Svatá čtyřicátnice – půst a almužna
Vstoupili jsme do velkopostního období, ve kterém jsou pravoslavní křesťané voláni k intenzivnímu duchovnímu zápasu, jehož jednou ze základních složek je půst. Chceme-li úspěšně využít toto výjimečné období liturgického roku, je zcela nezbytné připomenout si, co Pravoslavná církev učí o postní praxi.
Vstoupili jsme do velkopostního období, ve kterém jsou pravoslavní křesťané voláni k intenzivnímu duchovnímu zápasu, jehož jednou ze základních složek je půst. Chceme-li úspěšně využít toto výjimečné období liturgického roku, je zcela nezbytné připomenout si, co Pravoslavná církev učí o postní praxi.
Chceme-li se vyhnout tomu, aby postní snažení nepřineslo do našeho duchovního života pravý opak zamýšleného cíle, musíme pamatovat na to, že byl půst v církevní praxi odjakživa neoddělitelně spojen s almužnou. Církevní tradice je v tomto ohledu zřejmá, každé oddělení půstu od almužny, jeho autonomizace způsobuje, že se takový půst stává neplodným, Bohu nelibým a duchovně nebezpečným.
Sv. Nikodém Svatohorec shrnuje postoj Církve k půstu následujícím způsobem: “Ti, kteří se ve středu a v pátek postí, musí finanční výdaje, které by jinak měli, kdyby nebyl postní den, věnovat na potřeby chudých.“
V rámci takto chápaného půstu je zcela přirozené, že neodmyslitelnou součástí starokřesťanské postní tradice byly tzv. „pokladničky pro chudé“. Často o nich ve svých homiliích mluví sv. Jan Zlatoústý. Pro připomenutí této starodávné křesťanské praxe jsme pro naše čtenáře připravili krátkou ukázku z jeho kázání na slova sv. Pavla:
„Pokud jde o sbírku pro církev v Jeruzalémě, dělejte to podle pokynů, které jsem dal církvím v Galacii. V první den týdne nechť každý z vás dá stranou, co může postrádat, aby sbírka nezačala teprve tehdy, až k vám přijdu…“ (1 Kor 16, 1-10)
***
Z kázání sv. Jana Zlatoústého (PG 61, 373-374):
„Je třeba, abychom každý ve svém domě měli „pokladničku pro chudé“ a umístili ji tam, kde se modlíme. Pokaždé, když se jdeš pomodlit, nejdříve vlož almužnu do pokladničky a teprve poté se začni modlit. Stejně jako by ses nemodlil, aniž by sis umyl ruce, podobně se nemodli bez almužny…“
O něco dále sv. Jan popisuje velkou duchovní sílu pokladničky pro chudé.
„Tato pokladnička ti bude sloužit jako zbraň proti ďáblu, bude dávat křídla tvým modlitbám a z tvého domu učiní svatý příbytek, ve kterém se bude ukládat jídlo pro samotného Krále. Svoji postel umísti blízko k pokladničce a noci tvé budou ochráněny od všech satanských útoků a fantazií. Musíš však dbát na to, abys do pokladničky neukládal nic z toho, co jsi nabyl nespravedlivě. Vždyť je to pokladnička pro almužnu. Vězte, že almužna, která byla darována z nespravedlivě nabytého zisku, nemůže přinést žádné ovoce…“
Aby věřícím pomohl, připomíná jim základní body nauky Církve o almužně.
„Chcete, abych vám také něco pověděl o důvodech, pro které je třeba dávat almužnu, abych vám tak usnadnil rozhodnutí dávat almužnu? Když řemeslník, například obuvník, koželuh, kovář nebo jakýkoliv jiný prodá něco ze svých výrobků, ať věnuje jako výraz úcty k Bohu prvotinu ze svého příjmu. Nechť z toho uloží nějakou částku do pokladničky a malou část jako podíl Bohu. V žádném případě nežádám velikou částku, ale takovou jakou i duchovně nedospělí starozákonní židé, plni vášní byli zvyklí dávat. Tolik ať dáváme i my, kteří očekáváme nebeskou vlast.
Neuvádím to jako zákon, ani nikomu nezabraňuji dávat více. Žádám však, aby nikdo nedával méně než deset procent ze svých příjmů. Stejné platí i v případě že prodáváš, kupuješ, nebo dostáváš mzdu. Tento zákon ať dodržují také ti, kteří mají pozemky a z nich příjmy a vůbec všichni ti, kteří poctivým způsobem získávají své příjmy.
Nemluvím však o těch, kteří vydělávají na úrocích, ani o ozbrojencích, kteří využívají své síly k tomu, aby vydírali druhé a vydělávali na pohromách jiných lidí. Bůh nechce nic přijímat od takových lidí. To co zde pravím, platí o těch, kteří obdrželi svůj zisk ze spravedlivé námahy…
Zaveďme tedy každý ve svém životě tento požehnaný zvyk a naše svědomí nám nedá spát, pokud bychom ho někdy opustili. Postupem času se nám to už nebude zdát tak obtížné a krok za krokem dosáhneme bodu, kdy budeme moci svoji laťku ještě zvýšit.
Když se takovým způsobem naučíme pohrdat penězi a tak zničíme kořen mnohého zla, prožijeme zbytek života ve svobodě a otevřou se nám dveře života věčného.”
