Category: Orthodoxní křesťanství
„Ikona má theologický význam. Nejedná se o malířské dílo, které je namalováno proto, aby potěšilo naše oči … nebo aby nám připomenulo naše příbuzné či přátele. Ikona je nakreslena takovým způsobem, aby nás pozdvihla z tohoto porušitelného světa a dovolila nám zakusit něco z nové reality Království Božího. Proto se ikona vůbec nepodobá obrazům, které materiálním způsobem zobrazují osoby svatých, tak jak je tomu v případě západního náboženského umění. Ikona zobrazuje světce ve stavu neporušitelnosti… Krása, kterou zobrazují ikony, je krása duchovní, nikoliv tělesná, je to krása svatosti.“
Ikona je poetické dílo a inspirací Ducha Svatého se ikona stává duchovním vyjádřením. Ikona zjevuje Boží milost výtvarnými prostředky. Vše, co vidíme v chrámu, je poetickým vyjádřením. A právě takové je i ikonopisectví. Když se hlouběji ponoříme do theologických otázek, spatříme, že také to, jak se Bůh vztahuje k člověku, je poetické. Jestli tedy chceme porozumět duchu, v jakém se pohybuje ikonopisectví, musíme pochopit rozdíl mezi prózou a básní.
Pravoslaví není pouze jednou z mnoha forem křesťanství, koexistující s ostatními nepravoslavnými křesťanskými denominacemi; naše pravoslavná víra je křesťanstvím samotným, v jeho nejčistší a jediné autentické formě. Vedle Pravoslaví se všechny ostatní křesťanské denominace ukazují být cizí pravé křesťanské, tj. pravoslavné spiritualitě a podstatě víry. Pravoslavná církev zůstala právoplatnou dědičkou, ochránkyní a vyznavačkou pravého učení Krista, Apoštolů a sv. Otců, které bylo utvrzeno sedmi ekumenickými sněmy a zapečetěno Svátkem pravoslaví.
K tomuto druhu ateismu se theologové a kněží uchylují, a to tím, že se nedotýkají otázek, které jsou pro „zástupy“ těžké k pochopení. Svoji nechuť vysvětlovat theologii církevních Otců těm, kteří ji neznají, vysvětlují tím, že se prý jedná o otázky příliš komplikované, těžko pochopitelné a většině lidí nepřístupné. A přece je třeba vědět, že pokud někdo přejde mlčením třebas i jedinou dogmatickou nauku, dochází tím ke zničení celé dogmatické ohrady Církve.
To, co je potřeba ze všeho nejvíce zdůrazňovat na Pravoslaví a co sv. Řehoř Palama učinil základním kamenem svého mnišského a theologického učení, je skutečnost, že smyslem života na této zemi, je znovuobnovení toho, co jsme ztratili v Ráji po Adamově pádu. Milostí Boží dosáhnout zbožštění lidského bytí, a tímto způsobem se podílet nejen na proměnění lidí kolem nás, ale také na proměnění a zbožštění přírody a celého universa. Tím se stáváme skrze archetyp dokonalého člověka Pána Ježíše Krista „malými Ježíši Kristy“; skrze Něj v sobě oživujeme božství, a tak znovu ustanovujeme vládu božství ve světě a umožňujeme obnovování universa.
Tímto způsobem neochiliastická hereze jako červ rozežírá základy skutečného křesťanského pohledu na svět, s cílem odvrátit mysl dnešních křesťanů od nebe, od budoucího věčného života a připoutat ji k zemi. Proto jsou následovníci neochiliasmu tak nenávistní a netolerantní, když slyší někoho mluvit o probíhající světové apostazi, o vystoupení Antikrista, o Druhém příchodu Krista, o konci světa, o strašném Posledním soudu…
Otec a Učitel Církve je nositelem tradice a éthosu Církve. Na základě osvícení Ducha Svatého vyjadřuje theologicky zkušenost Pravdy a zásadním způsobem tak napomáhá k překonání theologické krize, která ve své době otřásá Církví. Otcové a učitelé Církve jsou oni velikáni ducha, kteří osvítili svět. Jejich Bohem inspirované spisy byly Církví schváleny a určeny k tomu, aby je následující generace přijaly, opatrovaly a předaly dále. Církev stvrdila a přijala autoritu těchto Otců.
Třetí díl našeho miniseriálu krátkých reportáží a fotografií z ikonopiseckých kurzů a seminářů pro veřejnost. Ty pořádala na konci roku 2012 ikonopisecká dílna při monastýru Sv. Kypriána a Justiny (Fili, Řecko) ve spolupráci s humanitární organizací Svatý Filaret v rámci velké ikonopisecké výstavy. Výtěžek celé akce je věnován na pomoc lidem, postižených řeckou krizí. Na rok 2014 připravujeme návštěvu řeckého ikonopisce mnicha otce Gabriela v České republice s podobnými semináři a kurzy.
Předkládáme českému čtenáři další ukázku z knihy o. J. Romanidise „Πατερική Θεολογία“. Obsah knihy tvoří přepsané přednášky z dogmatické theologie, které autor pronesl v zimním semestru akademického roku 1983-1984 na Theologické fakultě Univerzity v Soluni. Jedná se o přepis živého, mluveného slova. V této ukázce přinášíme překlad kapitoly, ve které o. J. Romanidis studentům vysvětluje, jak třeba přistupovat k jednomu z ústředních témat Pravoslaví – zkušenosti zbožštění. Jako dogmatický theolog pak podtrhuje skutečnost, že základ pravoslavné dogmatiky se nachází v osobní zkušenosti vidění Boha.
Téma duchovních celnic je velice důležité nejen proto, že se s ním setkáváme napříč celou biblicko-patristickou tradicí a že je svědectvím o skutečné realitě. Jeho význam spočívá také v tom, že nám pomáhá náležitě se připravovat na tíživou hodinu naší smrti. Následující řádky nejsou napsány proto, aby vyvolaly strach, nýbrž aby vedly k pokání, jehož ovocem je naopak radost. Protože ten, kdo má dar Ducha Svatého a je sjednocen s Kristem, se hroznému setkání s démony-celníky vyhne.
