Život a utrpení svatých Kypriána a Justiny

Síla pokání

Síla pokání je slovy nevyjádřitelná: pokání křísí hříchem umrtvenou duši, očišťuje ji, obnovuje ji, vynáší ji k nebeským branám a uvádí ji do nebeského království až k zářícímu trůnu Svaté Trojice. Pokání činí člověka hodného milostí Boží dosáhnout zbožštění a na věky se účastnit nebeské blaženosti.

Setkáváme se s touto velikou silou pokání v životech mnoha svatých naší Církve, kteří nejdříve žili v temnotě hříchu a pak pokáním vystoupili na horu Proměnění a vyslali paprsky své svatosti do celého světa. Obzvláště je to patrné v životě sv. Kypriána, někdejšího mága, modloslužebníka a vyznavače ďábla.

Jeho obdivuhodný život vlévá balzám útěchy do srdcí zoufalých hříšníků a je jim zdrojem nezdolné naděje. Povzbuzuje je, aby pevně kráčeli na cestě návratu do otevřené náruče milosrdného Otce, jenž čeká ve Svém domovském příbytku, ve svaté Pravoslavné církvi, aby se radoval spolu s nebeským veškerenstvem „nad jedním hříšníkem činícím pokání“(LK 15,7).

Strašlivý mág Kyprián

O Kypriánově původu nic nevíme. Víme však, že vyhověl přání svých rodičů, kteří chtěli, aby byl vzdělaný a slavný, a navštívil mnoho starověkých pohanských středisek vzdělanosti, aby tak dosáhl žádoucího vědění. Už jako nemluvně byl zasvěcen pohanskému bohu Apollonovi. Od sedmi let pobýval v Athénách při chrámu na Akropoli, kde pomáhal a účastnil se různých mystických obřadů.

Jako patnáctiletý mladík se vypravil z Athén na Olymp, kde pobýval čtyřicet dní. Žil životem odříkání a učil se od zasvěcenců do tajů pohanských náboženství, kteří se vyznali v magii a v působení démonů. Z Olympu, příbytku démonů, nikoli pohanských bohů, jak se naivně lidé domnívali, se odebral do Argu, a poté do Sparty [města na Peloponnésu]. Než dosáhl dvaceti let, vydal se do Frygie v Malé Asii. Ve dvaceti letech odešel do Egypta, kde pobyl deset let.

Poté se vypravil na poslední cestu do Chaldeje, kde měl zakončit své studium magických věd. V Chaldeji byl zasvěcen do tajů věštění z hvězd. Tam si také obětmi usmířil vládce démonů, který se mu nakonec sám zjevil. Vládce démonů vychválil jeho schopnosti, dal mu k dispozici legii démonů a s uznáním jej vyprovodil těmito slovy: „Odvahu měj, slovutný Kypriáne!“

Tímto způsobem Kyprián načerpal hlubokých znalostí v magii a již jako kněz a služebník démonů se usadil v Antiochii, kde proslul coby mág-filozof. Ve spolupráci s démony činil velká znamení a vyvolával obludné zjevy. Jakýkoliv druh zlého působení mu byl přístupný. Jeho věhlas se velice rozšířil a ti, kdo chtěli někomu ze závisti, zášti či nenávisti ublížit, se na něj s jistotou obraceli a vždy dosáhli toho, po čem toužili.

Kyprián postupem času dosáhl nezměrné hloubky zla a pýchy. Byl schopen vykonat jakoukoliv podlost, aby se zalíbil démonům, a ti mu pak na oplátku pomáhali v jeho ohavném díle. Zabil a zardousil mnoho lidí, zejména nemluvňata a jejich krev obětoval pohanským bohům. Z mnoha lidí nadělal žebráky. Rozváděl manžele, rozséval závist a svár, podněcoval k válkám, k cizoložství a k zvrácenostem na dětech. Kazil počestné dívky. Jednou větou, jak říká sv. prorok David: „…stal se podobný zvířatům,která zahynou.“ (Ž 49,13) Pronásledoval křesťanskou víru, bránil lidem, aby se nechali pokřtít; posmíval se a tupil Krista, kterého nepovažoval za Boha, neboť se domníval, že on sám je mocnější.

Jak však říká moudrý Sirach: „… oči Páně jsou tisíckrát jasnější než-li slunce, pohlížejí na všecky lidské cesty, dovedou nahlédnouti do skrytých koutů.“ (Sír 23,19) Milosrdný Bůh věděl, že Jeho krutý pronásledovatel se jednou stane „nádobou vyvolenou“ (Sk 9,15). Použil „bláznivé“ a „slabé“( viz. 1 K 1,27-28) tohoto světa, aby přivábil ke spáse velikého hříšníka.

Počestná Justa a její rodiče

V té době (250–300) žili v Antiochii pohanští manželé, Edesios a Klidonia, kteří měli dceru Justu. Edesios byl pohanský kněz, a tak celá rodina žila ponořena do nevědoucího tmářství a smrtonosného stínu neznabožství. Avšak Hospodin, který zkoumá „srdce a ledví“(Ž 7,10) viděl, že byli v jádru dobří, a pomohl jim, aby Jej poznali následujícím způsobem.

Justa řízením Božím uslyšela jednoho diákona antiochijské Církve, Praylios se jmenoval, kázat pravého Boha Ježíše Krista a Jeho vtělení pro spásu lidí. Její srdce bylo dobré a připravené, a tak poznala pravdu, uvěřila ve Spasitele a potají začala chodit do křesťanského chrámu. Posléze se matce zmínila o nové víře, a ta zase všechno, co jí Justa řekla, vypověděla svému muži.

Náš Pán a Lidumil, který „chce, aby všichni lidé došli spásy a poznali pravdu“(1 Tm 2,1), se v noci zjevil ve snu Edesiovi a Klidonii obklopen zástupem andělů a vyzval je: „Pojďte ke mně a já vám dám Nebeské Království!“ Ráno se všichni bez meškání vedeni diákonem Prayliem vydali k biskupu Optatovi. Ten si od Edesia vyslechl, co se jim přihodilo, a potom je pokřtil. Celá rodina se tak stala Božím chrámem a příbytkem Svatého Ducha.(1 K 3,16)

Edesios byl následně vysvěcen na kněze a oslavoval Boha svým čistým a bohulibým životem. Justa dala přednost životu v panenství před světským životem a celé své srdce věnovala Kristu, nebeskému Ženichu. Oslavovala Jej svým tělem i duchem, jež uchovávala neposkvrněné a v čistotě bez jakýchkoliv nečistých myšlenek a vášní, jak žádá Apoštol Pavel: „Oslavujtež tedy Boha tělem svým i duchem svým.“(1 K 6,20)

Pokušení Justy

Ďábel však nesnesl porážku, a poněvadž přišel o své dřívější příznivce, obrátil veškerou svou zášť na mladičkou Justu. Ve městě žil jeden mladík z aristokratické rodiny jménem Aglaidas. Vedl nezřízený život a do Justy se bláznivě zamiloval. Veškeré jeho snahy byly marné a ať se snažil po dobrém či po zlém, neustále byl odmítán. Justa se totiž zaslíbila nebeskému Ženichu a žila životem v Kristu, který je nesrovnatelně sladší než největší pozemská rozkoš. Proto si Aglaida vůbec nevšímala, stejně jako jiných mladíků, kteří se s ní chtěli oženit.

Neopětovaná láska se však stala ještě úmornější. Mladý aristokrat oslepený vášní se odebral ke slovutnému mágovi Kypriánovi, aby s jeho pomocí dosáhl toho, po čem tak urputně toužil. Zde však Boží milost nastražila svoji past. Kyprián, který se ve své pýše považoval za všemocného, se ukázal být i spolu s démony bezmocný jak moucha. Nic proti mladičké dívce nesvedli.

Kyprián plný troufalého sebevědomí slíbil, že Aglaidovi bez obtíží pomůže. Na Justu poslal svou legii démonů, aby v ní vzbudili tělesnou touhu po mladíkovi. Ovšem démoni se vrátili s nepořízenou a navíc vyděšeni z toho jakou sílu mají modlitby čisté Justy a znamení sv. Kříže, z něhož si vytvořila nad sebou ochrannou pečeť.

Plných sedmdesát dní trval boj a snaha Kypriána zlomit Justu a vzbudit v ní tělesné touhy a zamilovanost po Aglaidovi. Marně se však namáhal. Mocný mág si dokonce přivolal na pomoc samotného Ďábla s jeho prvními pomocníky. Ti se však nedostali k Justě ani přes práh, aby ji mohli uškodit.

Na začátku však prošla Justa těžkou zkoušku. Bůh dovolil, aby ve svém tělě pocítila žhavé střely ďáblovy, které ji na chvíli ochromily, aby se tak mohla projevit její vlastní vůle, odhodlanost, skutečná láska k Bohu a statečné srdce. Jakο od Joba byl kdysi Ďábel hluboce ponížen, tak i teď a ještě více měl být oslaven nikomu nestranící Bůh, skrze konání Své svaté služebnice. Což se pak také nakonec doopravdy stalo:

Sotva Justa ve svých údech ucítila, jak se vní rozhořívá plamen tělesné rozkoše, „zvolala k Pánu“. Modlitba plná pokory „pronikla oblaka“(Sír 35,17) a Hospodin, který se sklání k „modlitbám bezmocných“(Ž 102,18), ihned potřel ďábelské napadení. Sám mág se navíc bezhlavě zamiloval do Justy a žádal Satana, aby ho spolu s Aglaidem alespoň zbavil tělesné žádostivosti a touze po Justě, aby se tak vyhnuli výsměchu z neúspěšných pokusů o její zneuctění. Vládce zla jim však nevyhověl.

Tehdy si začal Kyprián uvědomovat slabost temných sil a učinil poslední pokus. Bez odpočinku a s velikým vypětím všech sil dělal, co mohl; proměňoval sebe i zamilovaného mladíka v různé druhy ptáků, brali na sebe podobu žen… jen, aby se k Justě dostali. Jenže všechna tato kouzla se ukázala být slabší než pavoučí síť oproti milosti, kterou byla obklopena počestná dívka díky svému svatému životu, vroucí modlitbě a znamení životodárného Kříže.

Zlí démoni v ní vyvolávali nemoci, aby ji zabili. Zaútočili na její rodiče, vyvraždili jejich stáda, voly a osly. Nakonec se obrátili proti obyvatelům města, seslali na ně smrtící mor a skrze pohanské věštce jim vemluvili, že neuniknou smrti, dokud se Justa Aglaidovi nevydá. Ovšem neotřesitelná víra a modlitba Justy spolu s milostí našeho Pána Ježíše Krista i v tomto případě potřela démonské vidiny. Tehdy všechen lid vzdal chválu našemu Spasiteli Kristu a ke Kypriánovi se obrátil s nenávistí.

Vzdělaný mág dostal příležitost, aby se stal ještě moudřejším (Př 9,9). S Boží pomocí poznal, že existuje někdo vyšší, než je Satan; okamžitě se od vládce temnot odvrátil a zřekl se jej. Ten však tak snadno neopouští svého někdejšího věrného přítele a služebníka: Zaútočil proti němu a snažil se jej zabít, jako kdysi krále Saula (viz. 1 Kr 16,14-23). Byl by to i dokázal, kdyby Kyprián nepoužíval znamení Kříže, pronášeje při tom jméno Ježíše Krista.

Démon nakonec svou oběť opustil… Před tím jí však vyhrožoval a děsil ji… Svého někdejšího služebníka nechal být, až když z něj byla úplná troska…

Obrácení mága Kypriána

Veliký mág byl zničený a z výhružek démonů vyděšený. Ještě však více byl zoufalý z přemítání nad vlastními hříšnými skutky a zločiny. Zůstal jako mrtvý bez víry, že by mu mohl Kristus někdy odpustit…

Temná mračna zoufalství se stáhla nad jeho duší: Jak jen by mu mohl Bůh odpustit to veliké moře zločinů a
zvráceností, které spáchal? Celý život by nestačil, aby je všechny vypověděl… Bude mu dáno žít ještě dalších dvacet let, aby přinesl pokání aspoň za jedno jediné bezpráví? Jestli mu Pán nebude chtít zlé činy, za které pouze on sám je zodpovědný, odpustit, snad na něj alespoň shlédne jako na bezbožníka a zločince…

Taková a další podobná slova pokání pronášel před obyvateli Antiochie. Veřejně se kál ze svých hrozných skutků, aniž by doufal, že bude kdy hoden odpuštění od všedobrotivého Boha. Smutek a lítost jej tak sklíčily, že tři dny vůbec nepojedl.

Hospodin však pokání a kajícnost obráceného mága nenechal bez povšimnutí: seznámi se s ním jeden zbožný křesťan, Eusebios, který se později stal knězem. Utěšoval ho a dával mu za příklad příběhy z Písma Svatého. Povzbuzoval ho a ukazoval mu, že neexistuje hřích, který by převýšil nekonečnou Boží dobrotivost plnou „trpělivosti a utěšení“ (Ř 15,5).

V neděli ho Eusebios přivedl do chrámu, kde na něj udělalo velký dojem vznešené uctívání pravého Boha. Den nato Kyprián sebral všechny své knihy o magii a přinesl je biskupovi Anthimovi. Poté, co se u něj vyzpovídal z úkladů proti Justě, ho poprosil, aby knihy spálil a aby ho pokřtil. Knihy byly veřejně spáleny a kdysi mocný mág se vrátil domů plný duchovního odhodlání. Všechny sošky pohanských bohů, které kdysi tak uctíval, zničil a veškerý svůj majetek rozdal mezi chudé. Nakonec byl za Eusebiovy pomoci a vedení pokřtěn. Jemu, který byl dříve celý v temnotě se dostalo cti stát se „osvíceným dítětem Církve“.

Když se Justa dozvěděla o Kypriánově obrácení, děkovala Bohu a oslavovala Ho. Chudým rozdala své věno. Pokání někdejšího mága považovala za dvojnásobnou spásu, neboť i mladý aristokrat Aglaidos se zřekl pohanství a stal se křesťanem.

Kypriánovo pokání bylo veliké, a proto ho také Kristus učinil velikým a proslavil ho. Osmý den po křtu ho biskup Anthimos rukopoložil na čtece. Po dvaceti pěti dnech ho ustanovil pomocníkem v chrámu, kde měl na starosti také vstupní dveře. Po padesáti dnech byl vysvěcen na diakona.

Od té doby začal potírat zlé duchy a léčil vážné choroby. Hlásal Evangelium, jehož se stal apoštolem a mnoho lidí přesvědčil, aby zavrhli pohanské bludy a stali se křesťany. Po roce byl vysvěcen na kněze a později po deseti letech, když zesnul biskup Anthimos, se stal Kyprián biskupem.

Ihned vysvětil Justu na diákonku a dal ji jméno Justina. Ustanovil ji zodpovědnou za všechny ženy, které si zvolily život v čistotě a tvořily takzvaný stav panen.

Život sv. biskupa Kypriána od té doby až do jeho slavného mučednictví byl jednou velkou obětí. Ustavičně bojoval za to, aby přinesl pravdu našeho Spasitele Krista co možná nejvíce nešťastníkům. Kdysi vyznavač a sluha démonů se teď coby „služebník Kristův a správce tajemství Božích“ (viz. 1 K 4,1) stal jejich největším nepřítelem a pronásledovatelem. Ten, který dříve pod tíhou svých hříchů sestoupil až do samotného Hádu, nyní svým velikým pokáním a ctnostným životem vystupuje až do nedohlédnutelných nebeských výšin svatosti, aby byl nakonec ověnčen stále zeleným věncem mučednictví.

Mučednická smrt sv. Kypriána a Justiny

Činnost biskupa Kypriána v Antiochii a počestné Justiny, která odešla do Damašku, kde s úspěchem hlásala „veliké věci Boží,“ (Sk 2, 11) vyvolala nevoli u „nepřátel Kříže Kristova“ (F 3, 18). Ti je proto udali u správce Eutolmia. Eutolmios je přikázal zajmout. Vyslýchal je, mučil a nutil je zapřít životadárného Krista.

Když zjistil, že setrvávají „pevně zakotveni ve víře a nedají se odtrhnout od naděje evangelia“ (viz. Ko 1, 23) poslal je do Nikomedie v Bithynii. Tam v hlavním městě východní části rozsáhlé Římské říše sídlil od r. 293 císař Dioklecián (283-305). Když zjistil, že oba světci neuhnou před dalšími hrozbami ani dalším mučením, vydal příkaz, aby byli sťati.

Sv. Kyprián a Justina „s pohledem upřeným na Ježíše, který je vůdcem a dokonavatelem naši víry“ (Žd 12,2) byli za městem setnuti a své zářivé duše tak na podzim r. 304 odevzdali Kristu. Téhož dne předal svou duši „Synu Požehnaného“ (Mk 14, 61) také sv. Theoktistos; projevil totiž nesouhlas s usmrcením sv. Kypriána a byl odsouzen ke stejné smrti.

Po několika dnech se podařilo jedněm námořníkům ukrást svaté ostatky a odvézt je do Říma, kde jedna bohabojná žena, křesťanka Rufina, nechala postavit chrám, do něhož pak byly ostatky uloženy. Věřícím, kteří se k nim utíkali s vírou, se staly zdrojem milosti a požehnání a nacházeli u nich uzdravení od různých nemocí.

Závěr

Takový je v krátkosti život bývalého mága Kypriána. Poté, co se z milosti Boží obrátil, pečlivě jako „moudrý architekt“ (1Kr 3, 10) vystavěl dům své duše a nikdy nezapomněl, že „zde nemáme trvalý domov, nýbrž vyhlížíme ten budoucí“ (Žd 13,14).

Teď společně se sv. Justinou pobývá ve „věčném domě v nebesích, který nebyl zbudován rukama“ (2 K 5,1) v nebeském Jeruzalémě a bez přestání se spolu se zástupy svatých a spravedlivých přimlouvá za celý svět a zvláště za ty neštastné lidi, kteří se svým hříšným životem nacházejí daleko od milostivého Boha a světla Jeho milosti.

Svatí Kyprián a Justina dostali od Boha zvláštní dar pomáhat těm lidem, kteří jsou pokoušeni a napadáni od démonů. Stejně tak pomáhají těm, kteří čelí problémům způsobeným magií, která se v poslední době tak mocně rozšiřuje a která přivádí lidstvo zpět do temných dob před Kristem.

Mimoto jsou však sv. Kyprián a Justina vzorem také pro zbožné křesťany v jejich snaze žít životem v Kristu. Pomáhají jim a posilují je v jejich zápase pokání a askeze. Všichni, kteří jsme zapřeli přikázání našeho Stvořitele a jsme podřízeni Ďáblu, nechť následujeme příkladu sv. Kypriána a činíme teď pokání… „Hle, nyní je čas příhodný, nyní je den spásy!“ (2 K 6,2) Vzdejme se skutků tmy… přinesme Kristu plody hlubokého a upřímného pokání.

Ti pak, kteří se rozhodli pro mnišský život, ať následují „rozumnou pannu“ (viz. Mt 25, 1-13) Justinu. Nechť se snaží udržovat neustálou bdělost, aby mohli být, jak nás nabádá sv. Pavel (1 K 6, 34) svatými a zasvěcenými Bohu jak svým tělem, tak i duší. Pečlivě ať střeží tento drahocenný poklad, ať ho opatrují se skutečnou pokorou a prostotou, s láskou a milosrdenstvím, se zdrženlivostí a askezí, s liturgickým a svátostným životem Pravoslavné církve.

Takový způsob života jim umožní, aby v prvé řadě oni osobně mohli dosáhnout posvěcení a později mohli přivést k pokání ty z bližních, kteří jsou zranění hříchem a to vše ke slávě Otce, Syna a Svatého Ducha.

______

Přeloženo z řečtiny: Μητροπολίτου Ωρωπού και Φυλής Κυπριανού, Οι Άγιοι Μάρτυρες Κυπριανός και Ιουστίνα, Φυλή Αττικής, 2007.