Author: spravce

Metropolita Antonij Chrapovickij*: Jaký je rozdíl mezi pravoslavnou vírou a západními konfesemi?

Biskup Theofan učí, jak vést život podle požadavků křesťanské dokonalosti a západní biskup (sit venia verbo) bere z křesťanství pouze to, co je v souladu s podmínkami současného kulturního života. Tedy první autor hledí na křesťanství jako na věčný základ pravého života a požaduje po každém, aby proměňoval sám sebe a svůj život, dokud nebude odpovídat těmto požadavkům. Druhý autor považuje základy současného kulturního života za nepřekonatelnou danost a pouze v těch otázkách, které poskytují různé možnosti, se snaží vybrat ty, které jsou nejvíce akceptovatelné z křesťanského hlediska.

První požaduje mravní heroismus a zápas, druhý se snaží najít v křesťanství to, co by se nám hodilo v současných životních podmínkách. První nahlíží na člověka jako na pozvaného k posmrtné věčnosti, kde teprve začne skutečný život. Přitom historické danosti současného života jsou pouhou iluzí. Pro druhého je nauka o věčném životě povznášející myšlenkou, která nám pomáhá lépe zorganizovat skutečný život, který se žije tady na tomto světě.

Třetí bolestný dopis (1975) svatého Filareta Nového Vyznavače

Všichni jsme poučeni samotným apoštolem Pavlem, abychom ve všem chránili a udržovali pravoslavnou víru, která nám byla svěřena. V listu Galatským svatý Pavel píše: „Ale i kdybychom my nebo sám anděl z nebe přišel hlásat jiné evangelium než to, které jsme vám zvěstovali, budiž anathema!“ (Gal 1,8)… To je norma, kterou každý biskup Pravoslavné církve musí dodržovat a které je povinen se držet podle přísahy, jež skládá v den svého svěcení. Apoštol píše, že biskup by měl být tím, kdo je „pevný ve slovech pravé nauky, aby byl schopen jak povzbuzovat ve zdravém učení, tak usvědčovat odpůrce.“ (Tit 1,9).

Druhý bolestný dopis (1972) svatého Filareta Nového Vyznavače

Je to právě víra v obnovení celého lidstva v rámci nové univerzální církve, která dává ekumenismu povahu chiliastické hereze. Je to čím dál tím více patrné jak v ekumenických pokusech sjednotit všechny lidi, bez ohledu na Pravdu a omyly, tak i v tendenci vytvořit nejen novou církev, ale také nový svět. Propagátoři této hereze nechtějí věřit, že země a všechno co na ní jest, shoří, že nebesa pominou a vesmír se roztaví žárem. Zapomínají na to, že až po dni Posledního soudu přijde nové Nebe a nová Země, kde bude přebývat Pravda. Zapomínají na to, že se tak stane skrze tvůrčí slovo Boží a nikoli skrze úsilí lidských organizací.

Encyklika ke svátku všeslavného Vzkříšení Krista Spasitele

Jak všichni víme, vidění Boha vyžaduje změnu smýšlení: místo zájmu a starání se o sebe samé si musíme osvojit smýšlení vzkříšeného Krista, a to konkrétně znamená nesobecké smýšlení otevřené pro sebeobětování, pokorné smýšlení obětující se poslušnosti.

Svatý apoštol Pavel nás vyzývá: „Každý ať má na mysli to, co slouží druhým, ne jen jemu. Nechť je mezi vámi takové smýšlení, jako v Kristu Ježíši.“

Sv. Ignatij Brjančaninov: Pojednání o Ježíšově modlitbě, část II. – Je pro všechny křesťany

Král David nám představuje podivuhodné působení „svatého a bázeň budícího“ (Ž 111,9) jména Ježíšova. Toto jméno působí podobně jako lék, jehož působení nemocný nerozumí a je mu skryto. Přesto je však toto působení zcela zřetelné na základě uzdravení, které lék přináší. Skrze Ježíšovo jméno, které v modlitbě používáme, přijímáme Boží pomoc a odpuštění hříchů. Z tohoto důvodu David poté, co Bohu předložil zpustošený a bídný duševní stav všech lidí způsobený hříšným životem, prosí jejich jménem o smilování: „Bože, naše spáso, pomoz nám pro slávu svého jména, vysvoboď nás, zprosť nás hříchů pro své jméno!“ (Ž 79,9)

Biskup Kyprián orejský: Božské tajemství primátu Pravdy

Jeden biskup přijímá charizma, aby nezávisle na jurisdikční a administrativní struktuře a dokonce v protikladu k ní, vyjádřil pravdivěji, věrněji, hlouběji a důsledněji než ostatní biskupové pravdu Pravoslaví.

Musíme však poznamenat, že toto charizma není Duchem Svatým darováno bez konkrétních předpokladů. Naopak tento dar zcela nutně předpokládá dosažení bohaté zkušenosti v Duchu Svatém, tedy hesychastickou a eucharistickou „zkušenost“, zkušenost očistění, osvícení a zbožštění v Kristu.

Takový charizmatický biskup je pak nositelem primátu Pravdy, který v něm rodí pocit odpovědnosti a vede ho k tomu, aby mluvil s autoritou a plnou vahou.

O vzývání jména Bohorodičky

Jednou večer, když se opět s čotkami obracela ke Královně nebes, sama Bohorodička se před ní zjevila, byla celá zářící a svítila jako slunce! Její krása byla taková, že oslňovala nejen svojí božskou září, ale také svojí nepopsatelnou krásou. Její postava byla vznešená, nebeská a neuchopitelná. Zatímco za ní bylo zcela jasně vidět veliké množství archandělských a andělských řádů. Zároveň s tím ona mladá nemocná žena jakoby zcela zřetelně viděla, že Bohorodička svojí božskou přítomností přikrývá celý svět.

Náš život: svědectví pravoslavného éthosu, nebo synkretické soužití?

Tuto zcela základní pravdu o duchovní a misijní síle „dobrého způsobu života“ zvěstoval také sv. Jan Zlatoústý a to s výjimečným důrazem: „Neexistoval by ani jeden pohan, pokud bychom byli skuteční křesťané, pokud bychom dodržovali přikázání Krista, když nám činí nespravedlnost a když nám berou naše vlastnictví. Pokud bychom žehnali těm, kteří nás proklínají a pokud bychom činili dobro těm, co nám ubližují. Žádný člověk není tak necitelný, aby se nestal křesťanem, pokud bychom všichni ve svých životech následovali tato pravidla.“

První bolestný dopis (1969) svatého Filareta Nového Vyznavače

Pokud se pokušení objeví pouze v jedné místní pravoslavné církvi, může být napravení dosaženo ve stejném prostoru. Pokud se však nějaké zlo rozšíří do téměř všech místních církví, pak se to stává záležitostí, týkající se každého biskupa. Což je možné, aby nějaký biskup zůstal nečinný, když vidí, jak ve stejné době množství jeho spolubratří biskupů kráčí po cestě, která je spolu s jejich pastvou vede v propast záhuby, tím jak nepozorovaně ztrácí Pravoslaví? Je možné v takovém případě říct, že nám pokora přikazuje mlčet?

Neděle Pravoslaví 2013 a XX. Konference pro pravoslavnou informovanost

Stejně jako v předcházejících letech i letos 11/24. 3. 2013 oslavil Posvátný Synod v ohrazení svátek Pravoslaví s náležitou úctou a duchovní radostí. V našem metropolitním centru v monastýru sv. Kypriána a Justiny ve Fili u Athén byla v tento veliký den sloužena mnohočetná archijerejská liturgie, které přesedal zastupující předseda Synodu biskup Kyprián orejský. Spolu s ním sloužili také biskupové Chrysostom christianopolský, Ambrož methonský a Kliment gardikijský. Přítomné bylo veliké množství věřících. Slavnostní homilii pronesl biskup Ambrož.