V úterý 2/15.10 2013 se ve Fili nedaleko od Athén uskutečnil chrámový svátek metropolitního monastýru sv. Kypriána a Justiny. Jako každý rok se chrámových oslav zúčastnilo veliké množství poutníků. Sešli se tu duchovní a laikové jak z hlavního města Athén tak i z ostatních částí Řecka a také ze zahraničí.
Oficiální oznámení o výsledku volby nového metropolity a předsedy synodu na každoročním zasedání Posvátného synodu v ohrazení.
Téma duchovních celnic je velice důležité nejen proto, že se s ním setkáváme napříč celou biblicko-patristickou tradicí a že je svědectvím o skutečné realitě. Jeho význam spočívá také v tom, že nám pomáhá náležitě se připravovat na tíživou hodinu naší smrti. Následující řádky nejsou napsány proto, aby vyvolaly strach, nýbrž aby vedly k pokání, jehož ovocem je naopak radost. Protože ten, kdo má dar Ducha Svatého a je sjednocen s Kristem, se hroznému setkání s démony-celníky vyhne.
Askeze v rámci pravoslavné Církve není cílem o sobě ani nemá žádnou hodnotu sama o sobě. Askeze je prostředek, pomocí kterého postupně omezujeme naši sebelásku až do jejího úplného zničení, a to je pak okamžik, kdy se stáváme schopni milovat. Askeze je heroické vystoupení z úzkých hranic svého vlastního já. Jedná se o život v obětavé lásce pro bližního.
Druhý díl našeho miniseriálu krátkých reportáží a fotografií z ikonopiseckých kurzů a seminářů pro veřejnost. Ty pořádala na konci loňského roku ikonopisecká dílna při monastýru Sv. Kypriána a Justiny (Fili, Řecko) ve spolupráci s humanitární organizací Svatý Filaret v rámci velké ikonopisecké výstavy. Výtěžek celé akce je věnován na pomoc lidem, postižených řeckou krizí. Na příští rok připravujeme návštěvu řeckého ikonopisce mnicha otce Gabriela v České republice s podobnými semináři a kurzy.
V tomto smyslu musíme říct, že „věk Otců“ stále pokračuje v živé Církvi. Neměl by též pokračovat i v našem theologickém snažení, výzkumu a závěrech? Neměli bychom znovu objevit „myšlení Otců“ také v našem theologickém způsobu myšlení a výuky? Obnovit je však nikoliv ve smyslu archaizujících postojů a zvyků, ani jako uctívanou relikvii, ale přímo jako existenciální postoj, jako duchovní orientaci…
Nestačí praktikovat jisté rysy byzantské zbožnosti. Musíme jít hlouběji, musíme sestoupit až ke kořenům a odkrýt patristické myšlení a z něho vyvěrající zbožnost. Jinak se nám může snadno stát – jako se to často stává v pravoslavném prostředí, že budeme vnitřně rozpolceni mezi „tradicionalistickými“ formy zbožnosti a velmi „netradicionalistickým“ způsobem theologického myšlení.
Přinášíme českým čtenářům překlad promluvy tehdejšího archimandrity, nynějšího biskupa Kypriána orejského, již pronesl 6./19. října 2003 na slavnosti, kterou bratrstvo monastýru sv. Kypriána a Justiny organizuje každoročně u příležitosti monastýrského svátku a svátku igumena a zakladatele tohoto monastýru (letos zesnulého) metropolity Kypriána. Slavnostní večer se každoročně odehrával ve velkém sálu hotelu Novotel v centru Athén za přítomnosti množství lidí, včetně významných představitelů řeckého veřejného života. Na programu bývala byzantská církevní hudba a řecké lidové písně v podání chrámového sboru, krátký film s duchovní tematikou a přednášky. V roce 2003 byl slavnostní večer zasvěcen tématu „Dobré slovo – jeho léčebná síla“.
V polovině srpna jsme přivítali vzácnou návštěvu. Z francouzského Lyonu k nám zavítala na bratrskou návštěvu skupina deseti věřících z Ruské pravoslavné zahraniční církve, vedených diákonem Jevgenijem. Prohlédli si Prahu a pak několik dní...
