Sv. Theofan Zatvornik: Promluva na svátek Setkání Páně

Jak dojemný obraz nám nabízí Setkání Páně (Lk 2, 25-38)! Stařec hlubokého věku Simeon drží v náruči Boha-Dítě; z jedné strany stojí spravedlivý Josef a z druhé Přesvatá Panna Bohorodice; opodál vidíme prorokyni Annu, čtyřiaosmdesátiletou postnici a modlitebnici. Oči všech jsou soustředěny na Spasitele. Oddávají se Mu veškerým svým vnímáním a čerpají z Něj duchovní slast naplňující jejich duše. Posuďte sami, jak velikou blaženost ony duše pociťovaly!

I my jsme však, bratři, povoláni k tomu, abychom si tuto blaženost nejen představovali ve svých myšlenkách, ale abychom ji reálně zakoušeli. Jsme totiž všichni povoláni k tomu, abychom v sobě měli a nosili Pána (1J 5, 12; 2Kor  4, 10) a oddávali se Mu všemi silami svého ducha. A jestliže tohoto stavu dosáhneme, naše blaženost nebude menší než blaženost těch, kteří se Setkání Páně přímo účastnili. Oni byli blaženými, kteří viděli; my však budeme blaženými, kteří neviděli, ale uvěřili (J 20, 29). Chvíli se tedy soustřeďte: stručně vám vyložím, jak toho dosáhnout, co je třeba udělat a čeho se držet.

1. Především učiňte pokání. Mějte na paměti, že bez pokání nelze v duchovním životě udělat vůbec nic. Ať by člověk usiloval o cokoli, na počátku všeho musí být pokání. Jako nelze stavět domy bez základů či zasévat na poli, na kterém zůstal plevel, tak nelze ani v našem duchovním usilování podnikat nic bez pokání.

Bez něj bude jakákoli snaha marná. Učiňte tedy nejprve pokání, tj. přineste slzy pokání za všechny vaše hříšné skutky a pevně se rozhodněte, že budete konat pouze Bohumilé skutky. Bude to znamenat, že zaměříte svůj zrak i celé tělo na cestu k setkání se s Pánem a zároveň se po této cestě poprvé vydáte.

2. Udržujíce se v kajícném rozpoložení uspořádejte poté svůj život a jednání tak, abyste při každém svém kroku či pohybu měli před svým duchovním zrakem obraz našeho Pána a Spasitele.

Takový pořádek ve vás vznikne sám od sebe, jestliže a) vše, co děláte, budete dělat ke slávě Pána a Spasitele, jestliže to budete činit pro Krista. Tím se nemyslí pouze veliké skutky, ale jakékoli konání vůbec. Dívat se či poslouchat, mlčet či hovořit, jíst či pít, sedět či chodit, pracovat nebo odpočívat – naprosto vše může být zasvěceno Pánu a posvěceno Jeho přesvatým jménem. Nebývá ani minuty, abychom se nezabývali nějakou činností; vtisknete-li tedy svým činnostem takovýto řád, budete se každou minutu setkávat s Pánem a oslavovat Jej každým svým skutkem.

Abyste toho dosáhli co nejsnadněji a přineslo vám to skutečné plody, je třeba, abyste b) do rámce svých každodenních činností zasadili modlitbu – jak církevní, tak domácí – a uložili si jako pravidlo, že budete přísnými plniteli všech předpisů svaté Církve, a to do nejmenších podrobností, bez zbytečného mudrování a pokřivených výkladů, v prostotě srdce. Obsahem všech modliteb je Hospodin a naše volání k Němu – když se tedy budete modlit, budete se s Pánem setkávat v blahých zakoušeních svého srdce.

Jestliže c) naplníte zbývající čas čtením knih o Hospodinu, posloucháním rozmluvy o Bohu či vlastním rozjímáním o Něm a o velikém díle spásy, které uskutečnil na zemi, pak sami zjistíte, že ve vašem nitru ani vně nezůstane nic, co by neupomínalo na Hospodina, co by před vaším duchovním zrakem nerýsovalo Jeho obraz, co by váš duch neuvádělo na cestu k setkání s Ním.

3. Nesmíme však zapomínat, že všechny tyto snahy a cvičení jsou pouhou přípravou. Nesmíme ustrnout pouze na nich, nýbrž musíme postupovat dále. Podobně jako z potravin, které konzumujeme v hrubém stavu, se postupně uvolňují jemné živiny, tak tato viditelná a „hmatatelná“ cvičení a konání musí v našem duchu vytvářet velice ostré a intenzivní duchovní rozpoložení a dychtění po Hospodinu.

V rámci snahy o to, abychom všechny naše skutky zasvětili Hospodinu, každé přání naší duše by se mělo zaměřovat výhradně k Hospodinu; plnění modlitebního pravidla či účast na bohoslužbách by měla v srdci plodit láskyplný cit k Hospodinu a ke všemu, co je Jeho; čtení či poslouchání knih o Hospodinu by mělo mít ve svém v základu ochotné soustředění pozornosti naší mysli k jedinému Hospodinu.

Naše úsilí a skutky jsou jako obdělávání pole, zatímco ono dychtění je již vzklíčením zasetého zrna; naše úsilí může být přirovnáno ke kmeni a větvím, zatímco ono dychtění ke květu a plodu.

Jestliže se u nás objeví takové rozpoložení, bude to znamenat, že náš duch se vydal celým svým vědomím i zaměřením na cestu k setkání s Pánem. A protože je Hospodin všudypřítomný a Sám touží po setkání s naším duchem, dojde pak už k jejich vzájemnému setkání samovolně.

Od toho okamžiku začne náš duch zakoušet blaženost spravedlivého Simeona, tj. začne nosit v náruči svých sil a snah Hospodina, který je jejich dokonalým naplněním a uspokojením. Tento stav se nazývá zakoušením či okoušením Pána, pokojem v Něm, stáním mysli před Bohem, chozením před Hospodinem, nepřetržitou modlitbou – což je předmětem úsilí, přání a snah všech Božích svatých.

Přeji vám všem, kteří nyní slavíte svátek Setkání Páně, abyste se stali hodnými tohoto blaha. Někdo by mohl zanaříkat: „Plod je to lákavý, ale cesta k němu je příliš obtížná.“

Takovému člověku můžeme odpovědět: „Dobrá, existuje lehčí způsob či jednodušší cesta: učiň pokání; poté se horlivě snaž plnit všechna Boží přikázání a choď vytrvale před Hospodinem, zaměř k Němu veškerou pozornost mysli, všechno vnímání srdce, všechna přání vůle. Pokud to dokážeš, brzy se setkáš s Pánem. Přijde k tobě a nalezne u tebe odpočinutí jako v náruči spravedlivého Simeona.“

Ještě více usnadnit úsilí nutné k tomu, abychom se setkali s Pánem, už opravdu nelze. Ježíšova modlitba Pane Ježíši Kriste, Synu Boží, smiluj se nade mnou může být v tomto usilování velikou pomocí. Ale opět nikoli sama o sobě, ale jen pod podmínkou, že zaměříme všechny své síly k Pánu.

Proto buďte střízliví a bděte (1Pt 5, 8). To, co je nad vámi hledejte, ať život váš je skryt s Kristem v Bohu (Kol 3, 1; 3, 3). Když se stanete s Pánem jedním duchem (1Kor 6, 17), spatříte Ho a obejmete Ho a radovat se bude srdce vaše a vaši radost od vás žádný neodejme (J 16, 22) ani v tomto, ani v budoucím věku. Amen.

2. února 1861

Přeloženo z ruštiny: Святитель Феофан Затворник, Сборник слов на Господские, Богородичные и торжественные дни, Москва, Отчий дом 2010, s. 59-63.