Odpuštění: Udivující síla života v Kristu

Stalo se to před mnoha lety, v době po řecké občanské válce (probíhala v letech 1946–1949). V jedné vesnici došlo kvůli politice a s ní spojenému fanatismu k vraždě. Obviněn byl jistý Petr G. Byl předveden před soud a na základě svědectví pěti svědků odsouzen k třiceti letům vězení. Obviněný trval na své nevině. Byl poslán do vězení, kde každý den křičel na všechny strany, že je nevinen.

Jeden velice zbožný kněz navštěvoval toto vězení pravidelně jednou za měsíc. Sloužil v místní kapli svatou liturgii, setkával se s vězni a umožnil jim zpověď. Zhruba po pěti nebo šesti měsících za ním přišel Petr a před Bohem a pod epitrachilem (kněžská štola používaná při zpovědi) odpřisáhl, že je nevinný.

Od té chvíle Petr G. zcela změnil své chování. Stal se mužem modlitby a pilně četl Nový Zákon, který mu ten dobrý kněz dal. Do roka se proměnil tak, že ho jeho spoluvězni – i ti nejtvrdší z nich – začali respektovat a chovat se k němu přátelsky.

Boží milostí a osvícením se stalo, že tento zbožný kněz byl brzy zcela přesvědčen o Petrově nevině a dovolil mu přijímat svaté Tajiny pokaždé, když ve vězení slavil svatou liturgii. Kněz mu zkoušel pomoci i po právní stránce, ale svědci trvali na svých výpovědích a na tom, že byli u toho, když k vraždě došlo. Zpovědník přesto věřil, že je Petr nevinen a že byl obviněn neprávem.

Petr G. se zatím zabýval Ježíšovou modlitbou, o které se dočetl v knize Upřímná vyprávění poutníka svému duchovnímu otci, studoval Písma, přijímal svaté Tajiny a ke spoluvězňům se choval velice laskavě.

Z celého srdce odpustil těm, kdo ho obvinili, a dokonce i neznámému vrahu. “Není to jejich vina. Politika a ideologie člověka oslepují – ďábel jim zatemnil mysl a donutil skrýt pravdu. Bože, odpusť jim… Já jim také odpouštím. Kéž jim Bůh dá bohatství a všechny dobré věci, ale především osvícení mysli a dobré zdraví.”

Uplynulo 19 let. Díky vzornému chování a díky tomu, že během trestu pracoval, mu byla délka vězení snížena a byl propuštěn. Bylo mu padesát let. V jeho vesnici ho ale nepřijali. Všichni, a zejména rodina zavražděného, věřili tomu, že je vrah. Odstěhoval se tedy do sousedního města a pracoval zde jako tesař – tesařskému řemeslu se vyučil ve vězení. Dále žil jako opravdový křesťan, svědomitě se účastnil svatých Tajin, byl věrný přikázání Evangelia a zejména modlitbě. Modlitbou doslova dýchal. Ježíšova modlitba a Nový Zákon mu byly denním chlebem a živou vodou.

Jedna dvaačtyřicetiletá žena, učitelka náboženství na místním gymnáziu, se od vězeňského zpovědníka, který byl také jejím duchovním otcem, dozvěděla o Petrově příběhu a zejména o tom, jak je oddaný Kristu a Církvi. Rozhodla se ho vyhledat a požádat, jestli by s ní vstoupil do manželství. Z tohoto požehnaného svazku vzešly dvě zdravé děti.

O několik let později ve vesnici, kde došlo k vraždě, vážně onemocněl jeden člověk. Trpěl nevysvětlitelnými a nesnesitelnými bolestmi po celém těle. Doktoři mu navzdory veškerým dostupným prostředkům moderní medicíny nemohli pomoci. Nebyli schopni dokonce ani zjistit, čím je jeho nemoc způsobena.

Jednou, když se ve zbědovaném stavu tento muž vrátil domů z nemocnice, začal v nesnesitelných bolestech křičet, že on je ten vrah a že za pomoci čtyř podplacených svědků falešně obvinili Petra G., který v době vraždy náhodou procházel kolem.

Přivolali policii a muž podepsal výpověď, ve které pojmenoval své čtyři falešné svědky a spolupachatele. Jak dále s touto výpovědí pracovala policie a soudy mi není blíže známo.

Jeho přiznání zasáhlo celou vesnici jako rozbuška. Propukly zmatky a veliké rozrušení. Byly slyšet kletby na adresu vraha. Jeho duše odmítala opustit tělo a on v křiku a bolestech ležel na lůžku.

Jak se dalo čekat, o těchto událostech se dozvěděl i Petr G. Nepodnikl však žádné právní kroky, aby se očistil v novém soudním procesu. Ani nevznesl obvinění proti pravým pachatelům. Co tedy udělal? Šel a navštívil vraha v jeho domě.

Všichni ustrnuli a když ho viděli jak prochází vesnicí, většina vesničanů se zahanbeně skryla. I vrah ustrnul, když se setkali tváří v tvář. Jeho oči se doširoka otevřely a naplnily se úžasem a hrůzou, když uslyšel tato slova: “Jiří, z celého srdce ti odpouštím. A děkuji ti, protože ty jsi způsobil, že jsem přišel ke Kristu a poznal Ho, jeho Církev a svaté Tajiny. Modlím se, abys Ho také poznal, v pokání a modlitbě!” Objal ho, políbil a pak v tichých slzách odešel.

Bylo to vítězství Boží spravedlnosti po 35 letech. A také vítězství Petrovy důvěry a víry v Boží prozřetelnost. Vítězství jeho neustávajících modliteb, korunovaných odpuštěním a trpělivostí, kterou v průběhu celých těch dlouhých letech prokazoval.

Petrův život byl, jak už jsme uvedli, požehnaný. Žil v křesťanském manželství a jeho rodina byla malou domácí církví, se dvěma požehnanými dětmi. A skutečně poté, co z celého srdce všem odpustil a prokázal jim lásku, obdržel milost Boží, požehnání Bohorodičky, ochranu svatých a pomoc andělů.

Pokojně zemřel ve věku osmdesáti let roku 1999. Kněz z vězení, kterému tehdy už bylo přes devadesát, byl přítomen na jeho pohřbu a pověděl mi tento příběh. Ujistil mě, že krátce před Petrovým zesnutím jeho pokoj zaplnili andělé a archandělé. Viděli je však pouze sám umírající a přítomný kněz. A byli to svatí andělé, kdo přišli, aby vzali jeho duši, poté, co se Petr naposledy pokřižoval a řekl: “Můj strážný anděl! Můj anděl, nejsem hoden…” Po těchto slovech zesnul.

Začal se modlit nejdříve ve vězení, kde bok po boku se skutečnými zločinci prožíval veliké soužení a útrapy. Potom, ačkoli byl ženatý a žil v dnešním světě, pokračoval v duchovním životě a sklidil bohaté plody Ježíšovy modlitby, svatého přijímání a života podle Evangelia. Jeho manželský život mu nebránil v tom, aby se modlil Ježíšovu modlitbu ve dne v noci tak, jak se naučil z knihy Upřímná vyprávění poutníka svému duchovnímu otci.

“Nalezl jsem dobrý způsob, jak v noci usnout… Všem jim odpouštím, jednomu po druhém.”
Tasos Leivadites

___________________
Přeloženo z angličtiny