Svatý Filaret Nový Vyznavač: Kapitoly z pravoslavné etiky – III.
Křesťanská ctnost. Mravní charakter. Křesťanův život jako boj a úsilí. Nezbytnost duchovní bdělosti.
Naprostým protikladem hříchu je ctnost. Její zárodky v sobě nese každý člověk – jsou to pozůstatky onoho přirozeného dobra, které vložil do přirozenosti člověka jeho Stvořitel. Avšak v čisté a dokonalé podobě může ctnost existovat jedině v křesťanství, neboť sám Kristus Spasitel pravil: beze Mne nemůžete činit nic (J 15, 5) – tj. nic skutečně dobrého.
Křesťanství nás učí tomu, že pozemský život člověka je časem úsilí, askeze (подвиг), časem, kdy se člověk připravuje k budoucímu věčnému životu. Úkol našeho pozemského života tudíž spočívá v tom, abychom se náležitým způsobem připravili na blížící se věčnost. Pozemský život rychle pomíjí a neopakuje se, vždyť člověk žije na zemi jen jednou. A proto má v tomto pozemském životě usilovat o ctnostné skutky, nechce-li zahubit svou duši, neboť právě tyto dobré skutky od něj bude na prahu věčnosti žádat Boží Spravedlnost.
Každý křesťan je za pomoci Boží tvůrcem svého pozemského života – ve smyslu jeho nasměrování ke ctnosti. Aby se však stal ctnostným, musí prokazovat dobro druhým a také pracovat na sobě, zápasit se svými nedostatky a neřestmi a rozvíjet v sobě dobré, křesťansky hodnotné principy. A tento zápas, tato práce na sobě, toto úsilí pozemského života je pro každého křesťana nezbytné. Sám Pán pravil: Království Nebeské se s úsilím dobývá a ti, kteří úsilí činí, uchvacují je (Mt 11, 12).
V tomto životním úsilí se vytváří mravní charakter každého člověka. Rozumí se, že křesťan má být především křesťanem, tj. člověkem s ustáleným a pevným mravním charakterem, a měl by se o vypěstování takového charakteru snažit. Jinými slovy – měl by se snažit, aby se stával lepším, aby se eticky zdokonaloval.
Život je tedy z křesťanského hlediska bojem, askezí, cestou neustálého usilování o dobro a dokonalost. Na této cestě se člověk nesmí nikdy zastavit. Zákon duchovního života praví, že přestane-li člověk pracovat na sobě, nezůstane stejným, jakým byl, nýbrž se nutně stane horším. Podobá se to kameni, který jsme vyhodili vzhůru: jakmile kámen přestane stoupat, nezůstává viset ve vzduchu, nýbrž začne nevyhnutelně padat dolů…
Už víme, že naše hříchy obvykle vycházejí ze tří zdrojů: od ďábla, ze světa, který leží ve zle, a z našeho vlastního hříšného těla. A protože je hřích hlavním nepřítelem a překážkou ctnosti, je jasné, že křesťan, který usiluje o ctnost, musí prosit o Boží milosrdenství a pomoc, aby mohl přemáhat hřích ve všech jeho podobách. Zde je třeba připomenout Spasitelova slova pronesená k apoštolům v Getsemanské zahradě: Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení (Mt 26, 41). Těmito slovy ukazuje Pán nejen apoštolům, ale i všem nám, že bojovat s hříšnými pokušeními může jen ten, kdo je bdělý a modlí se, kdo stojí na stráži svých myšlenek a pocitů.
(pokračování příště)
Sv. metropolita Filaret (Vozněsenskij, 1903-1985) byl nositelem autentického pravoslavného křesťanského života a tradice. Všude, kde žil a kam přišel, šířil a předával libou vůni Kristovu (viz 2 K 2, 15), pro jehož jméno se stal hodným podstoupit utrpení. Byl skutečným pastýřem duchovních ovcí, biskupem a nakonec světově proslulým prvohierarchou Ruské pravoslavné církve v zahraničí, charismatickou osobností, empirickým theologem, učitelem života a zářivým vzorem křesťanské praxe i duchovního nazírání.
Předložené dílo napsal v roce 1936 coby katechetickou pomůcku, když působil jako mladý mnich na Dálném východě. Skládá se z třiceti krátkých kapitol, v nichž jsou stručně a jasně pojednána základní témata víry a etiky Církve (např. svědomí, ctnost, svoboda, milost, výchova, manželství a rodina, mír a válka, křesťanství a politika). Čtenář si v knize najde jak moudrá poučení, tak spásonosná nasměrování a perspektivy. Kniha je již nyní k dispozici v knihkupectvích, například zde.
Sv. metropolita Filaret Vozněsenskij: Kapitoly z pravoslavné etiky
