Sv. Justin Popovič: Základní pravda Pravoslaví – Bohočlověk

Všechny pravdy Pravoslaví vychází z jedné pravdy a v jedné pravdě se zase střetávají. Tou pravdou je Bohočlověk Kristus. Ať vezmete jakoukoliv pravdu Pravoslaví, zjistíte, že jejím srdcem je Bohočlověk Kristus. Ve skutečnosti všechny pravdy Pravoslaví nejsou nic víc, než různé aspekty jedné Pravdy: Bohočlověka Krista.

Všechny pravdy Pravoslaví vychází z jedné pravdy a v jedné pravdě se zase střetávají. Tou pravdou je Bohočlověk Kristus. Ať vezmete jakoukoliv pravdu Pravoslaví, zjistíte, že jejím srdcem je Bohočlověk Kristus. Ve skutečnosti všechny pravdy Pravoslaví nejsou nic víc, než různé aspekty jedné Pravdy: Bohočlověka Krista.

Pravoslaví je Pravoslaví na základě Bohočlověka.

A ničím jiným a nikým jiným. Odtud také vychází druhý název Pravoslaví – Boholidství. V něm se nic neděje po lidsku a nic nepochází od člověka. Všechno pochází od Bohočlověka a děje se Boholidsky. A to znamená, že základní, věčnou pravdu života a světa člověk zakouší a poznává pouze prostřednictvím Bohočlověka. A ještě jedna věc: celou pravdu o člověku, o cílu a smyslu jeho existence, člověk poznává pouze prostřednictvím Bohočlověka. Bez Něj a mimo Něj neexistuje skutečný člověk, protože člověk se stává skutečným člověkem pouze skrze Bohočlověka a v Bohočlověku. Mimo Něj se člověk proměňuje v přízrak, postrach a nesmysl. A místo člověka pak máme pouze pozůstatky, fragmenty člověka, zůstává pouze prach. A proto je skutečné lidství možné pouze v Boholidství. Jiná možnost na světě neexistuje.

Proč je Bohočlověk základní pravdou Pravoslaví? Kvůli tomu, že vyřešil všechny problémy, které trápí a mučí lidského ducha: otázku života a smrti, otázku dobra a zla, otázku nebe a země, otázku pravdy a lži, lásky a nenávisti, otázku spravedlnosti a nespravedlnosti. Jedním slovem: otázku člověka a Boha.

Proč je Bohočlověk základní pravdou Pravoslaví? Protože svým pozemským životem nejzřetelnějším způsobem prokázal, že On je vtělená, zčlověčená, zlidštěná, věčná Pravda, věčná Láska, věčná Radost, věčná Moc: Všepravda, Všemoc. On snesl z nebe na zem všechny Boží dokonalosti. A nejen, že je snesl, ale také nás naučil, abychom jim rozuměli a dal nám sílu učinit z nich náš život, naše myšlení, naše pocity, naše díla. Odtud také vychází naše povolání: vtělit tyto Boží dokonalosti v nás samých a ve světě kolem nás.

Podívejte se na ty nejlepší z nejlepších v lidském rodě. Ve všech z nich je Bohočlověk to nejlepší, to nejdůležitější, to věčné. Vždyť On je: svatost svatých, mučednictví mučedníků, spravedlnost spravedlivých, apoštolství apoštolů, dobrých dobrota, milosrdenství milosrdných, láska milujících.

Proč je Bohočlověk vše a vším v Pravoslaví? Vzhledem k tomu, že On je Jeden z Nejsvětější Trojice, vtělený Boží Syn, s nikým nezaměnitelný Bůh, Utěšitel, Ochránce, Učitel a Spasitel. Člověk zmučený pozemskou tragédií pouze v Něm, ve všemilostivém Pánu Ježíši Kristu nalézá Boha, který jediný může skutečně dát smysl jeho utrpení, Utěšitele, který ho může utěšit v každém soužení a zármutku, Ochránce, který ho může skutečně ochránit od všeho zlého, Učitele, který ho může skutečně naučit věčné pravdě a spravedlnosti a Spasitele, který ho může skutečně zachránit od smrti a hříchu.

Bohočlověk je vše a vším v Pravoslaví, protože On nekonečně povznesl člověka: tím jak ho vyzdvihl až do Boha, učinil z něj boha podle milosti. A uskutečnil to bez toho, aniž by došlo k umenšení člověka na úkor Boha. Zcela naplnil člověka svými Božími dokonalostmi. Bohočlověk jako nikdo jiný na světě oslavil člověka, když mu daroval věčný život, věčnou pravdu, věčnou lásku, věčnou spravedlnost, věčnou radost, věčné dobro, věčnou blaženost. A člověk tak skrze Bohočlověka dosáhl Boží velikosti.
Zatímco základní pravdou Pravoslaví je Bohočlověk, základní pravdou všech ostatních vyznání je člověk, nebo různé fragmenty jeho bytí: rozum, vůle, smysly, duše, tělo, hmota. V žádném jiném vyznání se nesetkáme s člověkem v jeho celistvosti, všechny ho rozdělují na atomy, na jednotlivé části. A to vše dělají pro slávu velikosti člověka. Avšak jako je nesmyslné „umění pro umění”, stejně tak je nesmyslný “člověk pro člověka”. Tato cesta vede do nejžalostnějšího pandemonia, kde nejvyšším idolem je člověk. A nikde nenajdeme nic ubožejšího, než je tento idol.

Základní pravda Pravoslaví zní: člověk není pro člověka, ale pro Boha. Nebo jasněji: pro Bohočlověka. Pro nás i jméno člověk, pochází ze jména Bohočlověk. Pouze v Něm je možné dosáhnout smyslu lidského bytí, pouze v Něm je možné ospravedlnit existenci člověka. V této pravdě se scházejí všechna tajemství nebes a země, hodnoty všech světů, které člověk může myslet, všechna radost ze všech dokonalostí, kterých člověk může dosáhnout. Ať to bereme z jakékoliv strany, v Pravoslaví je Bohočlověk vším, a proto je v Něm zahrnut i člověk, zatímco v ostatních vyznání je pouze a jenom člověk.

Ve skutečnosti Pravoslaví není nic jiného ​​než podivuhodná Osoba Bohočlověka Krista, prodloužená skrze všechna století jako Jeho Církev. Pravoslaví má svoji vlastní pečeť a svůj vlastní charakter, kterým se od ostatních vyznání odlišuje. Je to zářivá postava Bohočlověka Ježíše. Všechno, co nemá tuto Osobu, není pravoslavné. Všechno, co nemá Boholidskou Spravedlnost, Pravdu, Lásku, Věčnost není orthodoxní. Všechny pokusy dosáhnout Boholidského evangelia v ​​tomto světě metodami tohoto světa, nejsou pravoslavné, ale jsou podlehnutím třetímu pokušení ďábla na poušti.

Být pravoslavným, znamená mít Bohočlověka neustále v duši a Jím žít, Jím myslet a Jím jednat. Jinými slovy: být pravoslavným, znamená být kristonosným, duchonosným. Toho člověk může dosáhnout, když v Církvi, v těle Kristově naplní celé své bytí od shora až dolů Bohočlověkem Kristem. Proto se pravoslavný člověk svými modlitbami neustále rozpíná mezi zemí a nebem, podobně jako duha spojující vrchol nebe se zemskou propastí. A tak zatímco svým tělem modlitebně prochází ponurým mraveništěm země, svojí duší přebývá vysoko tam, kde Kristus sedí na pravici Boží. Neboť jeho život je skryt spolu s Kristem v Bohu (Kor 3,1-3).

Bohočlověk je základem všech světů: od atomů k cherubínům. Jestliže od Něj nějaké stvoření odpadne, zřítí se do hrůzy, bolesti a utrpení. Odpadl od Něj Lucifer a stal se Satanem, andělé kteří od Něj odpadli, se stali démony. Odpadne-li od Něj člověk, stává se nelidským. Jakékoliv stvoření, pokud od Něj odpadne, nevyhnutelně se řítí do propasti chaosu a žalu. A když se nějaký národ jako celek zřekne Bohočlověka, jeho historie se změní v cestu peklem a pekelné hrůzy.

Bohočlověk není jen základní pravdou Pravoslaví, ale její sílou a veškerou její mocí, protože jedině On sám může zachránit člověka od smrti, hříchu a ďábla. To nikdy nemohl, ani nikdy nebude moci, udělat žádný člověk, ať by byl jakkoliv výjimečný, ani lidstvo jako celek. Porážka – takový je vždy výsledek lidského boje se smrtí, hříchem a ďáblem, pokud člověk není veden Bohočlověkem. Pouze skrze Bohočlověka Krista může člověk přemoci smrt, hřích a ďábla. Z toho je patrný smysl člověka být naplněn Bohočlověkem v jeho těle – Pravoslavné církvi. To znamená duchovním zápasem pomocí Boží milosti být proměněn Bohočlověkem a silou Ducha Svatého se stát všemohoucím, dosáhnout nesmrtelnosti a zbožštění, stát se bohočlověkem. To je smysl, skutečný smysl celého lidského pokolení. To je také radost, jediná radost v tomto světě nesmírného smutku a jedovaté hořkosti.

***

Pravoslaví je Pravoslavím skrze Bohočlověka. A my pravoslavní, když vyznáváme Bohočlověka, tak nepřímo vyznáváme kristovský charakter člověka, božský původ člověka, božskou slávu člověka, a tak božskou hodnotu a nedotknutelnost lidské osoby. Ve skutečnosti je boj za Bohočlověka bojem za člověka. Nikoliv humanisté, ale lidé pravoslavné, boholidské víry a života skutečně bojují za pravého člověka, člověka boholidského a kristovského.

1937

Přeloženo ze srbštiny: http://www.atlantaserbs.com/learnmore/library/osnovna-istina-pravoslavlja.html [cit. 2012-10-15]