Jak všichni víme, vidění Boha vyžaduje změnu smýšlení: místo zájmu a starání se o sebe samé si musíme osvojit smýšlení vzkříšeného Krista, a to konkrétně znamená nesobecké smýšlení otevřené pro sebeobětování, pokorné smýšlení obětující se poslušnosti.
Svatý apoštol Pavel nás vyzývá: „Každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši.“
Král David nám představuje podivuhodné působení „svatého a bázeň budícího“ (Ž 111,9) jména Ježíšova. Toto jméno působí podobně jako lék, jehož působení nemocný nerozumí a je mu skryto. Přesto je však toto působení zcela zřetelné na základě uzdravení, které lék přináší. Skrze Ježíšovo jméno, které v modlitbě používáme, přijímáme Boží pomoc a odpuštění hříchů. Z tohoto důvodu David poté, co Bohu předložil zpustošený a bídný duševní stav všech lidí způsobený hříšným životem, prosí jejich jménem o smilování: „Bože, naše spáso, pomoz nám pro slávu svého jména, vysvoboď nás, zprosť nás hříchů pro své jméno!“ (Ž 79,9)
Jeden biskup přijímá charizma, aby nezávisle na jurisdikční a administrativní struktuře a dokonce v protikladu k ní, vyjádřil pravdivěji, věrněji, hlouběji a důsledněji než ostatní biskupové pravdu Pravoslaví.
Musíme však poznamenat, že toto charizma není Duchem Svatým darováno bez konkrétních předpokladů. Naopak tento dar zcela nutně předpokládá dosažení bohaté zkušenosti v Duchu Svatém, tedy hesychastickou a eucharistickou „zkušenost“, zkušenost očistění, osvícení a zbožštění v Kristu.
Takový charizmatický biskup je pak nositelem primátu Pravdy, který v něm rodí pocit odpovědnosti a vede ho k tomu, aby mluvil s autoritou a plnou vahou.
Jednou večer, když se opět s čotkami obracela ke Královně nebes, sama Bohorodička se před ní zjevila, byla celá zářící a svítila jako slunce! Její krása byla taková, že oslňovala nejen svojí božskou září, ale také svojí nepopsatelnou krásou. Její postava byla vznešená, nebeská a neuchopitelná. Zatímco za ní bylo zcela jasně vidět veliké množství archandělských a andělských řádů. Zároveň s tím ona mladá nemocná žena jakoby zcela zřetelně viděla, že Bohorodička svojí božskou přítomností přikrývá celý svět.
Tuto zcela základní pravdu o duchovní a misijní síle „dobrého způsobu života“ zvěstoval také sv. Jan Zlatoústý a to s výjimečným důrazem: „Neexistoval by ani jeden pohan, pokud bychom byli skuteční křesťané, pokud bychom dodržovali přikázání Krista, když nám činí nespravedlnost a když nám berou naše vlastnictví. Pokud bychom žehnali těm, kteří nás proklínají a pokud bychom činili dobro těm, co nám ubližují. Žádný člověk není tak necitelný, aby se nestal křesťanem, pokud bychom všichni ve svých životech následovali tato pravidla.“
Pravoslaví a ekumenismus / Svatý Filaret Nový Vyznavač, první hierarcha Ruské pravoslavné církve v zahraničí (1903-1985)
Pokud se pokušení objeví pouze v jedné místní pravoslavné církvi, může být napravení dosaženo ve stejném prostoru. Pokud se však nějaké zlo rozšíří do téměř všech místních církví, pak se to stává záležitostí, týkající se každého biskupa. Což je možné, aby nějaký biskup zůstal nečinný, když vidí, jak ve stejné době množství jeho spolubratří biskupů kráčí po cestě, která je spolu s jejich pastvou vede v propast záhuby, tím jak nepozorovaně ztrácí Pravoslaví? Je možné v takovém případě říct, že nám pokora přikazuje mlčet?
Stejně jako v předcházejících letech i letos 11/24. 3. 2013 oslavil Posvátný Synod v ohrazení svátek Pravoslaví s náležitou úctou a duchovní radostí. V našem metropolitním centru v monastýru sv. Kypriána a Justiny ve Fili u Athén byla v tento veliký den sloužena mnohočetná archijerejská liturgie, které přesedal zastupující předseda Synodu biskup Kyprián orejský. Spolu s ním sloužili také biskupové Chrysostom christianopolský, Ambrož methonský a Kliment gardikijský. Přítomné bylo veliké množství věřících. Slavnostní homilii pronesl biskup Ambrož.
Jeden duchovní spisovatel právem poznamenává, že tento způsob modlitby odmítají pouze ti, kteří ho neznají. Odmítají ho na základě předsudků a mylných pojetí, které o něm existují. V našem pojednání necháme stranou předsudky a neznalost a majíce naději v milost Boží a Jeho pomoc předkládáme drahým otcům a bratřím tuto nepatrnou studii o modlitbě Ježíšově sestavenou na základě Svatého Písma, církevní tradice a patristické literatury. Tam je vyložena nauka o této všesvaté a všemocné modlitbě.
Když byla moje duše pevně držena v objetí mého duchovníka, slyšel jsem, jak se za mne modlí k Pánu Ježíši Kristu. Neodvažoval jsem se pozvednout oči své duše, ale přesto jsem cítil, jak jsem zaplavován přenádhernou září, jako bych do ní byl doslova ponořen a byl jsem naplněn radostí, štěstím, pokojem a úžasem…
