Mezináboženská apostáze se kvapem řítí kupředu

Jak známo, ekumenismus uskutečnil za poslední půlstoletí velkolepý obrat k nekřesťanským náboženstvím, ke „světu všech velkých náboženství“, a to za čistě světskými účely. Ekumenismus provedl „obrovský přerod“, co se týče chápání základu všelidské jednoty: od jednoty založené na Bohočlověku Kristu, našem Spasiteli, přešel k modelu jednoty, postavené na čistě humanistickém základu.

My, pravoslavní křesťané, víme, že „Vládce pokoje“, náš Pán Ježíš Kristus, je jediný skutečný Pokoj. On přinesl pokoj a uděluje ho a udržuje všude tam, kde ho lidé hledají a chtějí získat pouze od Něho; neboť není jiný zdroj pokoje a nemůže existovat žádný jiný pokoj, vnitřní ani vnější, mimo Krista, který nás autenticky a plně ujistil: „Pokoj vám zanechávám, Svůj pokoj vám dávám“ (Jan 14, 27).

Pravoslavní ekumenisté se od počátku vydali k univerzálnímu náboženskému synkretismu. A za tímto účelem pronášejí silná tvrzení, která neodpovídají tragickým poměrům v současném světě. Dokazují, že všechna náboženství prý společně slouží všem lidem bez ohledu na jejich původ a víru, zasazují se o zlepšení života, o spolupráci a smíření, o odstranění fanatismu a uzavřenosti, o světové bratrství, o mír ve světě, o přínos humanistických myšlenek pro vznikající „planetární civilizaci“.

Mezitím však navzdory jejich marnému úsilí – protože bez Bohočlověka Krista nelze dosáhnout vůbec ničeho – dramaticky v celosvětovém měřítku narůstají nepokoje, konflikty a války. Pravoslavní ekumenisté se ovšem nenechávají odradit a naopak své úsilí zintenzivňují. Z dřívějších herezí učinili „různorodé křesťanské tradice“ a světová náboženství se v jejich pojetí proměnila v „různé duchovní cesty“. Své konání a aktivity urychlují v iluzi, že prokazují „bohulibou“ službu lidstvu, a to zvláště nyní, v období po tzv. koronavirové pandemii.

Ve skutečnosti nedosahují ničeho jiného než toho, že podporují a protlačují konečnou apostázi, tedy mezináboženský synkretismus, který připravuje půdu pro nástup Bezbožného, jehož Pán mocností přemůže a zdolá, stejně jako všechny ty, kteří pro něj vědomě či nevědomě a bez pokání pracovali či horečně pracují.

Nedávné události jsou typickým příkladem všech výše uvedených skutečností. Intenzivně a zcela rozhodujícím způsobem se na nich podíleli pravoslavní ekumenisté.

1) Konstantinopolský patriarcha Bartoloměj se zúčastnil mezinárodní konference s názvem Setkání na podporu společných hodnot mezi náboženskými věřícími. Uskutečnila se v Rijádu v Saúdské Arábii 12. května 2022.

Ve svém projevu před mezináboženským publikem zdůraznil, že „mír je základní službou náboženství. Důvěryhodnost náboženství v dnešní době do značné míry závisí na jejich angažovanosti ve prospěch míru.“ Konstantinopolský patriarchát označil za organizaci, která „se věnuje dialogu a sbližování, budování mostů mezi různými náboženstvími, kulturami a národy, mezi lidstvem a přírodním prostředím, jakož i podpoře míru a solidarity na celém světě v zájmu ochrany lidské důstojnosti“.

Pokud jde o mír, patriarcha řekl, že „ve velkých náboženských tradicích jsou skryté nepřeberné možnosti a rezervy pro dosažení míru. Tyto možnosti však nejsou dostatečné. Musíme je uplatňovat a společně pracovat na míru, musíme se stát účinnými hybateli lidského pokroku.“ A dodal, že „nejvhodnější cestou k míru a usmíření je upřímný mezináboženský dialog a vzájemný respekt“.

Patriarcha se rovněž zmínil o pseudosněmu v Kolymbari na Krétě v roce 2016 a připomněl, že „upřímný mezináboženský dialog přispívá k rozvoji vzájemné důvěry a podpoře míru a usmíření“.

Dále uvedl, že „dialog a transparentnost jsou protilátkou proti fundamentalismu. Otevřenost vůči „druhému“ neohrožuje naši specifickou identitu. Naopak ji prohlubuje a obohacuje.“

A nakonec zdůraznil: „Nikdo – ani národ, ani stát, ani náboženství, ani věda, ani technologie – nemůže řešit naše problémy izolovaně. Naše budoucnost je společná a cesta k ní je oboustranná. Potřebujeme společnou odpovědnost, společnou mobilizaci, společné úsilí a společné cíle. Opravdu se navzájem potřebujeme… Budování mostů mezi náboženstvími, mostů s přírodním prostředím a podpora kultury míru a solidarity jsou odpovědností, kterou dlužíme nejen současné generaci… Ve všech těchto snahách potřebujeme duchovní sílu a přínos náboženství. Jejich tradice jsou nevyčerpatelným zdrojem zásadních pravd o člověku a o světě, o našich vztazích k Bohu, k sobě samým, k druhým lidem a ke stvoření, o naší svobodě, o smyslu života a konečném cíli všech…“

Citovali jsme z patriarchova projevu rozsáhlé pasáže, abychom ukázali, že mezináboženští pravoslavní ekumenisté, jak se zdá, nepřípustně obcházejí zjevenou pravou víru v Jednoho soupodstatného, nerozdělitelně Trojjediného Boha, Otce, Syna a Ducha Svatého, a zcela otevřeně se přiklánějí k religióznímu konceptu „Nejvyššího Boha“, v podstatě nereálné, imaginární bytosti. Činí tak proto, aby uspokojili a naplnili mezináboženské závazky a zásady, a dosáhli tak svých světských cílů a zdánlivého míru.

Znamená to však děsivou zradu Pravdy, a to z prostého důvodu: „To, co jsme pro Boha, to jsme skrze Ježíše Krista. Kromě Ježíše Krista nemá člověk s Bohem žádné pouto ani příbuzenství!“ (srov. sv. Nikolaj Velimirovič, Ochridský prolog, homilie v den 2. listopadu)

2) Ve dnech 15. a 16. září 2022 se v Astaně, hlavním městě Kazachstánu, konal v tamním Paláci nezávislosti VII. kongres představitelů světových a tradičních náboženství, kterého se zúčastnilo 100 delegací z 50 zemí světa, včetně zástupců islámu, křesťanství, judaismu, šintoismu, buddhismu, zoroastrismu, hinduismu a dalších náboženství. Hlavní téma mezináboženské konference znělo: Úloha představitelů světových a tradičních náboženství v duchovním a sociálním rozvoji lidstva v post-pandemickém období.

Přítomen byl jeruzalémský patriarcha Theofilos, který na kongresu přednesl projev, a také početná delegace moskevského patriarchátu. Moskevský patriarcha Kyrill ve svém poselství podpořil „mírový dialog náboženských vůdců jako cenný nástroj při řešení stávajících problémů, pro překonání výzev naší doby, pro harmonizaci mezinárodních vztahů a nastolení spravedlivého světového řádu“.

Metropolita Antonín volokolamský představil mezináboženský dialog jako nejlepší odpověď na výzvy naší doby, na rozvoj náboženského vzdělávání a „na jednotu věřících na základě společného etického základu“.

Přítomen byl rovněž římský papež František se svou delegací a jakožto „poutník míru, který usiluje o dialog a jednotu“, se významně podílel na průběhu této mezináboženské konference.

S projevy vystoupili vysocí muslimští představitelé a také vrchní rabín Izraele. Videoposelství přednesl i generální tajemník OSN Antonio Guterres.

3) Delegace z celého spektra křesťanských denominací a světových náboženství se zúčastnily každoročního mezinárodního modlitebního setkání za mír v „duchu Assisi“. Setkání s názvem Volání po míru pořádala katolická Komunita sv. Egidia ve dnech 23. až 25. října 2022 v Římě.

Přítomni byli také zástupci patriarchy Bartoloměje, konkrétně chalkedonský metropolita Emanuel a italský metropolita Polykarp. Dále se zúčastnili zástupci alexandrijského, antiochejského, moskevského a rumunského patriarchátu, jakož i církví z Kypru a Albánie.

Celé setkání se neslo v atmosféře společných modliteb, obřadů, projevů, různých setkání a dalších aktivit. Na závěrečném ceremoniálu v římském Koloseu, kterého se účastnil i papež František, zazněly výzvy adresované světovým představitelům, v nichž se hovořilo o naději a důvěře v budoucnost a o nastolení míru ve světě.

Bohužel se jedná o prázdná prohlášení bez účinku, protože zde chybí „Velký Neznámý“, mírotvůrce Pán Ježíš Kristus, jediný dárce míru a pokoje, bez něhož nelze ničeho dosáhnout. Právě proto vidíme přesně opačné výsledky, takže se zdá, že každý den znamená další krok, který nás přibližuje k celosvětové katastrofě. Před ní nás v žádném případě nezachrání mezináboženské proklamace ani výzvy k míru, nýbrž jedině opravdové pokání.

4) V hlavním městě Bahrajnského království se v úterý 3. listopadu 2022 konalo mezináboženské setkání, kterého se opět zúčastnil konstantinopolský patriarcha Bartoloměj. Ve svém projevu zdůraznil potřebu mezináboženského dialogu v duchu vzájemného doplňování, důvěry a respektu.

Při této příležitosti se 4. listopadu 2022 patriarcha Bartoloměj setkal s římským papežem Františkem, který se této mezináboženské akce také účastnil. Společně se poté pomodlili „ekumenickou modlitbu za mír“.

Každému, kdo je schopen vnímat realitu, je po všech těchto zmíněných událostech jasné, že pokud nedojde k opravdovému pokání, nepřinesou neplodné aktivity a obřady ekumenistů – ať už mezikřesťanské, nebo mezináboženské – našemu světu nic dobrého.

Z celého srdce prosme a vroucně žádejme našeho Pána Ježíše Krista, aby seslal Svůj Pokoj do srdcí dobře smýšlejících lidí, kteří Mu upřímně věří a milují Ho, abychom unikli nadcházejícímu „hněvu“ ve světě a zůstali až do konce věrni pravdě naší víry, abychom neměli nic společného s rychle pádící cestou apostáze ani s jejími představiteli a šiřiteli!

Metropolita larisský a platamonský Kliment, správce moravské eparchie Řecké pravoslavné starostylní církve