Pravé pravoslaví v Indonésii
Indonésie je stát v jihovýchodní Asii, který se rozkládá se na území téměř 18 000 ostrovů. S počtem obyvatelstva kolem čtvrt miliardy se jedná o zemi s největším počtem obyvatel muslimského vyznání. K islámu se v Indonésii hlásí zhruba 85 % populace.
Chrám Svaté Trojice ve městě Solo
V této asijské zemi bylo pravoslaví neznámým fenoménem až do doby, kdy muž jménem Bambang Dwi Byanotro konvertoval z islámu ke křesťanství. Bambang Dwi se narodil v roce 1956 ve městě Mojokorto na východní Jávě. Vyrůstal se svojí matkou a dědem, který byl muslimským imámem a vychoval vnuka v muslimské tradici.
Mladý Bambang však nebyl spokojen s islámskou vírou a hledal skutečného Boha. Když mu bylo 17 let, uvěřil na základě podivuhodného zjevení v Krista a rozhodl se stát křesťanem.
Křesťané tvoří v Indonésii 11 % populace a ve velké většině jsou to protestanti. A tak se i Bambang Dwi stal nejdříve protestantem. Velice brzo však objevil problematické stránky protestantské víry a rozhodl se dál hledat pravou Církev.
V 18 letech se mu podařilo nastoupit ke studiu (protestantské) theologie v Jižní Korei, kde se také poprvé setkal s pravoslavnou vírou. Okamžitě poznal, že to je ta víra, to světlo, po kterém jeho srdce celá ta léta prahlo a stal se pravoslavným křesťanem.
Krátce poté odcestoval do Řecka na Svatou horu Athos a odtud na studia pravoslavné theologie do USA, do Bostonu na Holy Cross Greek Orthodox School Of Theology. V roce 1987 byl pittsburghským biskupem Maximem (konstantinopolský patriarchát) postřižen na mnicha a vysvěcen na kněze.
Následujícího roku se o. Daniel Byantro vrátil do své vlasti, aby tam zahájil pravoslavnou misii, a to úplně z ničeho. V samotných začátcích mu byl hlavní oporou a pomocníkem jeho bratr o. Jan, který byl v roce 1990 vysvěcen na kněze.
S Boží pomocí se v prvních letech o. Danielovi podařilo založit a zaregistrovat právnickou osobu se jménem Pravoslavná církev v Indonésii a tak zajistit legální fungování pravoslavné misie v této muslimské zemi, což se ukázalo velice významným pro budoucí růst indonéského pravoslaví.
V roce 2005 se většina duchovních a věřících indonéské církve rozhodla opustit konstantinopolský patriarchát a přejít pod jurisdikci Ruské pravoslavné zahraniční církve, zatímco o. Jan a několik málo duchovních zůstalo pod Konstantinopolí.
Ovšem v roce 2007, kdy došlo ke sjednocení Ruské zahraniční církve s moskevským patriarchátem, začaly nové obtíže a problémy pro zdárně se upevňující indonéské pravoslaví. Jedním slovem se stalo obětí a nástrojem v geopolitickém zápase mezi Moskvou a Konstantinopolí.
Tak se stalo, že Řecká pravoslavná starostylní církev téměř současně obdržela žádost z obou skupin pravoslavných Indonésanů (moskevské a konstantinopolské jurisdikce) o přijetí do naší církve. Za tímto účelem byly do indonéského jazyka přeloženy dva texty „Vyznání víry pravého pravoslavného křesťana“ a „Pravá pravoslavná církev tváří v tvář herezi ekumenismu: dogmatická a kanonická témata”.
Tímto způsobem se pravoslavní Indonésané podrobně seznámili s naší eklesiologickou pozicí a s tím, jak se naše církev staví vůči oficiálním pravoslavným církvím, a vyjádřili s tímto postojem plný souhlas. O. Daniel a několik jeho spolupracovníků poté přicestovali do Athén, aby na zasedání Posvátného synodu tlumočili rozhodnutí Pravoslavné církve v Indonésii. Po zodpovědném posouzení celé situace se naši biskupové rozhodli jejich žádosti vyhovět. Uvedení rozhodnutí do praxe bylo poté synodem svěřeno metropolitovi dimitrádskému Fotiovi.
Interiér chrámu Svaté Trojice
Do Indonésie vladyka Fotios přicestoval 15/28. 10. 2019 letecky z Melbourne přes Bali a Jakartu. První jeho zastávkou bylo město Solo (jinak také Surakarta) na ostrově Jáva, kde se nachází chrám Svaté Trojice, který je katedrálním chrámem Pravoslavné církve v Indonésii.
Zde na něj jej v chrámu s velkou radostí čekali shromáždění kněží, diákoni, hypodiákoni a žalmisti z různých částí Indonésie a také věřící ze Solo. Po celou dobu svého pobytu vladyka sloužil každodenně sv. liturgie, v průběhu kterých postřihával, rukopokládal, světil a pomazával sv. myrem.
Kromě deseti kněží a jednoho diákona, kteří se sjednotili s naším synodem, vladyka vysvětil dva další kněze a dva diákony. V současné tedy naše církev v Indonésii čítá 12 kněží, 3 diákony, kolem 50 hypodiákonů a žalmistů a několik tisíc věřících.
Chrám Sv. evangelisty Matouše ve městě Boyolali
Vladyka Fotios předal všem našim duchovním nové antiminsy a sv. myro pro potřeby všech farností. Po celou dobu vladykova pobytu byl chrám Svaté Trojice střežen představiteli indonéské bezpečnosti a armády pro případ útoku ze stran extremistických islamistů. Díky Bohu k ničemu podobnému nedošlo.
Před svým odjezdem ze Solo vladyka ještě stihl navštívit farnost Sv. evangelisty Matouše ve městě Boyolali a farnost Sv. Barbory ve městě Salatiga. Společně s o. Danielem poté vladyka odjel do Jakarty, kde navštívil prostory, ve kterých se v současné době dokončují stavební práce a kde bude zřízena theologická fakulta pro vzdělávání a formování indonéských pravoslavných duchovních.
Z Jakarty se pak vladyka Fotios vrátil zpět do Melbourne, kde pokračoval ve své každoroční pastýřské návštěvě našich farností v Austrálii.
Kaple v prostorách dokončované theologické školy
