Author: spravce

Synodní encyklika ke svátku Narození Krista 2016

Každému z nás je však milost dána “podle míry obdarování Kristova” (Ef 4, 7). Kristus uděluje svoji milost, “podle naši vlastní práce” (I Kr 3, 8), v míře našich ctností a účastenství na svatých Tajinách. Skrze svatý křest jsme začleněni do Pravoslavné církve, a skrze přijímání Těla a Krve Kristovy jsme sjednoceni jak s Ním, tak i mezi sebou navzájem. Naše vlastní přispění je ale nutné pro uskutečňování tohoto charismatického daru, stejně tak i pro jeho zachování a růst. Člověk musí svobodně toužit a zápasit o své zbožštění. Obdrželi jsme milost Božského synovství a byli jsme zapsáni do Církve jako děti Boží, ale je na nás, do jaké míry dokážeme zpřítomnit tuto milost v našich životech.

Krétské shromáždění a synodální éthos Pravoslavné církve

Jestliže si duchovní otcové a organizátoři krétského shromáždění vytkli za svůj cíl pokračovat v kanonické tradici, jestliže se přihlásili k odkazu a dědictví synodálního éthosu Pravoslavné církve, jak je potom možné, že jejich dílo je kritiky tak často hodnoceno jako sněmovní inovace, či dokonce jako sněmovní převrat? Jsou to odpůrci krétského shromáždění, kteří neumí vážit svá slova, nebo naopak jsou to tvůrci krétského shromáždění, kteří se v programovém prohlášení z pochopitelných důvodu utíkají k bezobsažným proklamacím?

Pravoslavný křesťan není nikdy sám

Otevřel jsem oči a s úžasem jsem spatřil nad-nebeské bytosti. Andělé procházeli před ikonou Bohorodičky! Z jedné strany jeskyně vcházeli a z druhé vycházeli. Jaká to byla krása! Nádheru andělů není možné popsat… Jejich tváře celé zářily, jejich šat byl plný světla, vlasy krásně spuštěné dozadu, křídla otevřená! V okamžiku kdy procházeli před ikonou stáhli křídla, překřížili ruce na hrudi a poklonili se Bohorodičce!

O generačním zlomu na Svaté hoře Athos

Před krátkou dobou jsme do naší nové rubriky „Zeptejte se duchovního“ dostali následující dotaz od pana Jozefa š: „Veľká postava hory Athos sv. starec Paisij (+1994), mal žiaka Tichona, o ktorom prehlásil, že je príkladom vernosti Christovi a Jeho pravde. Tento Paisijov žiak je v súčastnosti igumenom monastiera Stavronikita na Athose a on sám povedal, že latinská cirkev, hoc je heretická, tak aj v nej sú Christovi učeníci, ktorí prinášajú osoh spáse duší a že na vzdory tomu, že sú heretici, tak ich môžeme nazvať údmi Tajomného Christovho Tela – Cirkvi. Ak sa mýli, prečo si takéhoto človeka vybral sv. Paisij ako svojho žiaka? Tichon totiž tieto názory presadzoval ešte za života sv. Paisija, keď bol jeho žiakom. A sv. Paisij o tom vedel.“ Protože na tento dotaz není možné odpovědět v rozsahu několika řádků, rozhodli jsme se v naší redakci odpovědět na něj formou krátkého článku.

Dopis o. Serafíma Rose na obranu archimandrity (později metropolity) Kypriána

V Americe známe archimandritu Kypriána jako vysoce respektovaného duchovního ze starokalendářní jurisdikce, kterou Posvátný synod Ruské zahraniční pravoslavné církve a mnoho dalších biskupů mimo Řecko uznává. Společně s mnoha pravoslavnými křesťany v Americe chceme věřit, že řecká vláda bude respektovat upřímné náboženské přesvědčení řeckých křesťanů, kteří se z kanonických důvodů a z důvodů svědomí oddělili od oficiální církve, dovolí o. Kypriánovi svobodně praktikovat svoji pravoslavnou víru a umožní mu působit jako knězi bez zasahování státu.

Základní principy pravoslavné církevní ikonografie

Pravoslavná ikonografie básnickým způsobem proměňuje přirozenou skutečnost, její tvary a barvy proto, aby dosáhla duchovního vyjádření svatosti. Samozřejmě, že ikonopisec ctí charakteristické rysy zobrazovaného světce, avšak výtvarně je prezentuje takovým způsobem, aby se v konečném výsledku vyhnul fotograficky-naturalistickému zobrazení „starého“ člověka a naopak představil „nového“ člověka, obnoveného v Kristu.

V Řecku vrcholí přípravy říjnového pražského ikonopiseckého semináře

V Ikonopisecké dílně metropolie oropské a filijské v Řecku vrcholí přípravy na druhý seminář pravoslavné ikonografie, který opět proběhne v Praze. Řekové pro účastníky semináře přivezou čtyřdenní praktický program, během kterého každý účastník semináře vytvoří svoji vlastní ikonu. Přinášíme fotoreportáž z šesté, sedmé a osmé schůzky řeckých lektorů pod vedením o. Gabriela z monastýru sv. Kypriána a Justiny (Athény).

Ivan Andrejev*: Sv. novomučedník Josef metropolita Petrohradský (+15. 12. 1938) a počátky Katakombní církve

V době, kdy je Církev zrazována a věřící jsou vedeni na scestí, není čas na komplimenty a zdvořilostní dialogy. V takové situaci není možné stavět „sympatie“ nad Pravdu. Pro statečné křesťany je vědomí toho, že každé jejich slovo jim může přinést vězení, či dokonce smrt, pouze dalším povzbuzením k tomu, aby mluvili přímo a bez kompromisů. Tak tomu bylo vždy v dějinách Kristovy Církve, a proto jsou její nejvýznamnější obhájci oslavováni v církevní hymnografii jako vítězové a bojovníci za Pravoslaví.