Sv. Josef Nový Kappadocký, život a zázraky
„Neboj se! Jsem ochráncem tvého domu!“
Vznešený plod Kappadocké země
Sv. Josef se narodil někdy mezi léty 1820 a 1830. Pocházel z Kermiru v Kappadokii (obec poblíž Caesareje) a celým jménem se jmenoval Josef Kioseïrkoglu.
Byl vysoký, štíhlý, pohledný a jemné tváře. Když okuřoval kadidlem, nosil dlouhý kabát podobný rjase a vestu. Sv. Josef byl podomním prodejcem a poutníkem — mužem modlitby, který šířil slovo Boží všude, kam přišel.
Na jedné ze svých cest náhle ve věku asi třiceti let zemřel. Po pohřbu se na jeho hrobě začalo objevovat světlo. Proto Turci postavili stráž, aby křesťané nemohli získat jeho ostatky.
Příbuzní blaženého Josefa věděli, že to byl člověk svatého života, a tak se rozhodli za každou cenu získat jeho svaté ostatky ze hřbitova, aby je mohli uctívat a mít je jako požehnání pro svůj dům.
Jedné noci se jim za zázračných okolností skutečně svaté ostatky podařilo získat a odnést. Když turecká stráž usnula, opatrně začali kopat – a vtom znenadání, jakoby v jednom okamžiku, se svaté kosti spojily samy k sobě, takže je Josefovi příbuzní mohli snadno posbírat do dvou pokrývek a odnést ze hřbitova.
Stráž, která se mezitím vzbudila a pochopila co se děje, je začala pronásledovat. Avšak na přímluvy sv. Josefa jim milost Boží pomohla s tímto pokladem nedozírné hodnoty uniknout bez jakýchkoliv zranění.
Když se Josefovi příbuzní, vyhladovělí a utrmácení z pronásledovaní, vrátili zpět do Caesareje, ulehli u cesty se slovy: “Pokud jsi svatý, ukaž nám nějaký zázrak!” A za chvíli se jeho pět příbuzných probudilo, jakoby je někdo udeřil do tváře… a hle, před nimi leželo pět čerstvě upečených bochníků chleba!
Rodina sv. Josefa si mezi sebe rozdělila svaté ostatky, které potom ve svých domovech uctívali a oslavovali Boha za toto velké požehnání.
Zjevení a zázraky
Jedna světcova příbuzná, která uchovávala jeho svaté ostatky ve svém domě, byla často svědkem zázračných událostí. Když jednou přišla domů z práce, nemohla žádným způsobem otevřít dveře. Zevnitř bylo slyšet zvuk jako při okuřování kadidlem při svaté liturgii! Když se jí konečně podařilo dostat dovnitř, byl pokoj kde uchovávala svaté ostatky naplněn překrásnou vůní!
Sv. Josef se této příbuzné a dalším zbožným návštěvníkům jejího domu zjevil několikrát osobně. Jednou, když příbuzná přicházela domů, spatřila před sebou mladého muže, který jí řekl:
„Neboj se! Jsem ochráncem tvého domu! Přišel jsem ti říct, že ten a ten soused slíbil, že mi přinese olej, ale nepřinesl ho.“
A mladík náhle zmizel. Ona příbuzná řekla dotyčnému sousedovi, co se stalo, a ten později přiznal, že skutečně učinil takový slib.
Svatý také vyléčil neduhy řady věřících, kteří se s vírou přišli jeho svatým ostatkům poklonit.
Po smrti této ženy byly světcovy ostatky předány její dceři, aby o ně pečovala. Stalo se, že její švagrová si vzala část prstu z ostatků sv. Josefa. Zanedlouho se její ruce pokryly vyrážkou, kterou doktoři nebyli schopni nijak vyléčit. Svatokrádežnice tím velice trpěla až do dne, kdy jí ve snu sv. Josef řekl, aby vrátila jeho prst zpět. Jakmile to udělala, nemoc zmizela.
Ještě poznamenejme, že během velké epidemie, která propukla v Kappadokii, bylo mnoho lidí, a to i Turků, uzdraveno vodou, požehnanou přítomností světcových ostatků.
Z Konstantinopole do Athén
Po maloasijské katastrofě (1922 – vyhnání Řeků z Malé Asie) se příbuzná sv. Josefa přestěhovala do Konstantinopole, kde dále přechovávala a uctívala jeho svaté ostatky. Ty pak po její smrti získala její zbožná dcera.
Jednou se stalo, že koutek s ikonami zachvátil požár a všechny ikony shořely. Když oheň postoupil až k dřevěné skříňce se svatými ostatky, sám od sebe zhasl!
Jindy se stalo, že do domu vnikli zloději a obrátili všechno naruby, aby našli cokoliv cenného. Zlaté šperky položené volně na stole ale úplně přehlédli. Tato událost byla přičítána ochraně sv. Josefa.
Světcova ochrana se výrazně projevila opět v roce 1978, když se tato příbuzná rozhodla opustit Konstantinopol a přestěhovat se do Athén. Řekům bylo v té době striktně zakázáno, aby si při opuštění Turecka sebou brali ostatky zesnulých. Příbuzná se však nemohla odloučit od vzácného rodinného pokladu, a tak vzala ostatky s sebou. Vroucně se modlila ke sv. Josefovi a stal se zázrak: na turecko-řecké hranici celníci prohledali všechno – zavazadla se svatými ostatky se ale vůbec nedotkli!
Příbuzná zasnula 1. 12. 1981 a její zbožná neteř Niki Chatzatoglu se rozhodla nabídnout tento drahocenný poklad klášteru Sv. Kypriána a Justiny ve Fili. A tak se stalo, že v neděli po svátku Theofanie v roce 1982 (11./24. ledna) byly milostiplné ostatky nově-zjeveného sv. Josefa Kappadockého převezeny do monastýru ve Fili.
Niki Chatzatoglou, která darovala ostatky monastýru sv. Kypriána a Justiny, je přijala od své tety, která je obdržela od své matky Elizabety Georgiadou-Christou, která je zase dostala od své matky (ta byla prababičkou paní Niki). Tato prababička byla spolu se svou švagrovou jednou z těch, kdo ostatky svého příbuzného sv. Josefa vykopali a přenesli do Caesareje.
Zázračná zjevení
V neděli po Theofanii roku 1984 (16./29. ledna) byla v monastýru Sv. Kypriána a Justiny poprvé oslavena památka sv. Josefa. V průběhu oslav mniši ostatky vynesli, aby je mohli věřící uctít. Byla také vydána čtyřstránková brožurka se světcovým životem, obsahující tropar, kondak, megalynarion a dvě fotografie svatých ostatků.
Jedna z věřících, paní G. P., která byla toho dne přítomna v monastýrském chrámu, popsala události, které se jí staly poté, co uctila ostatky svatého:
Dala jsem brožurku se životem a zázraky sv. Josefa na poličku našeho obývacího pokoje. Kolem desáté hodiny večerní jsem vzala brožurku, políbila fotografii svatých ostatků a vroucně svatého poprosila, aby se smiloval a uzdravil mě.
Jakmile jsem to udělala, z brožurky začala vycházet krásná vůně, která bývá cítit ze svatých ostatků, navíc smíšená s vůní kadidla! Celý dům byl hodinu a půl prostoupen touto vůní a zcela jasně jsme cítili přítomnost svatého, ale neviděli jsme ho.
Další zvláštností bylo to, že v tu samou chvíli se sama dala do pohybu hračka, tvořená čtyřmi andělíčky, kteří se otáčí a zvoní vždy, když se pod nimi zapálí svíčky. Nebyla však pod ní zapálená žádná svíčka.
Zvonečky cinkaly půl hodiny a přestaly zvonit právě v okamžik, když přestala být cítit ona vůně! Stejná věc se přihodila také druhý den, ale to zvonky už necinkaly.
Krátce poté se stalo, že jsem jela vlakem na Omonii (jedno ze dvou hlavních náměstí v Athénách) a v peněžence jsem měla brožurku jako ochranný amulet. Bylo deset hodin dopoledne a já jsem s velkým pohnutím přemýšlela o velké milosti, kterou mi sv. Josef prokázal, když navštívil můj dům a děkovala jsem mu.
Náhle stejná vůně prosytila celý vagon, ve kterém jsem seděla! Lidé ve voze ji cítili také a začali se tomu divit: „Jak to, že je tu cítit kadidlo, když ho tu nikdo nezapaloval, a dokonce vlak ani neprojel kolem žádného chrámu?“ Toto trvalo po dobu patnácti nebo dvaceti minut. Všechny předměty, co jsem měla ve své tašce, byly plné této vůně skoro po celý den!
Další den, když jsem přemýšlela o těchto událostech, stejná vůně opět prosytila náš dům, ale už jen na chvíli.
Ikona sv. Josefa
Během roku 1984, poté co byla poprvé v monastýru Sv. Kypriána a Justiny oslavena památka sv. Josefa, Bůh ve své lásce k lidem poskytl živé svědectví o Svém svatém, aby mohla být namalována jeho ikona.
Stejná věřící paní, které se staly výše popsané události s brožurkou, se často modlila k tomuto nově zjevenému svatému Božímu.
Byla půlnoc, den po svátku sv. Josefa, 17./30. 1. 1984. Zatímco četla večerní modlitby, náhle se jí zjevil sv. Jan Ruský, kterého její rodina velice ctila.
Sv. Jan Ruský (tady poznamenejme, že také zápasil o dosažení svatosti ve v Kappadokii) „představil“ užaslé ženě sv. Josefa, který zářil jako anděl. Tito dva světci z Kappadokie se jí zjevili třikrát po sobě: nejprve sv. Jan a pak sv. Josef – a pokaždé pokoj prostoupila stejná zázračná vůně, jako v předchozích dnech!
Sv. Josef vypadal přesně tak, jak ho popsali jeho příbuzní: vysoký, v dlouhém šatu podobném rjase, s vestou, s kadidlem v pravé ruce a čotkami v levé. Jeho tvář byla skutečně andělská!
Nakonec byla po různých těžkých zkouškách tato zbožná věřící schopna roku 1989 na základě vidění sv. Josefa připravit první náčrt jeho podoby, aby mohla být namalována jeho ikona.
Vedena pokorou a v obavách ze zodpovědnosti z takového úkolu, prosila pokorně sv. Josefa, aby ještě jiným způsobem potvrdil svou podobu.
Čas plynul a sv. Josef nakonec „odpověděl“ i na tyto modlitby. Zjevil se jednomu duchovnímu dítěti igumena monastýru Sv. Kypriána a Justiny, kterému roku 1990 zázračně uzdravil syna. Sv. Josef vyzval tohoto farníka (který samozřejmě o jeho ikoně nic nevěděl):
„Pozorně se na mě třikrát podívej! Podívej se, jak vypadám, abys to mohl povědět svému biskupovi!“
Farník pospíchal druhého dne do monastýru, a popsal zjevení, kterého se mu dostalo a také podobu sv. Josefa: vypadal přesně tak, jak ho načrtla ona zbožná žena.
Uzdravení osteochrondrózy kyčlí
Jmenuji se M.A. a pracuji a žiji jako úředník v Athénách. Cítím potřebu popsat několika slovy následující zkoušku, kterou mi poslal Bůh. Již čtyři roky navštěvuji bohoslužby v monastýru Sv. Kypriána a Justiny, kde mám také svého duchovního otce.
24. února 1990 můj nejstarší syn začal na své pravé noze vykazovat symptomy nemoci zvané osteochrondróza a začal kulhat. Jeho stav se stále zhoršoval, až jednoho rána nemohl nemocnou nohu už vůbec používat.
Nejprve jsme ho samozřejmě vzali k lékařům do několika nemocnic – dostalo se nám však pouze různých názorů a doporučení – že potřebuje odpočívat, že jeho levá noha také není v pořádku, atd. – bez nějakého konkrétního výsledku.
Jeden specialista, který tehdy před několika dny dorazil z Anglie, nám řekl, že pokud nepomůže fyzioterapie, bude potřeba nohu operovat a zkrátit. Ovšem výsledek operace je těžké předjímat. Bude třeba čas, peníze, trpělivost…
Rozhodli jsme se pro fyzioterapii bez použití medikamentů. Na radu lékaře jsme syna dali na kliniku, kde měl být alespoň dvacet dní. Součástí léčby bylo něco, co je pro čtyřleté dítě opravdu velice obtížné: musel zůstat naprosto v klidu a bez pohybu!
Po dvanáct dní, kdy byl syn hospitalizován, jsem se modlil k Bohu o pomoc a posilu a děkoval za zkoušku, kterou mi poslal. Jednoho večera jsem po telefonu mluvil se svým duchovním otcem, a ten mi poradil, abych se modlil ke sv. Josefovi Kappadockému, jehož svaté ostatky jsou v monastýru Sv. Kypriána a Justiny ve Fili. Řekl jsem mu, že jsem toho nehodný a příliš slabý. Poprosil jsem ho, aby se on ke svatému za tuto věc pomodlil. A on odpověděl: „Ty se také musíš modlit!“
Začal jsem se tedy s čotkami modlit ke sv. Josefovi – má víra a naděje se vrátily a obavy zmizely. Potřel jsem nohu svého syna olejem z lampády hořící u ostatků sv. Josefa, který jsem předtím dostal v monastýru.
Zatímco jsem se s vírou modlil ke sv. Josefovi majíce před svojí myslí jeho svaté ostatky, ucítil jsem, bylo to asi v 11 hodin večer, po celém tělem jakýsi třes a chladný závan, jako by na mě někdo foukal. V tu samou chvíli mě začalo intenzivně pálit místo na čele, kde jsem se předtím pomazal olejem od sv. Josefa. Cítil jsem, jako by mi na čelo tiskli dřevěný kříž.
V tu samou chvíli syn, který spal přede mnou, natáhl svou nemocnou nohu. Uslyšel jsem hlasité křupnutí, jako když se lámou kosti. Pochopil jsem, že se něco děje…
Ještě jsem zapomněl zmínit, že kromě toho, že noha bolela a byla znehybněná, nemohl s ní syn normálně pohybovat, a nemohl ji ani natáhnout.
Po několika dnech lékaři provedli nové testy a řekli: „Vidíme jisté zlepšení, ale je ještě brzy na to, abychom z toho mohli něco usuzovat.“ Na základě tohoto prohlášení jsme se rozhodli se synem opustit kliniku. Lékaři byli proti, já jsem však věděl, že sv. Josef mé dítě uzdravil.
Vrátili jsme se domů a po dvou dnech jsme navštívili lékaře z jiného města, který už dříve viděl stav našeho dítěte. Měl z jeho zlepšení opravdovou radost a řekl nám, že máme velikou šanci. I když tím kdo za tím stál, byl sv. Josef.
Nyní je vše dle vůle Boží: Mému synovi Basilovi se daří dobře, může se normálně pohybovat, a den ze dne se zlepšuje. A to vše navzdory tomu, že nebyl v nemocnici ani dvacet dnů…
***
Zapomněl jsem uvést ještě následující. Toho večera, co byl můj syn zázračně uzdraven, jsem zhruba kolem sedmé hodiny večerní mluvil na nemocniční chodbě s jistou paní Katholiki. Její dítě mělo v krvi infekci a bylo už dlouho hospitalizováno. Mluvil jsem s ní o sv. Josefovi a poté jsme šli k jejímu dítěti a pomazal jsem ho na čele olejem od svatého. Druhého dne mi tato paní říkala, že budou opouštět nemocnici, protože dítěti už je lépe. Pochopí i ona, že tím, kdo uzdravil její dítě, tolik měsíců ležící v nemocnici, byl sv. Josef?
Děkuji Ti, Josefe, svatý Boží.
Následující zázraky se odehrály u ostatků sv. Josefa umístěných v relikviáři v monastýru Sv. Kypriána a Justiny:
Zachráněna od velikého strachu
Jmenuji se D. D. a žiji v Korintu. V lednu 1993 jsem byla bez přestání ve dne v noci pronásledována nočními můrami z toho, že mé dítě zemře. Neustále mě sužovaly představy o pohřbu v mém domě a měla jsem množství snů na toto téma. I přes den mě přepadal strašný strach a očekávala jsem chvíli, kdy mi dítě přinesou mrtvé.
Nikdy dříve se mi nic takového nestalo. Dva dny jsem nešla do práce a neustále se modlila, ale ty myšlenky neodcházely. Třetího dne jsem vzala ikonou Bohorodičky Phaneromeni, modlila jsem se k ní a ptala se jí, kam mám jít a kterého svatého prosit o pomoc, abych se opět dala do pořádku a mému dítěti se nic nestalo.
V poledne, ani nevím, jak k tomu došlo, jsem se rozhodla, že se vydáme do monastýru Sv. Kypriána a Justiny. Uvnitř chrámu jsem uviděla ostatky sv. Josefa Nového Kappadockého a protože vím, že všude, kde jsou ostatky svatých, se dějí zázraky, utíkala jsem hned k nim. Uctila jsem je, posadila se u svatého a modlila se k němu, aby mě dal zase do pořádku a dítěti aby se nic nestalo. Poprosila jsem ho, aby mě na důkaz, že má modlitba byla vyslyšena, naplnila radost.
Jakmile jsme opustili monastýr, mé strachy zmizely a cítili jsme nevýslovnou radost, která nás provázela až domů.
Děkuji Bohu, Matce Boží a sv. Josefovi, kteří nám pomáhají ve všech obtížných chvílích.
12. srpna 1993
„Svaté ostatky byly obklopeny září!“
V sobotu 1./14. února 1993 nám I. B. D., mladý student střední školy z Agios Paulos (část Athén), pověděl o následujícím zázraku sv. Josefa Nového Kappadockého.
Začátkem října 1992 tento mladík zakoušel různé nepříjemnosti, zejména ve škole. Přestože byl výborným studentem, najednou jakoby měl svázaný jazyk, nemohl podávat už takové výsledky jako dříve a jeho problémy pokračovaly i doma.
Byl věřící, chodil ke zpovědím a pravidelně přijímal svaté Tajiny a proto byl svým stavem zmaten a znepokojen. Zůstával však trpělivý a více se modlil.
Na základě různých indicií si postupně uvědomil, že za vším zřejmě stojí černá magie, kterou proti němu použil jeden ze spolužáků, a to kvůli závisti na jeho školní výsledky! Když nebyl ve škole a byl venku a také o prázdninách se cítil podstatně lépe. Doma však na něj opět působila démonická síla, a to zejména večer.
Přesto všechno mladík nesl svůj kříž statečně, až se jednou stalo, že se mu jakýmsi způsobem zjevila ikona Pána Ježíše Krista, spolu se sv. Basilem Velikým, mučedníkem Charalambem, Nikodémem Svatohorcem a sv. Josefem Kappadockým!
Na základě této události se rozhodl vyrobit si soupravu ikonek těchto svatých, přesně tak, jak se mu zjevili, a nosit ji stále při sobě, aby mu svatí pomáhali.
Byl zde však problém: Sv. Josefa Kappadockého vůbec neznal. Kde by mohl najít jeho ikonu? Rozhodl se tedy dát prozatím na jeho místo ikonu sv. Josefa Snoubence.
V neděli po svátku Theofanie 11. ledna 1993 (podle církevního kalendáře) probíhaly v monastýru Sv. Kypriána a Justiny oslavy sv. Josefa Kappadockého. Při této příležitosti byly jeho svaté ostatky přineseny do chrámu, aby je věřící mohli uctívat.
Mladíkovi I. se toho dne stalo něco zvláštního, necítil se vůbec dobře. Po svaté liturgii, které se zúčastnil v Athénách, pocítil potřebu navštívit monastýr Sv. Kypriána a Justiny, tak jak to často dělával už od roku 1986, bez toho však, aby cokoliv věděl o sv. Josefu Kappadockém.
Dorazil do monastýru v poledne. Jakmile vešel do chrámu, byl ohromen nadpřirozenou září, obklopující schránu s ostatky svatého. Záře rostla na intenzitě… Ohromen přistoupil blíže. Toto znamení mu ukázalo, že právě zde jsou ostatky sv. Josefa Kappadockého!
Svaté ostatky jakoby se koupaly ve světle! Poklekl a uctil je s bázní, radostí a pokorou. Přesně ve chvíli, když se klaněl svatému, ucítil jakýsi „otřes“. A to bylo ono – v tu chvíli se mu vrátil jeho klid, zdraví a radost!
Dostal ikonku sv. Josefa, kterou si přidal do své soupravy ikon, kterou si otevírá na lavici vždy, když se vyučování zahajuje slovy „Otče náš…“ (v řeckých školách se výuka zahajuje modlitbou – poz. překl.).
__________________________
Přeloženo z angličtiny