Orthodoxia Christiana Články

Pravý význam kanonicity (2. část)

Kanonicita nabývá na síle ne tehdy, když se vztahuje na nároky ohledně hodností, jurisdikcí, stolců, výsad a připomínek – v nichž se mohou objevit nízké motivace, jako je egoismus a touha po prvenství –, ale především tehdy, když se vztahuje na záležitosti víry, protože ty se týkají nesobecké, nezištné lásky k Bohu a Jeho svaté Církvi, jejíž pravda musí zůstat pravá a beze změny na věky věků.

Pravý význam kanonicity

Kanonicita znamená „stav nebo kvalitu býti kanonickým“, což v pravoslavném diskurzu znamená „to, co je v souladu s posvátnými kánony Církve“. Tato definice je natolik zřejmá, že se zdá být tautologií. Přesto si znepokojivě velký počet pravoslavných křesťanů, jejichž myšlení je často nedostatečně formováno svatootcovskou theologií a duchovní zkušeností, kanonicitu nikdy nespojí s posvátnými kánony.Místo toho se v obecném povědomí prosadila rovnice kanonický = oficiální, přičemž „oficiální“ zde znamená „odvozený od nějakého úřadu nebo úředníka či na základě pravomoci, která mu byla svěřena“. Toto ztotožnění kanonicity s oficiálností o. Alexandr Schmemann označuje za „kanonický subordinacionismus“, který definuje následovně:„…jednoduché pravidlo, které (…) těm, kdo ho prosazují, připadá samozřejmé: aby byl člověk ,kanonický’, musí být podřízen nějakému patriarchovi nebo obecně nějaké ustanovené autokefální církvi ve starém světě. Kanonicita se tak redukuje na subordinaci, která je prohlášena za základní princip církevní organizace. Zde je implicitně obsažena myšlenka, že ,vyšší církevní moc’ (patriarcha, synod atd.) je sama o sobě a z podstaty věci zdrojem kanonicity: cokoliv rozhodne, je ipso facto kanonické a kritériem kanonicity.“

Otevřený dopis bulharskému velvyslanci

Protestujeme proti pokusu o legislativní potlačení práva na sebeurčení bulharských starokalendářních pravoslavných křesťanů a vyjadřujeme naši podporu jejich spravedlivé věci.