Biskup Kyprián orejský: Božské tajemství primátu Pravdy

Jeden biskup přijímá charizma, aby nezávisle na jurisdikční a administrativní struktuře a dokonce v protikladu k ní, vyjádřil pravdivěji, věrněji, hlouběji a důsledněji než ostatní biskupové pravdu Pravoslaví.

Musíme však poznamenat, že toto charizma není Duchem Svatým darováno bez konkrétních předpokladů. Naopak tento dar zcela nutně předpokládá dosažení bohaté zkušenosti v Duchu Svatém, tedy hesychastickou a eucharistickou „zkušenost“, zkušenost očistění, osvícení a zbožštění v Kristu.

Takový charizmatický biskup je pak nositelem primátu Pravdy, který v něm rodí pocit odpovědnosti a vede ho k tomu, aby mluvil s autoritou a plnou vahou.

Slavnostní promluva na svátek Tří svatých nových hierarchů, sv. Fotia Velikého, sv. Řehoře Palamy a sv. Marka Efezského

 

Vážení Hierarchové a svatí bratři v Kristu, drazí spolu-biskupové a spolu-liturgové, bratři a otcové, ctěné kněžstvo Kristovo, ctihodní mnichové a monašky, drahé děti Církve!

Osvěcující a zbožšťující milost Božího Utěšitele nechť je s vámi se všemi skrze Přeblahoslavenou Bohorodičku a vždy Pannu Marii, jejíž posilnění, vedení a ochranu vzývám při této vzácné příležitosti spolu s drahocenným požehnáním našeho duchovního otce a Metropolity Kypriána.

***

Dnes o první neděli měsíce listopadu, kdy slavíme svátek Tří svatých nových hierarchů, sv. Fotia Velikého, sv. Řehoře Palamy a sv. Marka Efezského, je vhodnější než kdykoliv jindy nechat zaznít výzvu sv. Řehoře Palamy: „Pojďme do výchovy ke svatým Otcům.“¹

Dnes, kdy synkretická hereze ekumenismu otevřeně pošlapává tajemství Tradice předávané svatými Otci, máme příležitost se zvláštním akcentem zdůraznit, že „nauka Písma a sv. Otců je pravdivější než všechny lidské nauky“.²

Dnes tři noví sloupové Pravoslaví podporují nás pravoslavné křesťany, kteří se stavíme proti ekumenismu a nejsme v jednotě s ekumenisty zavádějícími novoty. Neboť oni nevyznávají pravoslavnou víru a nejednají tak, jak nás učí Synodikon Pravoslaví, který nás vyzývá k tomu, abychom vždy jednali: „podle theologie Bohem inspirovaných Otců a v souladu se způsobem myšlení Církve.“³

***

Kdo však byli tyto tři nové hvězdy zářící do světa Pravdu a proč je dnes tak významné jejich svědectví?

a) První z nich sv. Fotius Veliký, patriarcha konstantinopolský, žil a působil v 9. století (asi 820-893). Po svém vysvěcení (859) se od počátku ukázal být neochvějným obráncem víry. Rozhodným a účinným způsobem, ale vždy v rámci pravoslavné synodní tradice, vyvrátil jak kanonické, eklesiologické a dogmatické přestoupení, tak i arogantní nároky a požadavky v té době se rodícího systému papežství v osobě mocichtivého papeže Mikuláše I. (800-867).

Pokud by tehdy v onu kritickou dobu sv. Fotius nejednal tak, jak mu jeho církevní povinnosti ukládaly, došlo by k úplnému zrušení synodní tradice. Posvátné kánony by byly zcela pošlapány a Duchonosní Otcové by byli ignorováni. Vyznání víry by bylo narušeno, Pravoslavná církev by se stala pouhou služebnou nábožensko-politického vládce Vatikánu a náš národ by byl přiveden do propasti latinizace.

Sv. Fotius nám zanechal své protipapežské spisy, ve kterých vyvrací a odsuzuje Filioque, proticírkevní papežský primát a další latinské novoty, jako dědictví poskytující nám „všechny nezbytné nástroje, připravené pro budoucí použití“⁴ v zápase proti neustále se prohlubující herezi papežství.

b) Druhý ze světelné trojice Tří nových hierarchů, veliký obránce Pravoslaví, soluňský arcibiskup sv. Řehoř Palama, žil ve 14. století (1296-1359). Byla to doba velice kritická pro Byzantskou říší (Ρωμηοσύνη). Počínaje rokem 1334 sv. Řehoř začíná, a to s výjimečnou theologickou erudicí, ve speciálních pojednáních vyvracet jak triadologickou herezi Filioque, tak i soteriologickou herezi o stvořených Božích energiích, kterou rozšiřoval latinsky smýšlející mnich Barlaam ve svém boji proti pravoslavnému hesychasmu.

„Palamická theologie“, která byla opakovaně schválena na sněmech 1341, 1347 a 1351 „představuje výklad pravoslavné víry a shrnutí patristické tradice celých třinácti století“⁵. Ukázalo se, že byla, a také i nadále zůstává být, nerozbitnou skálou Pravoslaví, o kterou se tříští vlny latinské hereze, západního racionalismu a pietismu.

c) Třetí z Bohem oslavených Tří nových hierarchů, arcibiskup z Efesu sv. Marek (1392-1445), zcela po právu nazývaný „Atlás (jeden z mýtických Titánů držící na svých bedrech nebeskou klenbu – pozn. překl.) Pravoslaví“, působil v období těsně před tragickým pádem Konstantinopole. účastnil se ferrarsko-florentského koncilu (1438-1439), na kterém s neskutečnou odvahou obhajoval pravoslavnou víru proti tzv. sjednocení církví Západu a Východu.

Nepřemožitelný Marek Efezský ve Florencii dobyl velké a věčné vítězství Orthodoxie a zabránil tak latinizaci a dehelenizaci pravoslavných Řeků. Ovšem tím jeho zápas neskončil. Bylo ještě třeba, aby pokračoval i na Východě, kde musel „ukázat, že jak florentský sněm, tak i od všech zúčastněných podepsané sjednocení církví, bylo nezákonné, nekanonické, nepravoslavné a neplatné.“⁶

Sv. Marek nám jako posvátné dědictví předal své spisy, ve kterých ukazuje omyly a chyby latinského křesťanství: odhaluje neprávoplatné a chybné doplnění Filioque, odmítá papežský primát, odsuzuje učení o očistném ohni a praxi používání nekvašeného chleba. Ve svém díle také s výjimečnou theologickou autoritou pokračuje, znovu formuluje a dále rozvíjí palamickou nauku o rozlišení mezi Boží podstatou a energiemi.

Tato nauka „je zapečetěním celé pravoslavné soterilogie, eklesiologie a antropologie“. Neboť toto „rozlišení zachovává reálnost našeho vztahu s Bohem a zaručuje skutečnost naší spásy.“⁷

Veliké světlo z Efesu také v naší době osvěcuje vyznavačskou cestu pravoslavných odpůrců sjednocení.

***

Vážení biskupové, ctění otcové, milovaní bratři v Kristu!

Toto krátké shrnutí nedocenitelného přínosu Tří svatých nových hierarchů, přínosu skutkem, slovem a perem, nám -doufám- pomůže, abychom se přiblížili k Božskému tajemství primátu Pravdy:⁸

Jeden biskup přijímá charizma, aby nezávisle na jurisdikční a administrativní struktuře a dokonce v protikladu k ní, vyjádřil pravdivěji, věrněji, hlouběji a důsledněji než ostatní biskupové pravdu Pravoslaví.

Musíme však poznamenat, že toto charizma není Duchem Svatým darováno bez konkrétních předpokladů. Naopak tento dar zcela nutně předpokládá dosažení bohaté zkušenosti v Duchu Svatém, tedy hesychastickou a eucharistickou „zkušenost“, zkušenost očistění, osvícení a zbožštění v Kristu.⁹

Takový charizmatický biskup je pak nositelem primátu Pravdy, který v něm rodí pocit odpovědnosti a vede ho k tomu, aby mluvil s autoritou a plnou vahou.

Svatí Otcové, protože byli nositelé tohoto primátu Pravdy, se stali skutečně ekumenickými tedy světovými Učiteli. Svatý Řehoř Palama je nazývá „bezpečnými ochránci theologického vzděláván퓹⁰. Jsou to oni, kdo nás bezpečně zasvěcují do tajemství Tradice. Od nich jsme naučeni oné spásonosné jistotě, že tím nejdůležitějším v Pravoslaví je „myslet ve shodě s Církv퓹¹

Třem novým hierarchům jsme hluboce zavázáni, nejenom proto, že se postavili na ochranu Pravoslaví proti latinským herezím, a tak vedou i nás v našem současném zápasu proti římskokatolickým omylům, ale zejména kvůli tomu, že se stali ekumenickými Učiteli a znovu obnovili a určitým způsobem upevnili a utvrdili vysoce důležitou nauku o primátu Pravdy.

Dnešní pravoslavní ekumenisté, kteří bez slitování pošlapávají tajemství Tradice předávané svatými Otci, se neustále a velice intenzivně odvolávají na jiný primát – na primát jurisdikce, moci a administrativní jednoty. Nenásledují svaté Otce, nositele primátu Pravdy. Své pro-sjednocovací konání a působení totiž považují za právoplatnější než jejich odkaz. A zároveň s tím různými způsoby pronásledují ty pravoslavné křesťany, kteří se od nich oddělili a ohradili.

Ovšem když někdo „nenásleduje Otce“, je to podle sv. Basila Velikého „hodno žaloby jakožto skutek plný arogance“¹². Ti, kteří tak činí, však sami sebe odcizují od „společné mysli Církve“, od patristické a synodní Tradice Církve a nakonec také od spásy.

Zcela po právu přerušili pravoslavní odpůrci ekumenismu církevní společenství s inovátory a latinsky smýšlejícími ekumenisty. Tímto svým postojem vyjadřují, že jejich smýšlení je ve shodě s Církví (sentire cum Ecclesia) a že následují svaté Otce, nositele primátu Pravdy, na základě kterého s autoritou a plnou vahou učí: „nakolik se vzdalujeme“ (od latinsky smýšlejících), „natolik se přibližujeme Bohu, všem věřícím a svatým Otcům“; „čím více se od nich (latinsky smýšlejících) oddělujeme, tím více se sjednocujeme s Pravdou a se svatými Otci, theology Církve.“¹³

***

Takové je posvátné dědictví Tří nových hierarchů Fotia Velikého, Řehoře Palamy a Marka Efezského. Posvátný synod v ohrazení zachovává jejich dědictví „s bázní Boží, vírou a láskou“. Proto také ustanovil Tři nové hierarchy jako své zvláštní patrony a ochránce ve svém zápasu proti herezi ekumenismu.¹⁴

Kéž nás jejich přímluvy posilňují, vedou a ochraňují tak, abychom mohli se vší důsledností žít hesychastický a eucharistický éthos Církve a s horlivostí a vytrvalostí na jedné straně a s darem rozlišování a moudrostí na straně druhé mohli přispět k znovusjedocení pravoslavných křesťanů v Pravdě víry a svátkové tradice, to vše ke slávě Tříslunečného Božství Otce, Syna a Ducha Svatého. Amen!

 

5/18. 11. 2007, První neděle listopadu
Svátek Tří svatých nových hierarchů

Biskup Kyprián orejský, zastupující předseda Posvátného synodu v ohrazení

 

::::_
¹ Sv. Řehoř Palama, I. List Barlaamovi §32, Sebrané spisy díl I, ed. P. Christou, Soluň 1962.
² Sv. Nikodém Svatohorec, Ἐγχειρίδιον, s. 110, Bolos 1969.
³ Triodion, Neděle Pravoslaví, Synodikon.
⁴ J. Gill, Florentský sněm [řecky], Athény 1962.
⁵ Archim. S. Bilalis, Pravoslaví a katolicismus [řecky], Athény 1969.
⁶ Ibid. s. 64.
Svojí aktivitou po florentském koncilu sv. Marek ukázal, že je skutečně pravým vyjádřením Pastýře-Biskupa podle vzoru patristické tradice a to v době boje s herezí.
„V době kdy všichni biskupové zradili a opustili posvátné dědictví Pravoslaví, objevuje se biskup hodný svého poslání, který pohlíží na celý svět jako na svoji pastvu. Stojí v pozoru, v první linii Orthodoxie připravený bojovat všemi směry. V takovém případě nehrozí, že by se vměšoval jako cizí biskup berouce na sebe jho péče o všechny místní církve. Naopak v době, kdy se Pravoslaví nachází v nebezpečí, se za vměšujícího se cizího biskupa považuje dokonce i ve svém vlastním biskupství ten biskup, který zrazuje pravoslavnou víru a pravdu, neboť káže a činí cizí věci.“ Ibid. s. 64.
⁷ Eireneou Boulovits, Tajemství rozlišení mezi Boží podstatou a energií ve Svaté Trojice podle sv. Marka Efezského [řecky], Soluň 1983.
⁸ S. Papadopoulu, Patrologie [řecky], Athény 1977.
⁹ Sv. Řehoř Palama, Obrana svatých hesychastů 3,3,3.
¹⁰ Sv. Řehoř Palama, I. List Barlaamovi §32.
¹¹ Sv. Jeroným, PL 22,475.
¹² Sv. Basil Veliký, PG 32, 392D. „Nenásledovat svaté Otce a jejich hlas nepovažovat za přednější než vlastní názor je hodno žaloby jakožto skutek plný arogance.“
¹³ Sv. Marek Efezský, PG 160, 536CD.
¹⁴ Zpráva z 31. zasedání (4.10.2005) Posvátného synodu v ohrazení.

 

::::_
Přeloženo z řečtiny.