogmata přivlastňujeme ke spáse, nazývá dogmatickou formou víry (εἶδος τῆς πίστεως τὸ δογματικόν)¹⁴. Celé novozákonní učení o Bohu pojmenovává dogmaty o Bohu (τὰ περὶ θεοῦ δόγματα). Jejich osobní a životodárné osvojení považuje za nezbytnou podmínku ke spáse, a proto také tvrdí: „Největší užitek se skrývá ve studování dogmat.“¹⁵

Sv. Řehoř Theolog, poté co prošel všechny novozákonní pravdy o Bohu, Synu Božím, Duchu Svatém, o dobru, o zlu a obecně o celé ekonomii spásy, vyzývá katechumeny k tomu, aby své dobro, svoji spásu, svůj nový život postavili „na základě těchto dogmat“(ἐπὶ τούτῳ τῷ θεμελίῳ τῶν δογμάτων)¹⁶. Svatý Řehoř Nysský rozděluje celé křesťanské učení na dvě části: na část etickou a na část zabývající se přesností dogmat (εἰς τὸ ἢθικον μέρος καὶ τὴν τῶν δογμάτων ἀκρίβειαν)¹⁷. Sv. Jan Zlatoústý dogmata chápe jako církevní věrouku¹⁸. Vincent Lerinský všeobecnou víru (universalis fides) nazývá katholickým dogmatem (catholicum dogma)¹⁹. Na všeobecných sněmech byl pojem dogma používán pro označení pravé křesťanské věrouky²⁰. Otcové na sněmech označovali pojmem dogma ustanovení a rozhodnutí, která učinili ve věcech víry, zatímco všechna další rozhodnutí nazývali kánony a pravidly.

To se také částečně odráží ve skutečnosti, že liturgické zpěvy obsahující věroučné výpovědi o přesvaté Bohorodici, o vtělení Pána Ježíše Krista, o dvou přirozenostech v jedné Boholidské Osobě, nazýváme dogmatik (δογματικόν).

Tímto způsobem v církevní terminologii pojmem dogma označujeme pouze Bohem zjevené pravdy týkající se víry, na rozdíl od Bohem zjevených pravd v oblasti etiky, liturgiky, církevního práva. Ovšem nikdy nesmíme zapomenout na to, že koneckonců vše dohromady tvoří nedílný celek.

::::::___

Přeloženo ze srbštiny: Sv. Justin Popovič, Dogmatika Pravoslavné církve [srbsky],
www.svetosavlje.org/biblioteka/AvaJustin/DogmatikaPravoslavneCrkve/DogmatikaPravoslavneCrkve02.htm [cit. 10.1.2013].

^::::::___
1Pochází z řeckého pojmu ὀρθοδόξος , které je složené ze dvou slov ὀρθός -pravý, správný a δοκέω -myslím, domnívám se, tvrdím, věřím. Z toho plyne, že pojem ὀρθοδοξία znamená správné myšlení, pravá víra, pravověří. Naproti orthodoxii stojí heterodoxie – jiné myšlení, jiná víra, jinoslaví, ἑτεροδοξία od ἓτεροςδοκέω jinak myslím, věřím.

²Na to poukazuje Kliment Alexandrijský: Τὸ μὲν δόγμα ἐστί κατάληψις τις λογική (Strom. VII, 5/ PG 9,581).

³Xenofón, Anabáze, III, 3, 5. Ciceron k tomu píše: „Sapientia neque de se ipsa dubitare debet, neque de suis decretis, quae philosophi vocant dogmata.“ (Quaest. Acad. Lib. IV, 9). Podobně Seneka praví: „Nulla ars contemplativa sine decretis suis est, quae Graeci vocant dogmata; nobis decreta licet appelare, vel scita, vel placita.“ (Epist. 95). V tomto smyslu sv. Isidor Pelusiotský nazývá Sókrata zákonodárcem attických dogmat (ὁ τῶν Ἀττικῶν δογμάτων) a učení Platónovo a stoiků nazývá dogmaty (PG 78,185C; 1453).

⁴Da 2, 13; 3, 10; 6, 89; Est 3, 9.

⁵Ez 20, 24.

⁶2 Mak 10, 18; 15, 36.

⁷Lk 2, 1; Sk 17, 7.

⁸Ko 2, 14.

⁹Sk 16, 4.

¹⁰Ef 2, 15.

¹¹Viz. sv. Ignatij Antiochejský, Ad Magnes. 13,1; sv. Barnabáš, Epist. 1,6; Origénes, De Prinip. I, 7.

¹²Sv. Cyril Jeruzalémský, Catech. IV, 3.

¹³Ibid. IV, 2.

¹⁴Ibid. V, 10.

¹⁵Ibid. IV, 2. Μέγιστον κτῆμά ἐστι τὸ τῶν δογμάτων μάθημα.

¹⁶Sv. Řehoř Theolog, Orat. 40, 45 /PG 36, 424; srov. Sv. Basil Veliký, In psalm. 44, 4.

¹⁷Sv. Řehoř Nysský, Epist. 24.

¹⁸Sv. Jan Zlatoústý, In Genes. Hom. 11, 5.

¹⁹Vincent Lerinský, Commonit. I, 18 / PL50, 664.

²⁰Viz. VI. ekumenický sněm, pravidlo I.