Radost ze Vzkříšení a prožívání paschální naděje tvoří jednotu naší pravé víry (orthodoxia), a jejího viditelného doložení a potvrzení v našich životech (orthopraxia). úměrně našemu pokání, vítězství nad vášnemi, očištění od hříchu, osvobození od pout Zlého, hodnému a častému přijímání sv. Tajin, přijímáme milost a radost z vítězství Kristova Vzkříšení v naději života věčného.
V Egyptě, kde se v době křesťanského starověku nacházelo mnoho velkých mnišských center, žil jeden mnich, který se přátelil s jedním nevzdělaným, prostým a bezelstným rolníkem. Jednoho dne rolník povídá mnichovi: „Já také uctívám Boha, který stvořil tento svět. Každý večer mu nalévám do misky trochu kozího mléka a nechávám mu je pod palmou. Večer pak Bůh přichází a pije to mléko. Moc mu chutná. Ani jednou se nestalo, aby něco v misce zůstalo.“
S pomocí Boží a pod záštitou Přesvaté Bohorodičky se o třetí neděli Velkého půstu, neděli Klanění se ctěnému Kříži uskutečnila slavnostní mnohočetná archijerejská svatá liturgie, která stvrdila a završila sjednocení Řecké pravoslavné starostylní církve a Posvátného synodu v ohrazení. Slavnostní sv. liturgie však byla také mezi-pravoslavnou koncelebrací proklamující jednotu a společné vyznání víry tří sesterských pravoslavných církví: Řecké starostylní církve, Rumunské starostylní církve a Ruské zahraniční církve.
Čtrnáctiměsíční plodný oficiální dialog vedený v duchu vzájemné úcty a pochopení a podporovaný Vašimi modlitbami nás přivedl k uvědomění si naší jednoty v Duchu Svatém v jedné víře a v jedné naději a ke zjištění, že již neexistují důvody, pro které jsme od roku 1984 neměli vzájemné společenství. Společná pravoslavná víra našich Otců a synkretistická hereze ekumenismu, která přinesla mezi pravoslavné křesťany rozdělení zavedením kalendářní reformy 1924, nás vedou k tomu, abychom započali nové období jednoty v Kristu a abychom – majíce společnou vizi – pokračovali v našem zápase za posilnění pravdy a zahanbení lži.
Manželství v západním pohledu je redukováno na lidskou smlouvu a končí smrtí. Manželství je zde chápáno pouze jako pozemská záležitost týkající se „těla“ a jako takové je tudíž nehodno vstupu do Království Božího. Můžeme se oprávněně ptát zda takto chápané manželství může být ještě vůbec nazýváno „Tajinou“… Tím je manželství v Pravoslaví bezvýhradně zahrnuto do věčných Tajin; do míst, kde je hranice mezi nebem a zemí zrušena a kde lidská rozhodnutí a konání nabývají rozměru věčnosti.
Otec a Učitel Církve je nositelem tradice a éthosu Církve. Na základě osvícení Ducha Svatého vyjadřuje theologicky zkušenost Pravdy a zásadním způsobem tak napomáhá k překonání theologické krize, která ve své době otřásá Církví. Otcové a učitelé Církve jsou oni velikáni ducha, kteří osvítili svět. Jejich Bohem inspirované spisy byly Církví schváleny a určeny k tomu, aby je následující generace přijaly, opatrovaly a předaly dále. Církev stvrdila a přijala autoritu těchto Otců.
Každoročně o Neděli Pravoslaví pořádá bratrstvo monastýru Sv. Kypriána a Justiny (Fili, Athény, Řecko) Konferenci pro pravoslavnou informovanost. Cílem těchto konferencí je mnohostranná, systematická a hluboká analýza hereze ekumenismu, a to jak z historického, tak i z theologického hlediska. V roce 2006, přesněji 27.2./12.3. 2006, proběhl v athénském hotelu Novotel čtrnáctý ročník této konference nazvaný “Globalizace v centru s papežem a ‘neviditelná jednota’ církve”. Jejími hlavními body byly přednáška archimandrity Kypriána (nynějšího metropolity oropského a filijského) “Globalizace v centru s papežem a vzory pravoslavných ekumenistů odporující patristické tradici” a dále přednáška jeromonacha Klimenta (nynějšího biskupa gardikijského) “‘Neviditelná jednota’ Církve”. Součástí konference bylo také promítání tematického videodokumentu, který s českými titulky přinášíme na našich stránkách.
Vzpomeňme na sv. Otce IV. století; na sv. Athanáše Velkého, sv. Hilaria z Poitires, sv. Cyrila Jeruzalémského, kappadocké Otce… Co bylo důvodem k tomu, že se pustili do projasnění a vyložení odpovídajících částí pravoslavné nauky, které pak nakonec schválil II. ekumenický sněm? Byla to potřeba vyvrátit heretické nauky ariánů, pneumatomachů a apolinaristů. Byl to zápas proti herezím, díky kterému vzniklo ono duchovní dědictví nesmírné hodnoty – theologické spisy církevních velikánů IV. století.
Ve skutečnosti opravdový lidský život začíná až s vírou v Ježíše Krista; vírou, která vede člověka k tomu, aby celou svoji duši, celé své srdce a všechnu svoji sílu daroval Kristu, který ji postupně posvěcuje, proměňuje a zbožšťuje. Skrze toto posvěcení, proměnění a zbožštění se pak do člověka vlévají nestvořené Boží energie, které v něm rodí neochvějné vědomí a přesvědčení o vlastní nesmrtelnosti a věčnosti. Ve skutečnosti náš život je životem jen do té míry, do jaké jsme vrostlí v Krista. A jak moc jsme v Kristu, je potvrzováno naší svatostí: čím je život svatější, tím je více nesmrtelný a více věčný.
Třetí díl našeho miniseriálu krátkých reportáží a fotografií z ikonopiseckých kurzů a seminářů pro veřejnost. Ty pořádala na konci roku 2012 ikonopisecká dílna při monastýru Sv. Kypriána a Justiny (Fili, Řecko) ve spolupráci s humanitární organizací Svatý Filaret v rámci velké ikonopisecké výstavy. Výtěžek celé akce je věnován na pomoc lidem, postižených řeckou krizí. Na rok 2014 připravujeme návštěvu řeckého ikonopisce mnicha otce Gabriela v České republice s podobnými semináři a kurzy.
