Biskup Averkij (Taušev): Sv. Jan Kronštadtský a demaskování současné hereze „neochiliasmu“

Tímto způsobem neochiliastická hereze jako červ rozežírá základy skutečného křesťanského pohledu na svět, s cílem odvrátit mysl dnešních křesťanů od nebe, od budoucího věčného života a připoutat ji k zemi. Proto jsou následovníci neochiliasmu tak nenávistní a netolerantní, když slyší někoho mluvit o probíhající světové apostazi, o vystoupení Antikrista, o Druhém příchodu Krista, o konci světa, o strašném Posledním soudu…

„A viděl jsem nové nebe a novou zemi…“ (Zj 21, 1)

Těmito slovy z knihy Zjevení začal sv. Jan Kronštadtský svoji neobyčejně pozoruhodnou poslední novoroční promluvu. V této promluvě, která je –byla pronesena nedlouho před světcovým skonem– jakoby jeho závětí, sv. Jan velice živě vykreslil obraz neskutečného mravního a duchovního úpadku současného světa a vyslovil své mínění, že tento svět „se blíží ke svému konci“ a že již „nastoupily poslední doby“.

V této promluvě podobně jako v jiných svých kázáních nebo zamyšleních obsažených v knize „Můj život v Kristu“, sv. Jan jasně a zřetelně odhaluje velikou herezi naší doby, podkopávající samotné základy pravoslavného učení o spáse. V naší době se tato hereze tak široce rozšířila a tak umně skryla svoji zhoubnou a heretickou podstatu, že se k ní hlásí dokonce i mnozí pravoslavní křesťané včetně duchovních, a to často i vysoce postavených.

Co je to za herezi?

Tato hereze ve své podstatě nepředstavuje něco úplně nového: jedná se pouze o osobitou verzi staré hereze přizpůsobené podmínkám současného světa. Jedná se o herezi chiliasmu odsouzenou na II. ekumenickém sněmu jako lživou nauku o tisíciletém trvání Kristova království na zemi.

Proto ji zde nazýváme „neochiliasmus“.

Podstatou této nauky je víra v postupný vývoj lidstva na zemi. Ti, kteří se považují za křesťany, to svými slovy definují, jako „budování Království Božího na zemi“. Podle jejich přesvědčení je Kristova Církev povolána k tomu, aby ještě zde na zemi poskytla lidem „rajský“ život – aby jim pomohla zajistit plnou spokojenost, štěstí, mír a prosperitu.

Přívrženci této hereze zcela ignorují mnohočetné a zcela jednoznačné biblické pasáže, ve kterých se jasně mluví o tom, že k uskutečnění křesťanských ideálů na této zemi nikdy nedojde. Podle biblické nauky je absurdní a nesmyslné, aby lidstvo zde na zemi očekávalo materiální blahobyt, štěstí a prosperitu. Naopak v souladu s Písmem je jasné, že lidstvo bude postupně s uplývajícími staletími čím dál tím více odstupovat od pravé víry a zachovávání křesťanských přikázání. To povede k tomu, že křesťanská láska, která je jediným základem pokoje a blaha, bude postupně chladnout až nakonec historie lidstva skončí strašnými otřesy, kterých „nebylo od počátku světa“. Přijdou hrozné katastrofy takových rozměrů, že sama naše země bude zničena ohněm a namísto současného nebe a naší hříšné země se objeví „nové nebe“ a „nová země“, na kterých bude „přebývat pravda“ (2 Pt 3, 13-14).

Jak je možné, aby s tím někdo nesouhlasil?! Vždyť všechno toto je „alfou a omegou“ pravého křesťanského učení tak jasně vyjádřeného ve slovech Pána Ježíše Krista a v listech sv. Apoštolů.

Ovšem podstata současné hereze neochiliasmu je taková, že člověku způsobuje dokonalé duchovní zaslepení a nutí ho, aby nesouhlasil a postavil se proti tomu, co je tak zcela zřejmé a jednoznačné.

To je právě ono, co je na neochiliasmu tak silně zhoubné: Duchovně oslepuje dokonce ty, kteří se považují za křesťany a tak narušuje samotné základy pravoslavného, křesťanského výkladu světa. Své přívržence nutí k tomu, aby zapomněli na asketickou podstatu křesťanství, která je sama nesmiřitelná se zlem a hříchem a naopak je vede k tomu, aby se smířili se zlem a přizpůsobili se způsobu života současného světa, který více než kdy jindy „leží pod mocí Zlého“ (1J 5,19) Nutí je nejenom přistupovat na všemožné kompromisy s různými formami hříchu, ale dokonce i k zjevnému zapírání Boha pod zvučnými hesly „křesťanské lásky“ a „odpuštění“.

Není složité rozpoznat, že mezi vyznavače „neochiliasmu“ je třeba zařadit všechny současné „modernisty“ a „reformátory“ křesťanství a Pravoslaví, kteří se snaží ospravedlnit hřích a všemožné nepravosti a přizpůsobit evangelijní nauku dnešnímu způsobu života zcela ponořeného v hříchu. Musíme k nim přiřadit také následovníky „Živé církve“, obnovleneckého hnutí, sovětské „moskevské patriarchie“, sergianismu a ekumenismu. Z katolického světa je potřeba uvést novou politiku II. Vatikánského koncilu (aggiornamento – přizpůsobení katolicismu dnešnímu světu) připravenou přiodít vše do nového hávu vyhovujícímu moderní současnosti, a to včetně přepsání samého Evangelia (jak jinak pojmenovat jejich prohlášení o židovské nevině v ukřižování Krista?).

Tímto způsobem neochiliastická hereze jako červ rozežírá základy skutečného křesťanského pohledu na svět, s cílem odvrátit mysl dnešních křesťanů od nebe, od budoucího věčného života, a připoutat ji k zemi. Proto jsou následovníci neochiliasmu tak nenávistní a netolerantní, když slyší někoho mluvit o probíhající světové apostazi, o vystoupení Antikrista, o Druhém příchodu Krista, o konci světa, o strašném Posledním soudu a o věčných mukách očekávajících nekající se hříšníky.

Nic takového nechtějí slyšet, protože jim to brání v užívání si života. Jak sami přiznávají, takové myšlenky jim přinášejí skleslost ducha, „přistřihávají jim křídla“, paralyzují jejich energii a vůli k životu a k aktivitě. Křesťanské konání totiž chápou čistě vnějším způsobem, jako činnost zaměřenou „k založení Království Božího na zemi“. Nedokážou si představit, že by bylo možné se snažit o něco jiného. Nebo se ptají „proč se vůbec namáhat, jestli bude brzy všemu konec“.

Není těžké vidět, že podobné myšlenky a pocity jsou ve svém základě zcela v rozporu s Evangeliem. Cožpak sám Kristus nám neřekl, abychom očekávali jeho Druhý příchod a abychom byli vždy připraveni na setkání s Ním?

„Bděte tedy,“ tak častokrát poučoval své učedníky: „protože nevíte, v který den váš Pán přijde. Uvažte přece: Kdyby hospodář věděl, v kterou noční hodinu přijde zloděj, bděl by a zabránil by mu vloupat se do domu. Proto i vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se nenadějete.“ (Mt 24, 42-44)

Nebo je učil těmito slovy: „Buďte jako lidé, kteří čekají na svého pána, až se vrátí ze svatby, aby mu hned otevřeli, až přijde a zatluče na dveře. Blaze těm služebníkům, které pán, až přijde, zastihne bdící. Amen, pravím vám, že se opáše, posadí je ke stolu a sám je bude obsluhovat… I vy buďte připraveni, neboť Syn člověka přijde v hodinu, kdy se toho nenadějete.“ (Lk 12, 36-40)

Poslechněme si také vážné varování těm, kteří jako současní modernisté a neochiliasté nechtějí přemýšlet o Druhém příchodu Krista a připravovat se na něj. „Když si pak onen služebník řekne: ´Můj pán dlouho nejde´ (to mají na mysli, když říkají, že nepřijde brzo, že to bude trvat dlouho) a začne bít sluhy i služky, jíst a pít i opíjet se, (pro mnohé z nich to jsou jejich nejmilejší činnosti a proto také plánují zrušení půstů)tu pán toho služebníka přijde v den, kdy to nečeká (proto je třeba vždy očekávat Druhý příchod a nikdy na něj nezapomínat), a v hodinu, kterou netuší, vyžene ho a vykáže mu úděl mezi nevěrnými. (Lk 12,45-46)

Cožpak nejsou tato Kristova slova dostatečná? Cožpak nejsou jasná a přesvědčivá?

A proto skutečný křesťansko-pravoslavný postoj vyžaduje neustálé pamatování na blízkost Druhého příchodu Krista a neustávající přípravu na něj.

Vždyť nikoliv bez důvodu nám Kristus ukázal celou řadu příznaků o tom, že se přiblížila doba jeho Druhého příchodu: „Tak i vy, až toto všecko uvidíte, vězte, že ten čas je blízko, přede dveřmi.“ (Mt 24,33) A dokonce se přísně obořil na ty, kteří nechtějí rozumět znamením doby: „Pokrytci, umíte posoudit to, co vidíte na zemi i na obloze; jak to, že nedovedete rozpoznat tento čas?“ (Lk 12, 56)

Apoštolové k tomu dodávají, že se nemáme pouze připravovat k tomuto velikému dni „svatým životem“ a „zbožností“ (2 Pt 3, 10), ale také „dychtivě očekávat příchod Božího dne! V něm se nebesa roztaví v ohni a živly se rozpustí žárem.“ Neboť tato naše země naplněná zlem a nepravostí bude zničena a objeví se „nové nebe“ a „nová země“, ve kterých bude přebývat pravda. (2 Pt, 3, 12-13)

Proto také celý soubor našich Bohem inspirovaných svatých knih nazývaných Biblí je zakončen výjimečnou modlitbou Kristova učedníka sv. Jana Theologa, která vyjadřuje samotné, nejhlubší očekávání každého pravého křesťana: „Amen, přijď, Pane Ježíši!“ (Zj 22,20)

Takto se však současní heretici – neochiliasté nechtějí modlit ani přemýšlet, protože celá jejich mysl a pocity jsou obráceny sem, k této hříšné zemi, jejíž existenci by chtěli prodloužit, jak je to jen možné. Chtěli by na této zemi založit domnělé „Království Boží“, a to v přímém protikladu s Písmem.

A přitom Pravoslavná církev nás každý den učí, abychom po probuzení začali den s myšlenkou na Druhý příchod Krista a na strašný Poslední soud. Proto každý den čteme na jitřních modlitbách velice významná slova: „Procitnuvše ze spánku, padáme před Tebou, Blahý a andělskou píseň pějeme Tobě, Silný: Svatý, svatý, svatý jsi Bože, na přímluvy Bohorodice smiluj se nad námi.“ A dále v páté jitřní modlitbě čteme: „A dej, ať projdeme celou nocí tohoto zdejšího života s bdělým srdcem a střízlivou myslí, očekávajíce příchod světlého dne Zjevení Jednorozeného Tvého Syna, našeho Pána, Boha a Spasitele Ježíše Krista, kdy jako Soudce všech přijde se slávou odplatit každému podle jeho skutků.“

Hle jak vypadá skutečný křesťansko-pravoslavný postoj a smýšlení! Pro pravého křesťana je tento současný pozemský život pouze „nocí“ a všechny jeho myšlenky a pocity mají být zaměřeny k očekávanému „zářivému dni“, kdy „přijde Soudce všehomíra“.

Proto také první bohoslužba denního cyklu nazývaná „Půlnočnice“ má jako svůj ústřední bod takto závažný tropar: „Hle, Ženich přichází o půlnoci a požehnaný služebník, kterého nalezne bdícího…“ a také další: „Ó duše moje, rozmýšlejíce o onom strašném dni…“

Co je však na této herezi nejhoršího? Její následovatelé (kromě jejich vůdců, kteří velice dobře chápou, co dělají a kam vedou ostatní) někdy vůbec nemají ponětí, že se účastní nikoliv budování Království Božího na zemi, ale naopak přípravy království Antikrista. Vždyť podle proroctví mnoha svatých Otců to nebude nikdo jiný než Antikrist, který bude svádět křesťany a bude se snažit získat jejich sympatie ke své osobě právě ideou o uskutečnění prosperujícího a pokojného života na zemi plného hojnosti a štěstí pod krásným označením „Království Boží“.

Hle komu v konečném výsledku slouží tito současní heretici-neochiliasté. Cožpak to ještě dneska někomu nemůže být jasné?

S ohledem na to Ruská zahraniční církev v tyto osudové dny přistoupila k odvážnému kroku a svatořečila velkého nejen celo-ruského, ale celo-světového osvětitele sv. otce Jana Kronštadtského Divotvorce. Podívejme se, jak ostře vykreslil všeobecnou, hromadnou apostazi a nezpochybnitelnou blízkost konce světa a Druhého příchodu Krista ve své poslední novoroční promluvě!

Praví v ní: „Pohleďte, jak se svět blíží ke svému konci. Hleďte co se děje ve světě: všude vidíme odpadnutí od víry. Všude se uráží nekonečný, všeblažený Bůh. Všude se rouhají Stvořiteli. Všude vládne nevíra a pochybnosti. Všude kolem nás hrozba zbraní a války. V mnoha částech Ruska a dalších zemí čelí velkému hladu. Všude se vyhrožuje smrtí. Všude jsou vraždy. Všude se drancuje státní a soukromé vlastnictví. Všude kolem nás se setkáváme s celkovou ztrátou touhy po vyšších duchovních zájmech, protože téměř všichni vzdělaní lidé ztratili víru v nesmrtelnost duše a v její věčné ideály. Ztratili touhu po božské dokonalosti, o které Pán praví: „Buďte tedy dokonalí, jako je dokonalý váš nebeský Otec.” (Mt 5, 48). Všude kolem vidíme jedinou touhu: uspokojit tělesné vášně; touhu po zisku a obohacování se dravým způsobem; hrozný alkoholismus a obecný rozvrat. Pohleďte a posuďte sami: Svět došel do stavu konečného úpadku a degenerace a je nutné, aby prošel zásadní obnovou, podobně jako kdysi před světovou potopou. Přišly poslední dny”… A dále sv. Jan Kronštadský vykresluje obraz těchto časů slovy sv. Petra (2 Pt 3, 3-18) .

Tuto svoji pozoruhodnou promluvu sv. Jan zakončil výzvou sv. Petra, která jakoby by bylo přímo psaná jako varování před současnými heretiky neochiliasty: „Ale vy, milovaní, protože to víte předem, střezte se, abyste nebyli oklamáni svodem těch neodpovědných lidí a neodpadli od vlastního pevného základu.“ (2 Pt 3, 17)

Tím pevným základem myslí ono pravé křesťanské učení, které tito heretici chtějí zničit svou zhoubnou a lživou naukou a domnělém „Královstvím Božím na zemi“.

Kdo má uši ke slyšení slyš!

______
Přeloženo z ruštiny: Архиепископ Аверкий, Современность в свете Слова Божия: Слова и речи, Том II, Holy Trinity Monastery, Jordanville, N.Y., 1976, s. 307 – 314.