Author: spravce

Metropolita oropský a filijský Kyprián (†2013): O nepřátelích a spojencích v našem duchovním zápase

Nedostatek duchovní zkušenosti, malověrnost a naše vášně nám většinou nedovolují, abychom pochopili, kdo jsou ve skutečnosti naši praví nepřátelé. A ti mezitím dnem a nocí, pomocí různých nástrojů, úkladů a pokušení, obléhají naši duši a snaží se ji oddělit od Kristova Světla a podřídit ji temným vášním.

„O jednom starci se praví, že prosil Boha, aby mu zjevil démony. Bylo mu řečeno. Není třeba, abys spatřil démony. On však prosil i nadále:“Pane, Ty mě můžeš přikrýt svoji milostí.“ Bůh tedy otevřel jeho duchovní oči a on uviděl démony, kteří jako vosy nalétávali na lidi a zabodávali do nich svá žihadla. A anděl Páně jim hrozil.“

Metropolita Chrysostomos z Etny*: Svatý Řehoř Palama a podstata Pravoslaví

To, co je potřeba ze všeho nejvíce zdůrazňovat na Pravoslaví a co sv. Řehoř Palama učinil základním kamenem svého mnišského a theologického učení, je skutečnost, že smyslem života na této zemi, je znovuobnovení toho, co jsme ztratili v Ráji po Adamově pádu. Milostí Boží dosáhnout zbožštění lidského bytí, a tímto způsobem se podílet nejen na proměnění lidí kolem nás, ale také na proměnění a zbožštění přírody a celého universa. Tím se stáváme skrze archetyp dokonalého člověka Pána Ježíše Krista „malými Ježíši Kristy“; skrze Něj v sobě oživujeme božství, a tak znovu ustanovujeme vládu božství ve světě a umožňujeme obnovování universa.

Život a utrpení svatých Kypriána a Justiny

Takový je v krátkosti život bývalého mága Kypriána. Poté, co se z milosti Boží obrátil, pečlivě jako „moudrý architekt“ (1Kr 3, 10) vystavěl dům své duše a nikdy nezapomněl, že „zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme ten budoucí“ (Žd 13,14)… Svatí Kyprián a Justina dostali od Boha zvláštní dar pomáhat těm lidem, kteří jsou pokoušeni a napadání od démonů. Stejně tak pomáhají těm, kteří čelí problémům způsobených magií, která se v poslední době tak mocně rozšiřuje a která přivádí lidstvo zpět do temných dob před Kristem. Mimoto jsou však sv. Kyprián a Justina vzorem také pro zbožné křesťany v jejich snaze žít životem v Kristu. Pomáhají jim a posilují je v jejich zápase pokání a askeze.

Encyklika: Ustanovení biskupa Klimenta gardikijského správcem moravské eparchie Řecké pravoslavné starostylní církve

…Jedná se o muže řádného a duchovního, ozdobeného světským a theologickým vzděláním. Jeho moudrost, duchovní horlivost a léty nabytá pastýřská zkušenost jsou pevnou zárukou, že bude schopen úspěšně vést a dále upevňovat moravskou diecézi. Proto se na vás na všechny věřící moravské diecéze obracíme s tímto synodním listem, abychom vám sdělili tuto radostnou novinu a otcovsky vás požádali, abyste našeho milovaného bratra a spolu-biskupa Klimenta gardikijského přijali tak, jak náleží jeho archijerejskému a pastýřskému postavení, tedy jako vašeho kanonického biskupa, duchovního otce a pastýře….

Krátká historie přípravy svolání Velkého sněmu Pravoslavné církve, část III.

Je zřejmé, že eklesiologie uznávající existenci církví mimo hranice jedné, svaté, obecné, apoštolské Církve v žádném případě není pokračováním patristické eklesiologické tradice. Na II. ekumenickém sněmu roku 381 byl k nicejskému vyznání přidán eklesiologický článek: „[Věřím] v jednu, svatou, katholickou a apoštolskou Církev.“ Až do začátku 20. století pravoslavní křesťané byli vždy pevně přesvědčeni, že tou jednou, svatou, katholickou a apoštolskou Církví je Pravoslavná církev, jejíž kanonické a charismatické hranice jsou totožné s hranicemi Církve – Těla Kristova.

Krátká historie přípravy svolání Velkého sněmu Pravoslavné církve, část II.

Další krok na cestě ke svolání Velkého sněmu učinil patriarcha Basil III. Ten se ukázal být „důstojným“ pokračovatelem katastrofického díla svého předchůdce patriarchy Melétia, který v rámci ekumenické snahy o sjednocení křesťanů dosáhl přesného opaku – rozdělení Pravoslavné církve na novostylní a starostylní. Neberouce ohled na tyto trpké plody byl Basil III. pevně rozhodnut pokračovat v reformách započatých svým předchůdcem. Ostatně k tomu měl stejné předpoklady.

Krátká historie přípravy svolání Velkého sněmu Pravoslavné církve, část I.

Ve dnech 6. a 9. 3. 2014 se v Konstantinopoli uskutečnilo společné zasedání nejvyšších představitelů všech místních pravoslavných církví, na kterém bylo mimo jiné schváleno svolání Velkého sněmu Pravoslavné církve v roce 2016. Tato zpráva byla v pravoslavném světě přijata s protichůdnými reakcemi. Na jednu stranu zazněly pozitivní hlasy pouze občas doprovázené jistou skepsí, zda se nejedná jen o další z mnoha ohlášených termínů. Na druhou stranu se také ozvaly hlasy a komentáře, vyjadřující veliké obavy o budoucnost Pravoslaví v případě, že skutečně dojde k jeho svolání. Abychom byli schopni posoudit, zdali je chystaný Velký sněm pro Pravoslaví nadějí či naopak hrozbou, je třeba se alespoň v krátkosti seznámit s dosavadním procesem jeho přípravy a posoudit ho z hlediska pravoslavného přístupu k církevním sněmům.

Prohlášení k nedávno uskutečněnému setkání papeže Františka a patriarchy Bartoloměje v Jeruzalémě 12./25. 5. 2014

Jak je známo, bylo toto setkání výroční událostí při příležitosti 50 let od setkání papeže Pavla VI a konstantinopolského patriarchy Athenagorase v roce 1964. Tehdejší setkání bylo charakterizováno jako událost světodějného významu. Papež spolu s patriarchou se na soukromém setkání za zavřenými dveřmi dohodli na společném programu prosazování ekumenického sjednocení katolické a pravoslavné církve.

Biskup Kliment gardikijský: Promluva na společné slavnostní archijerejské svaté liturgii řecké a rumunské pravoslavné starostylní církve

V neděli 2/15.6.2014, na svátek Všech svatých, se uskutečnila slavnostní mnohočetná archijerejská svatá liturgie, které předsedali prvohierarchové řecké a rumunské pravoslavné starostylní církve – arcibiskup Kallinikos a metropolita Vlasios. Slavnostní liturgie byla sloužena v chrámu sv. Athanasia a kromě uvedených prvohierarchů se jí zúčastnilo dalších osm biskupů z Řecka a tři biskupové z Rumunska. Společně s nimi sloužilo zhruba 10 kněžích a tři diákoni. Na závěr svaté liturgie pronesl slavnostní promluvu biskup Kliment gardikijský, sekretář Posvátného synodu Řecké pravoslavné starostylní církve. Arcibiskup Kallinikos předal metropolitovi Vlasiovi jako upomínkový dar obraz, na kterém je znázorněn velký zázrak Zjevení svatého Kříže, ke kterému došlo při všenoční svaté liturgii na svátek Povýšení svatého Kříže podle starého kalendáře v roce 1925 nedaleko Athén. Po skončení svaté liturgie bylo všem přítomným připraveno pohoštění ve veliké aule v přízemí chrámu.

Biskup Averkij (Taušev): Sv. Jan Kronštadtský a demaskování současné hereze „neochiliasmu“

Tímto způsobem neochiliastická hereze jako červ rozežírá základy skutečného křesťanského pohledu na svět, s cílem odvrátit mysl dnešních křesťanů od nebe, od budoucího věčného života a připoutat ji k zemi. Proto jsou následovníci neochiliasmu tak nenávistní a netolerantní, když slyší někoho mluvit o probíhající světové apostazi, o vystoupení Antikrista, o Druhém příchodu Krista, o konci světa, o strašném Posledním soudu…