Svatý Ivane, smiluj se nad námi!

Přednáška pro seminář „Sv. Ivan Český“ od presbytery Kláry Jánové

Pravoslavná ikona jako nástroj míru a pokoje

Zpravodajství televizních stanic, novin a internetu nás bombardují informacemi o konfliktech a válkách v různých oblastech světa. My sami jsme často rozhádaní se svými nejbližšími. Žijeme konflikty v sobě, bojujeme se svým vnitřním já. Svět kolem nás i my sami se ocitáme v bouři neklidu, sporů a konfliktů.

Na druhou stranu slyšíme mnoho slov o míru, ale skutečný mír je v nedohlednu, když soupeřící strany nechtějí ze svých nároků slevit. 

Skutečně je pravoslavná ikona tak mocná a může přinést do srdce člověka pokoj a usmíření se sebou samým, s bližním a Bohem?

Povím vám příběh o ikoně Přesvaté Bohorodičky, která se nazývá „Portaitissa“ neboli „Strážkyně brány“. Ochraňuje monastýr Iviron na Hoře Athos, kam se dostala zázračnou cestou jako dar od samého Pána Ježíše Krista skrze Přesvatou Bohorodičku na připomínku Boží milosti a ochrany. Ikona je umístěna v kapli vedle vstupní brány do monastýru. V dobách pirátských nájezdů a drancování, někdy ve 13. nebo 14. století, kdy byly nájezdy nejčetnější, přepadla monastýr skupina arabských pirátů. Mezi nimi byl i jejich vůdce, pirát jménem Rahahu, známý svou divokostí a pohrdáním mnichy a vším, co bylo spojeno s křesťanskou vírou. 

Rahahu vrazil do kaple u vstupní brány a v záchvatu zuřivosti vytáhl svoji dýku a udeřil do ikony Přesvaté Bohorodičky, do Její tváře. K jeho hrůze z rány vytryskla krev.  Ostatní byli ohromeni a vypukl mezi nimi chaos, když byli svědky očividného zázraku a utekli.

Rahahu padl v hrůze na kolena. Uvědomil si, jakého hrozného činu se dopustil, a prosil o odpuštění za svůj bezbožný čin. Mniši se během nájezdu schovali a modlili se za záchranu. Po značné chvíli se odhodlali vyjít ven a nalezli vůdce pirátu v pokání. Neutekl se svými kumpány. Zůstal a prosil mnichy, aby ho přijali mezi sebe. Byl pokřtěn, stal se mnichem a přijal jméno Damaskinos. Ostatní spolubratry však žádal, aby ho oslovovali „Barbare“ jako neustálou připomínku své minulosti. Do konce života žil v pokání, sloužil v kapli blízko ikony a dosáhl svatosti. 

Ikona není pouhým obrazem s náboženským tématem. Pravoslavná ikona je vyjádřením Božího záměru s člověkem, jak o něm učí Církev. Bůh se stal člověkem, vzal na sebe padlou lidskou přirozenost, proměnil ji, očistil a sjednotil ji se Sebou. Otevřel tak cestu člověku, aby se s pomocí Boží očišťoval a sjednocoval se tak s Bohem. 

Pravoslavná ikona je tedy Evangeliem, dobrou zprávou, slovem Božím, které užívá jiných prostředků, než je tomu u psaného nebo mluveného slova. Místo slov používá tvary a barvy. Popisuje jimi stejnou duchovní skutečnost, o které nám podávají zprávu novozákonní evangelia a epištoly.

Na jedné straně tu je ikona a na druhé straně tu je člověk. Pravoslavná ikona, stejně jako Písmo svaté, zve všechny k následování Božího pozvání, přijímání Božích darů a dosažení svého určení, spásy. Všichni jsou pozváni k následování Krista, ale jen někteří slyší a vykročí na cestě správným směrem. Ikona Přesvaté Bohorodičky „promluvila“ svým způsobem nejenom k vůdci pirátů, ale také k jeho kumpánům. Společně byli svědky stejného zázraku, ale zachovali se rozdílně. Rahahu – Spravedlivý Barbar – padl na kolena a prosil o odpuštění. Jeho kumpáni v děsu utíkají zpět na svoji loď. Spravedlivý Barbar činí pokání a mění svůj život. Druzí se odvracejí, nechtějí mít s tím, co viděli, nic společného a vracejí se zpět ke svým starým způsobům. Spravedlivý Barbar pozvání přijímá, zatímco ostatní ani nenapadne, že by byli k něčemu pozváni.  

To vidíme v mnoha příbězích, životopisech svatých i v podobenstvích.  Milost Boží, která se dotkne srdce člověka, ať už to je v podobě slova, obrazu, dobrého skutku bližního nebo zázraku, nepůsobí sama o sobě jako magický proutek, nemění bezpodmínečně každého k dobrému. Vždy je ještě nutná odpověď z druhé strany, ze strany člověka, který slyší slovo, vidí obraz nebo je očitým svědkem zázraku. Nutnou podmínkou je připravenost a rozpoložení lidského srdce. Bůh k nám natahuje Svoji ruku, aby nás vytáhl k Sobě. My se musíme alespoň chtít chytit, aby nám bylo pomoženo – samotný zázrak nezmůže mnoho. V podobenství o boháči a Lazarovi říká Pán Ježíš Kristus o lidech, kteří mají zatvrzelá srdce: „Neposlouchají-li Mojžíše ani proroky, nedají se přesvědčit, ani kdyby někdo vstal z mrtvých“ (L 16, 31). Z Kristových slov i ze samotného příběhu je tedy patrné, že zázrak nestačí, aby přesvědčil ty, kdo mají zatvrzelá srdce.

Pravoslavná ikona je skutečně tak mocná, aby se dotkla a proměnila lidská srdce, vyléčila nepřátelství a darovala pokoj, protože je svědectvím o přicházejícím Království Nebeském. Je svědectvím o nové realitě, rozdílné od reality tohoto světa. Je svědectvím o proměněném člověku a jeho vyléčeném vnitřním duchovním životě, který se projevuje v konání a činech vůči vnějšímu světu.

Místem, kde je člověk uschopňován proměňovat své staré já a zakoušet novou realitu Království Nebeského, je Pravoslavná Církev. Pán Ježíš Kristus říká: „Moje království není z tohoto světa“ (J 18, 36). Církev je místem, kde se pozemské účastní na novém, proměněném Božském stvoření, které není z tohoto světa, a přesto je možné ho na tomto světě nalézt a zakusit. Pravoslavná ikona je zrcadlem, ve kterém se nám ukazuje podoba tohoto proměněného nového Božského stvoření.

Klíčem k porozumění nejenom pravoslavné ikony, ale i samotného učení pravoslavné Církve je právě „Proměna“ – „Proměnění“ starého člověka v člověka podle Božího záměru. Ikona – stejně jako slovo – ukazuje, jak Boží milost přichází a posvěcuje stvoření Boží. Proměňuje padlou lidskou přirozenost tím, že uzdravuje lidské vášně, pokřivená přání a tužby. Posvěcovaná duše se neuzavírá sama do sebe, ale posvěcuje celé tělo. Celá lidská bytost, s vnitřními pocity i svými tělesnými smysly, se účastní této proměny.

Přesně to se stalo se Spravedlivým Barbarem: jeho duše se proměnila a proměnil se i jeho způsob života. Z bezbožného piráta se stal bohabojný mnich. Z násilníka se stal mírumilovný člověk. Z člověka hnaného touhou po bohatství a ukojení svých tužeb na úkor druhých se stal pravým křesťanem, který činí vůli Boží.

Podobnou proměnou prošel i svatý Ivan Český: syn knížete slyší Boží pozvání a odchází do samoty. Podobně jako Otcové pouště si vybral odloučení od světa, aby skrze modlitbu dosahoval duchovního očištění. V čase pochybností a únavy se mu zjevil sv. Jan Křtitel a daroval mu kříž. Tím ho ujistil o tom, že našel u Boha milost a podpořil ho na strastiplné cestě. Pro nás je tato událost – společně s ikonou svatého Ivana – svědectvím o křesťanském způsobu života, v němž Bůh našel zalíbení a který máme podle svých možností napodobovat. Podoba svatého Ivana svědčí o jeho vnitřní proměně a vyzývá nás k následování.  

Proměněný vnitřní člověk se stává posvěceným a podle míry svého očištění oproštěným od různých negativních aspektů života, vášní, nenávisti, zloby…. Proměněný člověk se stává součástí nové reality, reality budoucího věku, který očekáváme s nadějí, že přijde v plnosti. Naše naděje je o to větší, když dobra budoucího věku zažíváme už nyní ve svých proměňovaných srdcích, ve společenství Církve a v uzdravených vztazích se svými bližními. Tam lze nalézt pravý mír a pokoj, skutečné usmíření se sebou, s druhými a Bohem. Ikona je svědectvím takového míru a pokoje, po kterém touží celý svět a který lze nalézt jen v očištěném a s Bohem sjednoceném lidském srdci. Takto proměněný člověk – jakým byl Spravedlivý Barbar nebo svatý Ivan – v sobě nese obraz Boží, je jeho ikonou a skutečným mírotvorcem.

Pravoslavná ikona není jen uměleckým dílem, ale odrazem Božího Království. Zve člověka k proměně a smíření. Skrze její svědectví můžeme pochopit, že skutečný mír nezačíná ve vnějším světě, ale v lidském srdci, které se očišťuje a sjednocuje s Bohem. Příběhy Spravedlivého Barbara, svatého Ivana a mnoha dalších světců ukazují, že proměna je možná pro každého, kdo je ochoten otevřít se Boží milosti. Pravoslavná ikona tedy není jen připomínkou víry, ale i výzvou k duchovní cestě, která vede k pravému pokoji – míru mezi lidmi, ale i v samotném nitru člověka.

Nechť je nám pravoslavná ikona ukazatelem na cestě k pravému míru a pokoji!